Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Film "Olověný chléb", natočený podle námětu laureátky státní ceny Aleny Bernáškové, chce ukázat dnešním dětem, jak žily v buržoasním Československu dělnicke děti. Vypráví příběh jedné dětské party z pražské periferie, která pomáhala svým rodičům a sourozencům vyhrát stávku vyhlášenou na protest proti propouštění v Kodymově továrně. Parta se také účastnila slavnosti komunistické mládeže "Rudých letnic", a několik jejích členů bylo raněno při srážce s četníky. Jak ve stávce, tak i při této srážce děti dokázaly, že dobře chápou boj svých otců za právo na práci a že stojí s nimi solidárně. (Filmový přehled)

(více)

Recenze (23)

ripo

všechny recenze uživatele

Film „Olověný chléb" zaujímá v československé filmové tvorbě pro děti a mládež zvláštní místo. Je to první politický film pro děti; jsou v něm ukázány poměry za buržoasní republiky a vysvětlena podstata boje dělníků za právo na práci. Těchto problémů se dosavadní filmy pro mládež buď vůbec nedotýkaly, nebo je zjednodušovaly (na př. „Zelená knížka" v režii Josefa Macha, natočená podle dětského románu Václava Řezáče). Autoři filmu vycházeli z konkrétních událostí: vylíčili jednu ze stávek, jimiž se dělníci bránili proti továrníkům, a vylíčili jednu ze srážek dělníků s četníky. Byla to srážka v Radotíně v dubnu 1930 při slavnosti komunistické mládeže „Rudých letnicích", kde výstřely četníků poranily dvě děti a tři komsomolce. Film nechce být ovšem historickým dokumentem této události, ani rekonstrukcí radotínského případu; je volným uměleckým zpracováním fakt, charakteristických pro buržoasní republiku. Velkou pozornost věnovali autoři filmu kresbě prostředí, ve kterém dělnické děti na periferii vyrůstaly; správně zdůraznili pozornost, s jakou komunistická strana pečovala o dorost. — Film „Olověný chléb" nejenže řekne mnoho našim dětem a pionýrům, neboť v něm poznají skutečnost, kterou sami nepřežili a o které již dnes málo slyší, ale dospělým divákům připomene období hospodářské krise, období nezaměstnanosti, stávek a krvavých srážek dělníků s policií v buržoasní republice. ... POZNÁMKY: Alena Bernášková byla za svůj první román „Cesta otevřená" vyznamenána v r. 1951 státní cenou. Druhý její román „Děti velké lásky" byl napsán pro mládež a byl současně zpracován jako filmový námět. — Jiří Sequens je prvním z generace mladých českých režisérů, který přistupuje k filmové práci připraven odborným studiem na sovětské filmové škole VGIK. Prvním jeho dlouhým hraným filmem byl příběh jedné traktoristky „Cesta ke štěstí"(1951). Filmový přehled 16/1954 ()

mchnk 

všechny recenze uživatele

Na jednu stranu odstrašující případ manipulace, ať už s divákem či nevědomými dětskými herci, na druhou zase obraz něčeho, co můžeme vidět i v jednadvacátém století. Drak Fabrikancius stále nespí a proto se i v roce 2016 stávkuje za lepší pracovní podmínky, dále se vykořisťuje (korporace stahující z kůže muže, ženy i děti na dálném východě v honbě za svým ziskem) a stále hledá dělník, na kterém ve většině případech stojí každý podnik, své skutečné místo na trhu práce. Velebení sovětských partyzánů a stávková pohotovost, do které se zapojí celá rodina, hlavně děti, do kterých prvorepublikoví četníci rádi stříleli. Za skvělý debut 13tileté Brejchové, jedinou hereckou roli Hynka Bočana a jako vždy precizní režii soudruha Sequense dávám dvě. ()

Reklama

Big Bear odpad!

