Taxikář

Z počátku ten film vypadá nevinně. Je to film, ve kterých jsou dva rozdílné příběhy. Den a noc, bílá a černá, láska a nenávist. V kavárně si chlapi vyprávějí jejich příběhy, to co by se nedalo natočit a tak záleží jen na vaší fantazii. Scorsese si rád hraje s divákami. Líbila se mi scénka s výběrem zbraní a hned od ní začíná nový příběh. Najde se tam i pár výbornejch hlášek (Bude to fungovat?-Už jsem to dělal stokrát.-Ty už jsi to někdy dělal?- Jo, neboj se.-Kdy naposledy?- Ještě jsem to nedělal.). Robert de Niro vypadá z určitých pohledů jako Tobey Maguire z Spider-mana. Scénka v obchoďáku mě zcela překvapila. Travis je teď zcela jinej posedlej zbraněma a touhou vyčistit město špíny. V určitých místech mi to připomíná film Leon. A posledních 10 minut už je z Travise vykonavatel spravedlnosti. (09.03.2004)

Pan Taxikář je zřejmě filmem, který ocením nejspíš daleko později než ve svých pětadvaceti. Je totiž obrovskou reakcí na dnešní společnost, kterou nejde uhlídat. Jen je možné proti ní bojovat, ale jej jen otázkou, zdali se následně změní společnost nebo ten člověk, který se proti ní snaží bojovat. Robert De Niro v tomto filmu dal jasně najevo, že je jednoduší, když se změní on, než samotná společnost. S tím ale lvytvořil naprosto neuvěřitelnou scénu u závěru filmu, ze které mi bylo opravdu hodně zle. Ještě horší ale byly důsledky, které se nedaly přehlídnout. Martin Scorsese tak sice natočil hodně dobrý film, ale já jsem přes samotný příběh nedokázal přejít. A to byl největší kámen úrazu. Jinak se jedná o naprosto skvělou filmařinu, které se horko těžko něco vyrovná. (10.06.2014)

Robert De Niro si figurou vysloužilce z Vietnamu zažívá své peklo. Ženské ho nechtějí (pokud všechny zve na rande do porno kina není se co divit), většina zákazníků je kdejaký xindl a ulice jsou plné svinstva. Kdekdo by se z těch svých trablů sám sunul směrem dolů k té všudypřítomné špíně, ovšem Scorseseho taxikář naopak vykročil opačným směrem všem ukázat, jak se s tím vším vypořádat. Výborná proměna v úvodu sympatického De Nira v lidskou bestii a pro mě číslo jedna co se týče filmografie Martina Scorseseho. (20.02.2012)

"Jsem osamělý muž." Scorseseho, Schraderova a De Nirova společná filmová psychoterapie dokáže i po letech silně znepokojit. Travis, zavřený ve svém taxíku, ve své mysli, ve svém světě s vlastními, pevně danými pravidly, postupně ztrácí kontakt s okolním světem. Proti pocitu izolovanosti nejprve bojuje snahou o začlenění mezi ostatní. Mezi ty, kteří mají ideály, zajímají se o politiku a kulturu. Marně. Znovu padá do své samoty, do pro něj ubíjející (a pro diváka hypnotizující) monotónnosti. Rozhodne se proto odhodit masku a od dívání přejít k radikálnímu činu, kterého je jako jediná postava filmu schopen (znaky psychické lability těžko skrývá Scorseseho žárlivý manžel, je ovšem zřejmé, že ten jenom kecá a ničeho víc se nezmůže). Hudba, krvavé efekty, kamera, vracející se zas a znovu k Travisovi, jehož hledisko je určující a především herecký výkon De Nira, ponořeného v roli do posledního chlupu na těle, dělají z Taxikáře film, který není jen o konkrétní době a konkrétním stavu mysli. Mne například zneklidnil tím, že jsem se s protagonistou do jisté míry dokázal ztotožnit. 85% Zajímavý komentář: Melies, Angerr, Radek99, jahol, Faidra, plagjoklas (22.07.2005)

Jedno ze Scorseseho ústředních témat - prohnilost velkoměsta a její dopad na jedince, které mimo Taxikáře analyzuje i třeba v Počítání mrtvých (svým vyzněním a atmosférou velmi podobný film - opět motiv člověka - pozorovatele, projíždějícího špínou megapole), se nejlépe daří pochopit při sledování filmu Taxikář. Svět velkoměsta je místo plné násilí, korupce, zločinu, metaforicky džungle a vlastně tvoří jakousi paralelu džungli skutečné, v níž navíc zuří válka a neustále se tu bojuje. Z Vietnamské džungle do džungle New Yorku přichází Travis Bickle (naprosto strhující Robert De Niro) a ze svého Taxíku pozoruje dění okolo sebe. Je zjevné, že je psychicky narušený a navíc selhává v milostném životě, nedaří se mu seznámit se s nijakou ženou (své milostné neúspěchy a samotu zahání v pornokinech), a tak je silně podmaňován násilím a agresí okolo sebe, až podlehne pocitu, že musí neradostnou situaci města řešit... Martin Scorsese natočil strhující drama psychického přerodu vojáka podléhajícího subordinaci a poslušně plnícího rozkazy (což mu dává rámec a smysl, jak emočně nastalou situaci a obrovský psychický tlak řešit) v osamělého bojovníka - solitéra, který naslouchá rozkazům podvědomí. Trauma války zesilující se traumatem megapole otevírá před Travisem dosud nepoznané světy, plné běsů a šílenství, pocházejících ovšem z našeho světa. Znamenitý a hluboký film... (25.06.2007)