Režie:
Vladimír SlavínskýKamera:
Josef StřechaHudba:
Josef StelibskýHrají:
Jan Pivec, Dagmar Frýbortová, Pavla Vrbenská, Josef Gruss, Ota Motyčka, Meda Valentová, Jaroslav Mareš, František Kreuzmann st., Drahomíra Hůrková (více)Obsahy(1)
Hlavní postavou je čerstvě jmenovaný docent MUDr. Jakub Johánek, psychiatr a nesmělý abstinent, který se výjimečně rozhodne oslavit s přáteli v nočním podniku své jmenování. Oslava, která se protáhne do pozdních hodin a množství alkoholu způsobí hrdinovi dočasnou ztrátu paměti a ráno se starý mládenec Johánek nestačí divit. Už dlouho sice pokukoval po půvabné sousedce, chudé Kateřině, víc mu však vrozený stud nedovolil. A teď, sotva se jeho mozek vzpamatoval z útoku nebývalého množství alkoholu, mu podnikavá spolubydlící jeho sousedky oznámí, že Kateřinu v opilosti zneuctil, aby tak poněkud svérázným způsobem pomohla kamarádce, která milého a dobře zajištěného pana doktora také miluje. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (32)
Na svou dobu velice nezvyklá komedie, bez nějakého výraznějšího politicko-levicového přesahu. Jen jeden opilý abstinent s kocovinou a výpadkem paměti (v podání skvělého Jana Pivce). ()
Jedna z posledních prvorepublikově-protektorátních limonád. Ničím mě to nezaujalo. Půvab němých filmů, kdy se tvůrci teprve učili zacházet s pohyblivými obrázky a zkoumali možnosti tohoto nového oboru umění, už nemá, a na to, že film může nést i nějaké sofistikovanější myšlenkové poselství, se ještě nepřišlo, aspoň ne v Čechách. Filmové triky byly prakticky neznámou věcí, takže film nemohl uchvátit vizuálem, a ženské se ve filmech ještě nesměly svlékat, pročež i tento bonus chyběl. V tehdejších filmech se nezřídka zpívalo. Zpěv je dodnes k slyšení ve starších filmových pohádkách, v některých parodiích a samozřejmě v muzikálech, což je zvláštní filmový i divadelní žánr, jemuž se vyhýbám. Napadlo mě, jak by to asi vypadalo, kdyby se filmové umění vyvíjelo jinak a zpívané vložky by ve filmech dodnes byly samozřejmostí. Tak třeba píseň vetřelce z filmu Vetřelec: „Když na sebe pohlédnu, tak se musím pochválit...“ To se mu to snadno chlubí, když mu design dělal H. R. Giger. ()
V neděli jsem na to koukal.protože jsem nevěděl co dělat,ale nebyl to až tak zahozenej čas.Ale víckrát bych to už vidět nemusel :-) ()
Moc pěkný film, zdařilé zpracování povídky "Okénko" od Olgy Scheinpflugové, již jednou zfilmované pod taktovkou Huga Haase. Nevím, zda na Slavinského nějakým způsobem zapůsobila válka či něco jiného, ale jeho typický, filmový rukopis tu není znát... Dobří herci i příběh se zápletkou, milá atmosféra - jakoby to byla stále ta stará, bezpečná První republika... 72% ()
Nepovedená komedie bez vtipu. Pěkných posledních pět minut. Hezké písně a zpěv Vrbenské. Sympatická Frýbortová. Především ale okultní film. Vrbenská: upsala bych duši čertu. Pivec: dnes v noci se ve mně probudil jeskynní člověk (evoluce). Valentová: Pane B.! … J.K.! … Pro Pána Kr. Zpěvačka v čase 38 přijde ke klavíru, otočí se zády (důvod??), překříží ruce a položí si je na zadek a hraje si s prsty a nakonec ukáže dvě tajná znamení - devilhorns a následně ukazovákem ukazuje směrem dolů (tzn. peklo). Pivec tři šestky (furt dokola) + další znamení. Frýbortová: merkelsign. Vzniklá škoda: 18 tis. (3 x 6). Motička: skrytá ruka. Gruss: 3 x 6. Tento film obsahuje snad nejbohatší sbírku tajných znamení (handsignes), co jsem kdy v českém filmu viděl. ()