všechny recenze uživatele

Odporná propaganda natočena pro mladšího diváka. Ten ještě moc nerozumněl filmům s imperialistickými agenty, záškodníky atd... Téma hladu bylo snadno podatelné a hlavně řada rodičů si jej ještě dobře pamatovala. Ona třicátá léta jak si je leckdo představuje tak jak prezentují filmy třeba s O. Novým nebyla pro každého med. Ne každý měl měl prosperující obchod či dokonce továrnu. Na venkově povětšinou lidé dřeli na polích stejně jako jejich babičky za mocnářství a ve městech záleželo jak se kdo narodil. Za krize pak leckdy padla bída i na nejbohatší. V takovém podhoubí se dobře dařilo myšlence komunismu, že vše bude všech. Obzvláště se to líbilo těm co nic neměli a viděli jak toho jiní mají přesmíru. Snaha být zabezpečen na stáří s vysokou úmrtností dětí a faktem, že sex je zábavou chudých vedla k tomu, že leckdo měl i 5 dětí a tak se spirála bídy roztáčela v chudých rodinách čím dál více. V těchto časech se zrodilo mnoho kovaných komunistů, zmiňme třeba herce Moučku. Jenže domnívat se, že když mně někdo zaměstnává mám automaticky nárok na práci, když on musí kvůli krizi a neodbytu zboží snižovat výrobu, to uměli jen komunisté. Továrníci, vláda i četnictvo si toho moru bylo vědomo a tak se jej snažilo potlačovat co to šlo, rozháněním demonstrací, zatýkáním podněcovatelů a organizátorů stávek, někdy i zbraněmi a silou. Zde máme až dobrodružnou formou předveden boj dětí s četnictvem a továrníkem Kodymou. Všichni jsou pionáři a všichni jsou uvědomělí až běda. Dospělí se přes nebezpečí nestydí je do svého třídního boje zapojit, což skončí tragédií. I přes to a nebo právě proto nakonec stávkující zvítězí a vykořisťovatelský továrník přijme jejich podmínky. Nakonec filmu je šátkování zasloužilých dětských bojovníků s plameným projevem Viléma Bessera, že se osvědčili, ale boj pokračuje a strana a dělnictvo s nimi počítá! Jako velký záporák a velitel četníků se ve filmu objeví Miloš Kopecký :-). Prostě odporná propaganda komunistické myšlenky pro nejmenší. - to je soudruzi u mně - ODPAD. ()

ViktorD 

všechny recenze uživatele

Tohle je opravdu hodně špatné, těžko uvěřitelné. Uvědomělost a světonázor dětských hrdinů (snad i těch v plenkách) jsou neskutečně plakátovité a tezovité až běda... Pokud by taková dítka skutečně existovala, byla by jen skvělým důkazem, že vymejvat mozky uměli soudruzi dokonale. Ale tohle se fakt nedá, není to socialistický realismus, je to socialistický surrealismus. A pro diváka dnešní doby snad socialistický dadaismus. ()

zdeny99 

všechny recenze uživatele

Olověný chléb je film z doby nejtvrdší totality v ČSL. Na rozdíl od ironické hudební komedie ZÍTRA SE BUDE TANČIT VŠUDE, je tohle dramatický film o stávce proti propouštění ve fabrice. Hlavními postavami jsou náctiletá děcka, takových 12-18 let, která svými "hrdinskými" činy a slovy připomínají hrdiny z foglarových knížek. Akorát že tohle je dobová umělá přetvářka, které ty děcka ani nemohly rozumět. K tomu tahle komunistická sračka je ještě navíc točena se špatnou kamerou, všechno je to takové tmavé, a to i ty scény, které se odehrávají ve dne. Jedinou slušně zahranou scénou je ta v závěru v Rudých Letnicích, kde se střílelo do dětí (a tohle jsou právě ty filmy z 50. let, které prý ukazují pravdu...). Přitom to v 50. letech bylo přesně naopak, převážně na čsl. hranicích s Německem, kde otroci tehdejšího režimu zabíjeli agenty a rodiny prchající na západ. Za zmínku tohoto filmu tak možná leda stojí, že se jedná o filmový debut Jany Brejchové a je to jediný film, ve kterém hrál Hynek Bočan. [191. hodnocení, 15. komentář, 36%] ()

Zajímavosti (4)

  • Jediný film, ve kterém hrál režisér Hynek Bočan. (M.B)
  • Předpremiéra se konala dne 13. 3. 1954 v Radotíně. (lausik)
  • Natáčanie filmu prebiehalo na viacerých miestach Prahy. (dyfur)

Reklama

Reklama