Memories

Dlho som premýšlal čo napíšem, aby som neopakoval okolné príspevky a aby som zároveň dostatočne vyjadril svoje nadšenie z tohoto výletu, ktorý patrí medzi skutočné perly nielen animovaných filmov. Ona práve ta animácia dovolila ísť autorom do neskutončných extrémov a najhlbších kútov fantázie človeka. Hrané by to stálo polovicu Hollywoodu. V skratke: 1. Magnetická ruža: schízo-psycho sci-fi (jedna z najlepších vecí aké som kedy videl), 2. Smradlavá bomba: apokalypticko-vojnová komédia, 3. retro-techno propaganda. Šialený mix, toch na míle vzdialných prístupov. Ale čo je spoločné pre Memories ako celok, je famózna hudobná stránka veľmi, veľmi výrazne podporujúca atmosféru jednotlivých minifilmov. Pre mňa ako človeka neznámeho japonských anime filmov je toto brána do nového sveta. Už sa tešim. 95% (29.05.2005)

Z těch tří povídek za něco stála jen ta první a možná by se mi líbila víc jako hraná. Spojení vážné hudby, resp. opery, a vesmíru sice není žádná novinka (a ani Kubrick nebyl u 2001 první), ale tady to mělo ve spojení se zhmotnělými vzpomínkami své kouzlo. (Ostatně, hudbu nahrála Česká filharmonie, to mě potěšilo.) Škoda, že jsme se nedozvěděli nic moc o pozadí toho světa kromě toho, že „robot se zbláznil“. A větší škoda, že to nemá pointu, nikam to nevyústí. Druhá povídka asi byla inspirací pro pozdější americkou sci-fi o chlápkovi, který z neznámých důvodů lidem kolem sebe přináší nějakým biochemickým procesem smrt. Japonci to pojali jako komedii, takže si začínám myslet, že jsou komediemi i Godzilla a Gappa, kde jsou taky srovnána města se zemí a umřou tisícovky lidí. Já těm Japoncům pořád ne a ne porozumět, ty jejich složité otázky cti, rodiny a seppuku, a tady ještě tenhle divný smysl pro humor. Tady pointa sice je, ale asi jako by vám někdo vyprávěl úmorně dlouhý vtip a pak jej zakončil, jak jste čekali, že to skončí. Třetí povídka mi připomněla knížku Deset měst od Marcella Argiliho, tam je taky jedno vojenské město. V knížce ta povídka ale měla pointu, a tady opět tragicky chyběla. (A ano, to s tím písmenem S psaným jako SS jsem pochopil.) Celkově suma sumárum Magnetická růže za 4*, Smrdící bomba za 2* a Kanonýr Jabůrek za 2*, to máme průměr 3*. (Různé animační styly neřeším.) (19.10.2021)

No první povídka fakt bomba, taková japonska verze Solaris, akurat že jenom 40-ti minutová a se super grafikou.... Druhá povídka total ulítlá komedie o prdícím muži, který svými prdy skoro zahubil japonsko :))) A třetí smutný příběh o obsluhovači děl za války.... Fšecky tři parádní, třetí mi přišel nejslabší, ale první dva na 5* určitě :) (28.09.2006)

Magnetická ruža ma moc nebavila, táto téma bola dostatočne vydrenená v iných anime (aj keď, priznávam, anime mladšieho dáta). Smradľavá bomba ma začala baviť až s príchodom armády a záverečná pointa bola priehľadná jak bráchove trenky. Naproti tomu Mesto kanónov je dielo ohromujúce svojím perfektne štylizovaným vizuálom (tie farby!). Škoda že v Japonsku vzniká tak málo filmov (a pravdepodobne aj málo comicsov) s originálnym poňatím mangy a keď už, tak ich naštvaná obec hard-core otaku skope pod zem, pretože to vraj "nieje pekné" (viď štýl kresby vo filmoch Masaaki Yuasa a Satoshi Kona). (15.12.2007)

Nebývalý nářez! Tři filmové povídky, z nich jedna je výborná a dvě naprosto dokonalé a ač je každá povídka zcela jiná, tvoří téměř dokonalý celek, který by nedokázal nabourat ani buldozerovitý tank benátských separatistů (no, dobře, ten by dost možná nenaboural ani Babovřesky). část 1 - Magnetická Růže: Dokonalý věděckofantastický skvost, u kterého jsem slintal blahem jako už dlouho, dlouho ne, nádherná animace, skvělá hudba a hlavně výtečný příběh tvoří jeden z nejlepších scifózních zážitků, co jsem ve filmu kdy viděl. Tomuhle filmu od teď budu pravidelně obětovávat obilniny. část 2 - Smradlavá bomba: Odlehčená záležitost, která sice zpočátku působí poněkud nablbne, ale pak se pomalu rozjede a stane se notně zábavnou, kdyby byla tahle část samostatná, působila by ještě lépe, takhle mi připadala jako nutný předěl mezi dvěma skvosty, pořád ale výborný, byť mající naprosto tupou hlavní postavu, která dokáže výsledný dojem poněkud srazit. část 3 - Město kanónů: Zamiloval jsem se do té kurevsky skvostné animace! Ta nádherná kresba pro anime tak brutálně atypická, která působí spíš jako něco co natočil zkouřený klon Sylvaina Chometa a kdyby se v Městě kanónů nemluvilo japonsky, ani by mě nenapadlo, že tenhle hravý steampunk (který je vlastně bez parních strojů, ale to je detail) je vlastně anime. Sice je výtvarno dokonalé, ale než děj je lepší jen trošku, i ten totiž dosahuje skutečně silné výtečnosti, navíc je podpořen vkusnou ironií a božsky se hodícím ohudebněním. (04.04.2014)