Festival pana Rifkina

Woody už sice není v kurzu, ale tahle jeho autobiografická ironická láska k dějinám filmu a filmovým festivalům je bezmála geniální. Všechno funguje jako vždycky, od prvního záběru je vše důvěrné známé a nic není překvapivé. Postavy procházejí různými situacemi, na kterých je důležité si to všechno hlavně pořádně pojmenovat. A aby toho nebylo málo, je tu celá řada černobílých snových sekvencí, u kterých se cinefilové mohou potěšit, ale obávám se, že běžný divák to zas tak tolik nedocení. Zvlášť, pokud jsou to všechno ty slavné špičky ledovce jako Jules & Jim nebo U konce s dechem. A bohužel to tak je, pokud to lidi s těmi filmovědnými poučkami myslí příliš vážně, tak mají velkou šanci, že nebudou oslňovat ve společnosti, ale stanou se podivíny. Což je poznání, které s Woodym sdílím. (17.01.2023)

Když jsem to sledoval v poloprázdném kině - kde se nikdo nezasmál jedinému vtipu (na rozdíl ode mě) - nemohl jsem se ubránit dojmu, že poslední Allenův film je už jen odlesk jeho dřívější skvělé tvorby (byť o jejím úpadku se samozřejmě mluví už dlouho), o čemž svědčí i ten nezájem publika. Ano, místy tam sice probleskuje starý dobrý Allen, a teoreticky bych i celkem byl ochotný vzít ten film na milost, pobavit se u něj, a ztotožnit se s některými myšlenkami či momenty, které se tam objevují. Ale ve výsledku mi ty postavy prostě jen přišly nepříliš přesvědčivé, děj mě moc nebavil, na Wallace Shawna mě vyloženě vadilo koukat - mimořádně nesympatický herec (neubránil jsem se myšlence, co by na něm někdo jako o 18 let mladší Gina Gershon proboha viděla - jejich filmoví manželé nemají absolutně nic společného), a hlavně je to prostě celé jen recyklát toho, co jsme u Allena už dávno viděli (a ne jednou - podobnost s dřívějšími Allenovými filmy bije do očí). Kdybych nikdy nic od Allena neviděl, asi by se mi Rifkin líbil víc, ale takto za mě bohužel jen skrz naskrz průměrný dojem - ta laťka z minula byla prostě nasazená příliš vysoko a už ji zcela jistě nepůjde překonat (pokud ještě Allen vůbec něco natočí). (12.10.2021)

Najhravejší Woodyho film od Midnight in Paris. A podľa mňa o nič horší. Len neviem, či priemerné hodnotenia stoja za tým, že tie odkazy sú pre filmových fanúšikov až príliš prvoplánové, alebo že mnohí sú už tak zdegenerovaní streamovacími službami, že ich vôbec nechápu a preto je pre nich film nepochopiteľný. Potešia viaceré cameá, López ako bohémsky manžel alebo Waltz ako smrtka zo Siedmej pečati. Allenova hlavná postava rieši zmysel života, ale Allen už toho veľa nerieši, komercia už nad artom a klasikmi zvíťazila, napriek tomu nesmúti a jeho film je veľmi príjemný. "Sú všetky vaše filmové orgazmy zvukové efekty?" (13.09.2022)

Tell us what we should run to watch up here. / "Chūshingura" by Inagaki. / Who is in it? / Uh, Yūzō Kayama and Tatsuya Mihashi. Yasumi wrote the script. Toshio Yasumi. There's also "Kagemusha". And music by Shinichirô Ikebe. Je smutné, když zasloužilý filmař, tolik pyšný na nedotknutelnou tvůrčí svobodu, točí cosi velmi podobného promovideu turistické destinace a filmového festivalu (které vlastně nesnáší): But... film festivals are no longer what they were. Allenův hrdinný pokus vytlouct z toho [možná posledního] pokusu vlastní film vyšel tak napůl. Reklamní dojem záběrů San Sebastianu nevyznívá zdaleka tak upřímně, jako dávné pocty Manhattanu. Nelze se zbavit dojmu, že Wallace Shawn dostal hlavní roli ve filmu jako projev vděčnosti - Allen ve své autobiografii Mimochodem herce výslovně jmenuje jako jednoho z nemnohých, kdo se ho veřejně zastal v kauze údajného zneužití dcery Dylan Farrow. Kdyby ale nebylo jemnější rtuťovistosti oproti originálu a tlumené melancholie, která fyzicky výrazného herce obestírá, snad byste si ani nevšimli, že to není Woody. Roli při obsazení hrál nejspíš i příznivý věk představitele - svůdci Shawnovi je 'pouze' sedmdesát šest a jeho balení iberských MILFs je mnohem věrohodnější, než kdyby se ho dopouštěl čtyřiaosmdesátiletý Woody. I přiznivec současného filmu a který respektuje roli toho, čemu se v angličtině říká souhrnně politics, asi uzná, že na stesku po starých dobrých časech něco je. Hlavní hrdina Mort, který si pomalu uvědomuje, že ho víc než vlastní průměrné literární pokusy bavilo učit o filmu, umísťuje své úvahy do kulis klasik svých oblíbenců: Truffaut, Lelouch, Buñuel, Goddard, Fellini, Bergman (možná i že i jistý Allen). Černobílé citace interpretované v duchu allenovsky absurdních scének jsou originalitou záměru v ostrém kontrastu s šablonou zbytku filmu. Škoda, že nebylo Allenovi umožněno natočit celý film výhradně touto metodou - to by byl skutečný nářez. Mort's only sin is - that he likes movies with subtitles. (07.11.2021)

Juj toto nie. Celý čas ten film pôsobí ako film od Woodyho Allena, ktorý nenatočil Woody Allen a paradoxne to nie je pravda. Ale je to tak strašne...umelé. Oceňujem, že sa snažíme dostať do filmov, ktoré utvárali aj náš cinofilný svet. Jules a Jim, Siedma Pečať, Persona, Na konci s dychom atď., ale sledovať putovanie Walleca Shawna San Sebastianom, pričom aj samotný Storaro tu skôr rutinne svieti, než aby skutočne budoval atmosféru je až trestuhodne nezaujímavé, nepoetické a skôr tragické. Mám rád neskoršiu tvorbu Woodyho Allena. Páči sa mi jeho hra s postavami aj témy, ktoré recipročne využíva, aby poukázal na absurdnosť života. Ale toto je film, ktorý nielenže neponúka v jeho tvorbe nič nové, ale je aj významovo veľmi slabý, hoci sa tvári, že nie je. Humor mi tu prišiel silený a vôbec nie taký odľahčený ako u neho býva zvykom. Jedna hviezda ide za najlepšiu scénu s Christophom Waltzom a druhá ide za Elenu Anayu. Tá jediná tu bola čarovná. Inak ukecaná nuda. Vyzerá to, že Woodymu došiel dych. A aj nápady. (21.06.2021)