Psané ve větru

S Douglasem Sirkem asi kamarádi nebudeme. Uznávám jeho řemeslné kvality (z technicolorových barev opravdu oči přecházejí) a práci s herci, ale nejsem cílová skupina pro melodramata. A hledat v nich údajný subverzivní podtext (viz např. závěrečná scéna, kde zkažená Marylee láskyplně hladí model těžařské věže :o)) mě upřímně řečeno moc nebaví. Na druhou stranu aspoň člověk ví, kde se inspirovali např. tvůrci Dallasu. (01.03.2008)

Written in the Wind dělá melodramatům skutečně čest, řemeslně jde o skvěle natočený snímek. Zub času je však znát a na filmu (či spíše scénáři) se podepsal. Tempo nasazené na začátku snímku se totiž drží bez větších výkyvů až do samotného konce, čímž se příběh stává do značné míry velmi jednotvárným a v určitých fázích i poměrně nudným. A nezapomeňme na Doroty Malone - skvělá herečka ve skvělé roli s prostorem naprosto minimálním... No není tohle hřích? (08.07.2012)

V rámci žánru by to bylo na 5 hvězd, ale mě někdy trochu vadí taková ta tragičnost postav za každou cenu. Všichni jsou tak zaujatí svým neštěstím, že trochu nadhledu by neuškodilo. A aby to mělo skutečnou tragiku shakespearovských či schillerovských rozměrů, to by tam muselo bejt víc přesahu a metafyziky. Takže takový morální obrácení postavy při soudním procesu, kterou hraje Dorothy Malone, působí jako svěží vánek do dusna přílišnýho neštěstí. Ale filmově zajímavý, rozhodně atraktivní a určitě nenudící dílko. (20.01.2009)

Chlapec potkal chlapce… a pak do jejich vztahu zasáhla dívka. Teprve zhruba v poslední třetině filmu jsem si uvědomil, že Sirkovi ani tolik nejde o tradiční heterosexuální romanci, jako o takřka westernový duel dvou mužů, přátel na život a na smrt, jejichž frustrace (rozdílného původu) daly vzniknout slabosti spíše pro zbraně a alkohol než osoby opačného pohlaví. Ženy představují jejich zkázu. Možná jsem úplně vedle, ale snažím si takto odůvodnit, proč (tedy kvůli pozdnímu rozpoznání tvůrčího záměru) mne film emocionálně naprosto minul (což se mi u melodramat zas tak často nestává). I bez toho jsem od začátku obdivoval příjemnou vyprávěcí přímočarost, víceznačnost dialogů, expresivní mluvu technicolorových barev (které zaskakují za názornější erotický materiál) a nepřehlédnutelnou falickou symboliku. Povětšinou tedy znaky Sirkovy divadelní průpravy, schopnosti provázat postavy s mizanscénou. Divadelní zkušenosti ale nevysvětlují několik znamenitě sestříhaných sekvencí (otcova smrt) nebo použití subjektivizujících úhlů kamery, jež nás nutí soucítit s domnělým padouchem, což jsou pro změnu důkazy výjimečnosti Sirka coby režiséra filmového. Závěrečné hlazení modelu ropné věže, reprezentujícího falus zakomplexovaných mužských hrdinů stejně dobře jako tehdejší americkou společnost, považuji za jasný důkaz příslušnosti Sirka mezi klasicko-hollywoodské „pašeráky“, kteří do příběhů, na povrchu tak cudných, vkládali dosti podvratná sdělení. 75% (04.10.2012)

Obrovskou devizou tohoto filmu není ani Rock Hudson, Robert Stack nebo Lauren Bacall, ale jí Dorothy Malone, která je ve své roli prostě úchvatně odpudivá. Výborně zahráno a jen kvůli ní na snímek stojí za to kouknout. Mám rád filmy, kde jde o sebedestrukci, ale tenhle mě přece jen zase tolik nenadchl. (08.01.2015)