Šogun

Holandský kormidelník John Blackthorne ztroskotá u břehů feduálního Japonska - v neznámé zemi, v naprosto odlišné kultuře, kde lidský život stojí jen za jedno mávnutí mečem. Z obtížného postavení se dokáže vypracovat na hatamota, posléze dokonce na samuraje. Snímek je natočen natolik brilantně, že při představě Japonska v 17. století vycházím právě z tohoto zdroje. (16.04.2011)

Výpravná americká minisérie o statečném anglickém námořníkovi Blackthornovi, který na přelomu šestnáctého a sedmnáctého století ztroskotá u japonských břehů a následně se zaplete se do japonské politiky, si mě získala téměř okamžitě. Seriálu nechybí napětí, politikaření, romantika a zároveň i hezky přibližuje divákovi obyčeje z feudálního Japonska. Nechybí samozřejmě ani pletichářští a náležitě "temní" kněží z řádu jezuitů, kteří s hlavním hrdinou soupeří o přízeň japonského panovníka. Herci jsou vybráni výborně, v čele s s představitelem titulní role Richardem Chamberlainem a Toshiro Mifunem, který ztělesnil panovníka Toranagu. Na závěr si nechávám hudbu, kterou složil Maurice Jarre, a jak už jsme u něj zvyklí - opět skvělá. (08.01.2015)

Richard Chamberlein jako jeden z námořníků, který ztroskotá u tehdy izolovaného Japonska 17.století a dostane se do zajetí tamního vládce. Seriál z televizního pravěku, který působí zastarale a dnes možná průměrně, ale ve své době naprosté zjevení - výpravné, exotické japonské exteriéry, kostýmy, skvělý příběh, parádní obsazení. (09.09.2018)

Seriál, který by neměl být jen prostě srovnáván s knižní předlohou. Každé má své přednosti. Kniha dává prostor fantazii a je v některých momentech jakousi kvasistudií mentality a diplomacie v Japonsku v 17. století. Seriál pak ukazuje Japonské reálie, které jsou pro nás - vychované ve středoevropské kultuře a v dnešní době, jen těžko představitelné. Oceňuji, že některé scény, které jsou v knize líčeny poměrně syrově, nevedly režiséra k potřebě stejně brutálního zobrazení (i když si myslím, že kdyby se seriál natáčel o 30 let později, už by se tahle "jemnost zobrazení" vytratila. Vytknul bych snad jen to, že mohlo být více japonských dialogů a jejich doprovod titulkem, seriál by pak jistě působil ještě autentičtěji. (15.07.2012)

Dobrodružný seriál to zrovna moc není. Vlastně se tam skoro celou dobu povídá nebo dokonce jen mlčí a akce je tam velmi po skrovnu. Nejvíc se mi líbila konfrontace kultur a výuka japonštiny pro začátečníky. Holanďan přijede do Japonska a vše co je jiné automaticky považuje za barbarské a stejně tak tamním obyvatelům přijde on. To vzájemné nadávání do barbarů je skvělé. Stejně tak se mi líbily i ty politické intriky. Jen ten Holanďan mi nějak nepřirostl k srdci. Není to zas tak jednoduché, když se dlouhou dobu prezentuje jako těžký konzervativec, který místo přijetí cizích zvyklostí chce, aby bylo vždy po jeho. Inu v té době tomu tak asi bylo. Vlastně mě napadá, že nejlepší scéna je jak nadává na gaye. To by mě zajímalo, co se mu tou dobou honilo hlavou, když ve skutečnosti je jedním z nich :) (13.02.2011)