VOD (4)
Obsahy(1)
Čtyřikrát World Press Photo, před objektivem Bowie, Clooney nebo Depp, ale i válka... Napínavý životní příběh světově uznávaného českého fotografa Antonína Kratochvíla, zakládajícího člena legendární fotografické agentury Sedm (VII Photo Agency). Pátrání po jeho minulosti ukazuje dramatické momenty 20. století i ryzí současnosti. V dětství byl Antonín s rodiči odsunut do pracovního tábora, v osmnácti emigroval z Československa bez svého nenarozeného syna Michaela, který se do puberty za železnou oponou domníval, že otec nežije. Avšak otec byl živý, živel a mezinárodní celebrita. Antonín po dlouhé cestě přes rakouský uprchlický tábor, švédský kriminál, francouzskou Cizineckou legii či prestižní studia v Amsterdamu dosáhl ohromného úspěchu v Americe. Sláva ho však omrzela a začal zblízka dokumentovat kruté válečné konflikty. Přestože se potkal se synem až v jeho dospělosti, Michael se nakonec stal fotografem, společně fotili nejen v Černobylu. Česká republika vrátila Antonínovi občanství v roce 2000. Tehdy ještě světoznámý fotograf netušil, že v ní bude prožívat o osmnáct let později další dramatické události. (Aerofilms)
(více)Recenze (25)
70% ()
Nakouknutí do práce špičkového fotografa mě potěšilo. Režisérce ovšem šlo spíš o příběh otce a syna Kratochvílových, a ten mě nechával chladným. Protagonista si také staví imidž na vulgárním slovníku, což je ještě horší než čeština zaplevelená angličtinou (což by se v tomto případě ještě dalo pochopit). Asi nikdy nepochopím, zač je ta nominace na Českého lva. ()
Postupně se vykresluje vztah otce a syna. Oba se mi zdáli obrnění v navenek drsné slupce. Často je nějaká drsná událost z minulosti jen naznačena. ()
Antonín Kratochvíl tenhle dokument avizoval v jednom rozhovoru stylem "Česká televize o mně bude točit dokument a budu tam hrát ňakýho čůráka, jen ještě nevim jakýho." Nebývale otevřený dokument, zpověď, vlastně pomník Kratochvílovi, jehož pilířem je jeho vztah k prvnímu synovi, který s ním probírá celý život, což zároveň působí jako jakási katarze a pochopení rodinných vztahů z retrospektivního úhlu. Trochu jsem se obával, že se budou dost opakovat věci, co se už probíraly v 13. komnatě, což se sice děje, ale v nových obrazech a hlavně v intimnějším, upřímnějším duchu. ()
Částečně portrét fotografa, částečně složitá cesta k otci, který v dětství chyběl, vlastně vůbec nebyl. A tenhle v jistém ohledu až mýtický Táta, vtipně prokládající svou češtinu angličtinou, prožil skutečně neuvěřitelně bohatý život i fame, na který si sáhne málokdo. Procestoval svět, viděl mnohé a vypráví o tom skrze své oceňované fotografie, které se mohou líbit i nemusí, každopádně jsou originální. Problém je v tom, že Táta se má taky očividně strašně rád, zdá se dokonce, že sebe má rád více než ostatní, více než své fotky, své děti a své ženy, které vnímá trochu jako spotřební zboží. A je až zarážející, jak člověk s takovým uměleckým okem a životní zkušeností občas vypráví tak trochu jako obyčejný nafoukaný buran, you know. Na druhou stranu, právě tahle nátura ho asi právě dostala tam, kde je. Přesto jsem se k A. K. alespoň trochu více přiblížil jako k člověku, jako k human being, you know, a jako k fotografovi zcela určitě a silně. Cením. ()
O Antonínovi Kratochvílovi jsem před dokumentem věděl asi jen to, že to je slavný český fotograf (možná více slavnější v zahraničí, než v naší domovině) a že byl nařčen ze sexuálního obtěžování skupinou žen. Od dokumentu jsem měl očekávání, že mi jeho osobnost detailněji objasní a já si na něj udělám nějaký obrázek (tak jak je tomu ostatně u životopisných dokumentů zvykem). A to se alespoň z části splnilo. Jedná se o jakousi zpověď otce synovi, se kterým se kvůli emigraci dlouhá léta neviděl a spíše o útržkové vyprávění, místy až nahodilé vyprávění Antonína a syna Michala. Připodobnil bych to k vyprávění typu: Otec jde se starším na procházku, cestou se staví na kávu, zapálí si u toho doutník a baví se o svém životě. Není to nějaký detailnější popis života otce, potažmo syna a vyprávění ,,historek z natáčení" které jsou místy vtipné, jindy vulgární, jindy zase smutné. Ve výsledku jsem z dokumentu nezjistil co všechno vlastně Kratochvíl vyfotil a za co je hlavně oceňovaný. Respektive, trochu jsem se to dozvěděl (ukázky fotek z genocidy ve Rwandě, fotky Bowieho, Keaitela,W. Dafoea), ale čekal trošku větší odkrytí jeho oceňované práce. Ve výsledku jsem si o Kratochvílovi udělal obrázek takový, že to je člověk se zajímavou historií, životním příběhem, který se občas nebojí jít pro ostré slovo daleko. A myslím, že kdyby se nějaký šikovný tvůrce o něm za několik let rozhodl natočit životopisný film, nemuselo by to být úplně špatné, protože život Kratochvíla zřejmě zajímavý je. I když to z dokumenty místy ne zcela vyznívá. 6/10 ()