Obě verze - s Haasem i s Pivcem - jsem ohodnotil stejně. Na tu Haasovu si však po roce už vůbec nevzpomínám, ta s Pivcem mi trochu v paměti zůstala, i když jsem ji dnes viděl po dlouhých letech. Navíc jsem rád za každý snímek s rozkošnou Dagmar Frýbortovou, jaká škoda, že po roce 1949 se před kamerou objevila pouze jedenkrát. Ale zase nám takhle zůstala navždy mladá... Trochu více prostoru zde získal velký herec malých rolí pan Motyčka, zato Alois Dvorský zde má opět jen krátký výstup. ()
orinál som nevidel ale bola to krasna oddychovka. A p.lojzo nadherne hovoril ,,Pane šéf." ()
Jeden z posledních filmů, který navazoval na meziválečnou zlatou éru československých filmů. Film je remakem Okénka s Hugo Haasem, které bylo natočeno o několik let dříve. Jan Pivec svou úlohu skvěle zvládl, film je svěží, zábavný. ()
Vladimír Slavínský po II. světové válce jen těžko hledal nová témata, jeho lidové, líbivé a kýčovité sentimentální příběhy z třicátých let by byly v poválečné době pro diváky asi už neakceptovatelné. Jedním z možných východisek byl návrat k tématům, která již naše filmografie vyzkoušela a která byla využitelná téměř v každé době. Slavínský se tímto směrem vydal již jednou, kdy námět původně využitý ve filmu Poslední mohykán přepracoval ve filmu Poslední muž s Jaroslavem Marvanem. Příběh váženého muže, který se za zcela výjimečných okolností opije a pak jen těžko rekonstruuje své činy, aby mu toto společenské faux pax posléze pomohlo získat vyvolenou, rovněž mezi takové příběhy patří. Sám Slavínský tento námět zfilmoval pod názvem Okénko s Hugo Haasem v roce 1933. Tentokrát do hlavní role obsadil Jana Pivce, vynikajícího herce, který však postrádal komediální dravost a umění vypointovat scénu k dokonalému vtipu. Jeho takřka dokonalé herectví je uhlazené i v případech, kdy by děj vyžadoval jistou hereckou živelnost. Posléze tak vznikl film, který přinesl spíše jen úsměvnou podívanou a vesměs průměrné herecké výkony (Josef Gruss, přehrávající Ota Motyčka), vedle hlavního hrdiny zaujmou snad jen Dagmar Frýbortová, Pavla Vrbenská a pak zejména František Kreuzmann v malé, avšak dokonale zvládnuté roli pacienta, který se bojí podívat za sebe. Dnes neordinuji byl posledním dokončeným filmem Vladimíra Slavínského, který se nakonec pod tíhou doby a po jen velmi vlažném přijetí předcházejících filmových počinů rozhodl natočit budovatelské drama. Jeho předčasná smrt pak učinila definitivní tečku za jeho bohatou, byť poměrně nevyrovnanou režisérskou prací. ()
"Otevřel se mi svět podvědomého chaosu, živelných pudů a zvířecích impulzů." Nesmelý staromládenec, psychiatrický odborník a ukážkový slušniak Pivec je vytiahnutý na bujarú oslavu vlastného menovania na docenta. Ráno potom zažíva prvú kocovinu a prvé okno v živote a nestíha sa diviť, čo všetko mu chcú prišiť na rováš. Konkrétne násilné smilstvo na fešnej susede a podpaľačstvo na vzdialenom stohu. Keďže sa nejedná o drámu ale o komédiu, nakoniec sa po sérii vtipných momentov a trapasov všetko vysvetlí a dôjde do zdarného konca. Príjemná starosvetská komédia s dobovou atmosférou, pri ktorej sa síce nepopadáte od smiechu za brucho, ale ktorá pohodovo plynie a vyvolá dobrú náladu. Herecky ma okrem ostýchavého Pivca zaujal majster prevlekov Motyčka aj obe slečny z vedľajšieho bytu Frýbortová a Vrbenská. Slušné. ()
Zajímavý film, zejména díky hlavnímu představiteli. Chybí tomu ještě více humoru, ale celkově je to mile stravitelnej film pro každou příležitost... ()
Koukal jsem na to v neděli dopoledne a byla to taková oddychovka:) Mám rád tyto staré filmy ()