Vše o mé matce

Pedro točí filmy zaplněné "podivnými" lidmi. Prostitutky, travestité, HIV pozitivní, lesbičky... Přesto a pro mnohé jistě překvapivě to není jakýsi podivný výstřední svět nenormálních lidí, ale právě naopak, svět v němž se odehrávají příběhy svým způsobem archetypální a hluboce lidské. Almodóvar rozumí ženám a ženskému světu jako málokterý jiný režisér. Naopak nepřekvapí, že v jeho filmech takřka úplně chybí muži, respektive hrají role pouhých statistů, neboť mužský svět je Pedrovi evidentně něčím zcela cizím. Není to ovšem chyba nebo nevýhoda (tedy alespoň ve filmu ne) je to především velmi osobní výpověď... Samozřejmě by se dalo dlouho debatovat o zákonitostech vývojové psychologie, o absenci mužských vzorů, o tom, jestli Pedro vnímá ženský svět jako úplný, nebo naopak jako svět, v němž něco důležitého zcela absentuje, nebo třeba o tom, nakolik je Almodóvarův svět reálným světem a nakolik je naopak zidealizovanou pohádkovou vizí. Každopádně soudím, že stojí za to nechat se do tohoto světa vtáhnout, rozhodně totiž neublíží... 95% (27.06.2009)

Jeden z absolutních vrcholů tvorby Pedra Almódovara. Jedná se o jeho vyzrálou poklonu ženám, matkám obzvláště. Málokde jinde dokázali scénáristé zachytit pouto mezi matkou a synem a hloubku takovéhoto vztahu. Zde se to povedlo naprosto fantastickým způsobem. Ještě nikdy mě závěrečné děkování nedojalo tak jako zde. (18.11.2009)

Bůh stvořil Almodóvara a Almodóvar pak stvořil ženu. Tak to nějak určitě muselo být. Tento španělský znalec, zastánce a obdivovatel něžného pohlaví je režisérský génius s jemným citem proměnit rozporuplnost lidského bytí v emocionální, vizualni poezii. V každém snímku je ukryta čistá, nezředěná pravda o kráse, bolesti a ironii života. Todo sobre mi madre je pro mě vrchol jeho tvorby a tento klenot se důkladně vsákl každým mým pórem až do úplného nitra a zanechal tam trvalé stopy. (14.12.2010)

Neveselý film o neveselých životech lidí, kteří za žádnou cenu nemíní smutnit. Vše je podáno bez skrupulí, takže divák občas klopí oči studem. Pedro Almodóvar, to je sázka na jistotu, jeho filmotéka se tu slušně červená. Trošku chaos v těch jménech, puritánům možná nemusí úplně sednout problematika drogově závislých prostitutek a transvestitů, ale to už je jejich problém... (09.11.2008)

Teatrálně vykroucené, nespoutaně melodramatické a překotně barevné... Almodóvar o životě jako o hraní rolí, rolí matky, rolí ženy, rolí muže – inteligentní a konzistentní útvar s charakteristicky vláčným rukopisem (kolik pro Španěla znamená hudba Alberta Iglesiase!). Queer film, který se ale vůbec neuzavírá před majoritou. Osobně si s jeho místy až komediální stylizací nevím rady. Připadá mi, že z oné hypersenzitivity mateřských peripetií si Almodóvar tropil šoufky v Rozervaných objetích. Ta jeho sebereflexivní škraboška intelektuála je mi asi o chlup bližší než pastelový jemnocit Vše o mé matce. (08.02.2010)