Pomalý rozjezd ale každým metrem je dokument silnější, intimnější, když si otec i syn dovolí ukázat svá zranění... jeho oči jsou plné bolesti... ()
Velmi neobyčejný život velmi neobyčejného fotografa v konfrontaci s jeho synem, kterého směl vidět až v jeho dospělosti. ()
Tento film necháva na samom divákovi, aby si spravil úsudok o jeho hlavných postavách na základe viacerých uhlov pohľadu, čo je podľa mňa výhoda aj nevýhoda v jednom. Mňa skôr zaujímala samotná kariéra a vzostup tohto človeka, čo som dostal len polovične. Nie je to teda tradičný dokument s komentárom - rozprávačom, aký by mi bol v tomto prípade prakticky bližšie, je to skôr rodinný film, ktorý sa popri kariére Antonína Kratochvíla zaoberá rozpadom jeho rodiny - čo je fenomén ktorý nemusí už každého zaujať viac ako Antoninova kariéra, nakoľko rozkladom rodiny trpí (aspoň v mojom okolí) polovica obyvatelstva, no Kratochvíl je iba jeden. Nakoniec som si úsudok spravil. Michael je sympatickejší, ale jeho otec je človek ktorý môže čestne chodiť po ulici naširoko a vystreto. To v prvom rade preto, že už čosi prežil, potom preto, že má fakt dobré fotky a až potom preto že je to svetový fotograf. A ešte musím oceniť titulný obrázok - fotografiu, grafiku na obálke, tá sa podarila priam geniálne. ()
80% ()
Zajímavá osobnost s nepopiratelně rebelskou bohémskou povahou, kterou z pohledu syna (jak jsme viděli) asi nejde nenávidět i milovat zároveň. Čistě osobní i ty cestovatelské fotografické příběhy stojí za to vyposlechnout, byť asi s určitým vypravěčským zkreslením pro dobře vypadající dokument. ()
Můj otec Antonín Kratochvíl není pouze dokumentem, ale jde o velmi intimní a otevřenou zpověď. Na tento film jsem se těšil od chvíle, kdy jsem se dozvěděl, že takový projekt Andrea Sedláčková chystá. Hlavně z toho důvodu, že tohoto úžasně kreativního člověka sleduji velmi dlouho a také jsem se s ním osobně setkal a také si povídal . V tomto filmu nejde pouze o mapování kariéry světoznámého fotografa, který toho prožil tolik, co by jinému vyšlo na několik životů. V dokumentu jde o hledání a také smíření, kde je hlavním motivem vztah otce a syna. Toho poznal až v jeho devatenácti letech. Andrea Sedláčková se stává svědkem střetnutí, smíření a také lásky, která má svou specifickou podobu. Silných scén je zde mnoho, jednou z nich je dialog u ohně v polorozpadlém domě ve vesnici Pripjať. Antonín se právě tam vrací na místo činu, společně se svým synem. Hltal jsem každé slovo tohoto zvláštního může, co má pro strach uděláno, nebojí se v podstatě ničeho. Antonín zde však začne také odkrývat své nitro, které je občas plné obav i strachu a o to více si tohoto člověka vážím. ()
nakonec si mě získal.... čůrák ()
Když vam nesedne hlavní hvězda příběhu... ()
Průměrný dokument, který zaujme některými částmi. Hodnocení: 65 % ()
Myslím, že první syn to v závěru hezky vystihl: "Chvíli mám chuť ho obejmout, cítím, že ho mám fakt rád. A pak přijde chvíle, kdy bych ho nejraději uškrtil a zabil. Je to asi normální mezi dětmi a rodiči, ale u táty je to hodně intenzivní." Přesně tak na mě působí postava fotografa Kratochvíla - chvíli ho člověk nemůže vystát a zdá se hrozně vzdálený a ujetý, ale pak přijde chvíle, kdy vás nechá nakouknout dovnitř a najednou v něm vidíte moc zajímavého člověka, který prožil neuvěřitelné věci. Takže dojem zůstává někde na pomezí, zato ve velmi intenzivním duchu. ()
Dvě hvězdy dávám za práci, za kterou pana Kratochvíla respektuji, ale lidsky mi ten člověk absolutně nesedí. Připadá mi jako squatter, který neuznává pravidla a řád. Také to, že nechal na holičkách těhotnou ženu s vlastním, nenarozeným dítětem, tak to nesvědčí o jeho dobrém charakteru. Také se mi příčí jeho vulgární slovník, který nadužívá a domnívá se, že je tím asi ,,zajímavý rebel", nikoliv je to jen hulvát. ()
Život a dílo špičkového fotografa mě potěšil svojí syrovostí. ()
Kdo chce zvědět cosi o člověku Antonínovi i o fotografu Kratochvílovi, přijde si na své. ()