• 01Zuzana10
    *****

    aky ,,roztomiloucky" film :D. uprimne. jemne, elegantne, velmi zdvorile. skoda, ze sa tak nespravame k sebe teraz - tak slusne. mily pribeh, obcas nevinne zabavna scenka, skveli znami herci /som velmi rada, ze som ich tu opat mohla uvidiet/ a tak... Velmi obdivujem sarmantnost a nenutenost hercov a v podstate ludi z tej doby.. Taktiez ich zrucnost v rozpravani. Filmova Marticka hovorila neskutocne rychlo ale zaroven i cisto, jasne a zretelne. Uchvatne. A este sa to dobre pocuvalo! Ako aj ta krasna piesen - Laska je vecna. BTW v celom filme je pouzita len ,,source music".- vzdy plynie z nejakeho daneho zdroja, kt. sa ukaze v obraze. Toto je snad 1. film, kde si jasne uvedomujem ten styl tocenia scen jazd v aute, ci na lodkach, kedy za nimi na platne bezalo pozadie a pred nou bolo umiestnene stojace auto :)). Fascinujuce! ____ Hoci zapletka je celkom jednoduchucka, krasne ju spracovali. Velmi pohodovy a mily film, kt. si opat rada pozriem. (snad dostanem prilezitost) Presna na mna príjemná atmosferka, kt. tam panovala. Dakujem :)(25.9.2008)

  • Véronique
    ****

    Jak již tady někdo níže psal, film je tak nabitý pozitivní energii, že jí snad podlehne i zarytý pesimista. Je více faktorů, které k tomu přispěly - kouzelné (mimo)hotelové prostředí, herecké obsazení v čele - kdo je vlastně v jeho čele? Adinka, Jaroslav Marvan či neodolatelný Raoul Schránil a pan ministr?!, dialogy včetně nezapomenutelné "mušky na štěně" a v neposlední řadě samotný děj. Film nepředstavuje nic nového, převratného, přesto diváka upoutá k obrazovce. Je to ta atmosféra, která z něj čiší - ta "pravá první republika" (i když v té době vlastně již o první republice nemohla být řeč), ke které vzhlížím s obdivem a úctou - ačkoli ani tehdy nebylo vše dokonalé...(18.1.2008)

  • sportovec
    ****

    Jeden z nejrozporuplnějších režisérů třicátých a čtyřicátých let Vladimír Slavínský dokázal točit řemeslně nečekaně dobré a divácky vděčné komedie. MUŽI NESTÁRNOU jsou jednou, DVA TÝDNY ŠTĚSTÍ další zdařilou demonstrací tohoto faktu. Až překvapivou univerzálnost svého hereckého talentu tu prokazuje Adina Mandlová (ve filmu SVĚT PATŘÍ NÁM tato na první pohled mondénní žena burcuje národ proti fašistickému nebezpečí). Tradičně skvělý Marvan jen potvrzuje své prvotřídní univerzální herectví. Sledujeme-li film pozorně, neujde nám, že se tu objevuje celá řada postřehů a výstižných narážek charakterizujících dokonale dnes přes propast času neviditelných detailů prvorepublikové "vyšší" společnosti pomyslných horních deseti tisíc, mj. i detaily prvorepublikové hospodářské politiky. Čiperný děj plynule střídající vážné i zcela nevážné scény a dialogy i dnes působí uklidňujícím, osvěžujícím dojmem. Je to ten typ filmu, o kterém se nepíší rozjásané rencenze ani studie, bez kterého se však všední den mění v šeď ještě šedší než obvykle.(25.9.2008)

  • Marthos
    ****

    Září 1940. S končícím létem se připravovala velkolepá oslava významného životního jubilea mohykána českého filmu a jednoho z otců zakladatelů Vladimíra Slavínského. Temperamentní "syn hor" si ke svým abrahámovinám nemohl přát nic menšího, než další úspěšnou veselohru, s kterou by válcoval podzimní sezónu v pražských biografech. Úspěch a vyprodané kinosály byly hnacím motorem pro Slavínského a s prostředími, která důvěrně znal, nemohl zklamat ani producenty. Nebylo tedy nejmenších pochyb o tom, kam zasadit příběh mladé úřednice a ministerského tajemníka. Centrum pražské smetánky v nedalekých Jevanech patřilo k vyhlášeným lokalitám již v období první republiky a zdejší síť luxusních hotelových komplexů byla jako stvořená pro delikátní záležitosti státních tajemství a úzkostlivě střežená inkognita vlivných bankéřů. Sázkou na jistotu bylo obsazení titulní dvojice Adinou Mandlovou a Raoulem Schránilem, které pojilo silné přátelské pouto i mimo dosah kamery. Naopak přesně charakterizovaná proměna příslušníka elity horních deseti tisíc v Marvanově nedostižném podání přináší do filmu šťavnatý komediální náboj a vytváří sympatické pozadí pro romantickou zápletku v podání Mandlové a Schránila. Příběh má spád, přehledné dialogy i neobvyklou pointu a současného diváka si získá vedle prosluněné letní atmosféry i roztomilou písničkou o mušce. Pro všechny zúčastněné pak Slavínského film znamenal příjemné zakončení jednoho válečného léta. Ani se nechce věřit, že nad okupovaným územím už více jak rok visely vlajky s hákovým křížem.(3.10.2008)

  • Oskar
    ***

    "Šédí muška na štěně, na štěně, na štěně, šédí muška na štěně, šedí a špí..." :-) Tahle dětinská písnička se mi vybaví, kdykoli vidím Adinu Mandlovou. Pochází z této veselohry o chudé úřednici, která vyhrála čtrnáctidenní pobyt v luxusním letovisku a setkává se tam s jistým generálním ředitelem. Ten předstírá tutéž výhru, aby zachoval své inkognito. Všimněte si, že každý tehdejší tvůrce měl Adinu zaškatulkovanou nějak jinak. Hugo Haas ji uvedl do společnosti a naučil ji duchaplné ironii, ale paradoxně jí přisuzoval postavy naivních dívenek, bez dechu naslouchajících slovům svého mentora. Otakar Vávra v ní viděl schopnou charakterní herečku. Martin Frič ji osobně neměl moc rád, u něj byla snad pokaždé vypočítavou mondénou a ledovou královnou. No a nejpřekvapivěji ji využíval Vladimír Slavínský. Obsazoval ji do rolí, které byly jednak komediální (viz hlavně Holka nebo kluk), ale především to byly nenáročné dívky z chudých poměrů. Takže vyložené protiúkoly. :-) Tahle lidovka se Slavínskému docela povedla, už pro to neobvyklé spojení Mandlové s Jaroslavem Marvanem. 60%(8.2.2006)

  • - Hotel, ve kterém natáčení probíhalo, se později objevil také ve filmu Dovolená s Andělem (1952). (artcha)

  • - Adina Mandlová se během natáčení pokusila svést Raoula Schránila, ale ten proslulé koketě odolal. (Kulmon)

  • - Ve filmu je poprvé zmínka o výstabě metra v Praze. (cariada)