Režie:
Vladimír SlavínskýScénář:
Vladimír SlavínskýKamera:
Ferdinand PečenkaHudba:
Josef DobešHrají:
Jan Pivec, Zita Kabátová, František Roland, Jana Romanová, Eva Matějková, Jarmila Smejkalová, Jaroslav Průcha, Marie Blažková, Gustav Nezval, Zdeňka Baldová (více)Obsahy(1)
V září 1940 uvedl Oldřich Nový ve svém divadle úspěšnou autorskou úpravu hry Jana Patrného Muži nestárnou, inscenaci s vtipným námětem a neméně vtipnou pointou – o muži, jenž získá sympatie a posléze i lásku žen ze tří generací jedné rodiny. V roce 1942 ji pro film přepsal Vladimír Slavínský, který tuto komedii i režíroval. Do hlavní role obsadil tehdy už renomovaného herce Národního divadla Jana Pivce. Ve Filmovém kurýru se týden před premiérou v dubnu 1942 objevila jeho slova: „Úloha v tomto filmu byla zvláště vděčná: hrát tři role v jediné osobě, snažit se proniknout do duševního života nezkušeného, smrtelně zamilovaného studentíka, později pak zralého činorodého muže a nakonec trochu rezignovaného a klidného padesátníka. Všechno byly role vyloženě charakterní. Vyhýbal jsem se obvyklému milovnickému rámci, proto jsem též první fázi (studenta) pojal s bezděčnou komikou, v druhé – abych se přiznal – hrál jsem vlastně sebe. Byl zde však ještě jeden choulostivý bod: divák nesmí získat dojem, že ing. Jarský je jen věčný donchuán, který honí děvčata, i když mu šedivějí vlasy. Proto jsem se ve své třetí a poslední podobě snažil vykreslit muže, který již mladé děvče nedobývá, ale je jím vlastně dobýván.“ Roztomilými partnerkami Jana Pivce byly Zita Kabátová, Jana Romanová a Jarmila Smejkalová (ve své první větší filmové roli). (Česká televize)
(více)Recenze (69)
V roce 1911 se zamiloval mladý Stanislav Jarský do Heleny Horníkové, zatímco její dceři dával lekce hry na klavír. Helena ale byla provdána a proto tento naléhavý flirt nemohl míti pokračování. V roce 1920 se náhodně setkává nyní již sebejistý muž a mladá elegantní slečna a poznávají v sobě Stáňu a malou Jiřinu Horníkovou. Bohužel v této době se Jiřinina ovdovělá matka potýká s krachem rodinné továrny a tak je nutno vyhovět manželství za úplatu a Stáňa opět mizí ze scény. Nakonec však má poslední šanci v roce 1939, kdy právě dospívá třetí generace, Jiřinina dcera Helena Krutinová. A tehdy už Stáňa neváhá a nenechává si nikým a ničím svou láska vymluvit. Má sice už prošedivělé skráně, ale to mladé dívce imponuje... Ideální námět Mužů, kteří nestárnou, odpovídal Novému divadlu Oldřicha Nového a ve filmové podobě pak pozdní tvorbě Vladimíra Slavínského. Vlivem událostí v zákulisí hlavní roli převzal vpravdě rozkošný Jan Pivec a z divadelní inscenace přešla jen Zita Kabátová, která hrávala Jiřinu. Výsledek pak vykrystalizoval mezi nejklasičtější protektorátní melodrama. ()
„Když se muž o ženu zajímá, dozví se o ní všechno za chvíli.“ - „A také až do třetího kolena?“ - „Možná…“ Film je oslavou staromládenectví a sukničkářů. Překvapivě jsem se smál docela často…ovšem většinou spíš kouzlu nechtěného. Už jen ta myšlenka „pokračování lásky“, kdy si Pivcův nestárnoucí (a nenaplněný) milovník začne postupně něco s babičkou, dcerou a následně i vnučkou, tedy stále „mladším vydáním téhož“, je celkem ujetá, to ani nemusím být členem Ligy mravnosti. A Nezvalův „cynik“, který i mimo jeden klan „občas nějakou koroptvičku vyplaší“, je mu v tomhle zdatným společníkem („Co tomu říkáš strýčku?!“ - „Mně se to líbí!“). Baví i scény s rozlícenou Kabátovou-babičkou, která ale vypadá opravdu staře oproti 6 let staršímu Pivcovi, za to patří maskérům uznání. Zbytek je místy více či spíš méně záživnou (pod)průměrnou limonádou. „A nemohlo by to počkat?“ - „A proč?“ - „No sestra tam sama jet nemůže, a já zrovna nemám čas, přítelkyně odjede asi za 10 dní.“ - „No, to by snad stačilo.“ - „No, jenomže…pak přijede druhá.“ ()
Pozorně jsem pročítal zdejší komentáře a spor vznikl hlavně o téma a prvoplánovost filmu. Ve své době zaznamenal úspěch jak na divadle tak na plátně. Dnes už by ale neprošel. Námět sám je opravdu jednoduchý. Vemte si, že jeden muž se postupně zamiluje do všech dívek z jedné rodiny. A zatímco všechny stárnou, on vypadá pořád dobře, jako by snad ani nestárnou, jak mu mnozí připomínají. Proč se nezamiloval do nějaké její kamarádky? A jak to, že se nejmladší z rodu zamilovala do zralého muže? Vlastně jí k tomu stačil jen jediný pohled. Nešlo jí spíše o to, že je známý a úspěšný? Pak už láska často přichází sama, ale ruku v ruce s těmito atributy. O kvalitách herce Jana Pivce snad ani nelze pochybovat, o Zitě Kabátové taky ne. Ale souhlasím, že pokud námět sám není vyloženě hloupý, tak je minimálně prvoplánový a strašně jednoduchý. Odehrává se v podstatě ve trojím podání to samé. Mění se jen prostředí. Všem třem dívkám hraje na klavír stejnou hudbu. Jak to, že se sám nezamiloval po celou dobu? Žil přece v zahraničí, byl pryč devatenáct let. Nakonec mu nejmladší dají spíš jen proto, aby od něj měli klid. Jan P. i Z. Kabátová hráli v mnoha dobrých filmech, ale tento k nim nepatří. ()
Ale podívejme se, pan Pivec se nám nějak rozjel a zastavovat se mu rozhodně s tou všelijakou sympatií a láskou k jedné rodince nechce! A dokonce ani nějak vůbec nestárne, co se mu to probůh stalo?!.. Je však pravda, že ze začátku jsem neměl nejmenší ponětí, že bych právě tomuto snímku, který jsem včera viděl poprvé, dával plný počet hvězdiček. Ale popravdě musím. Ještě se mi nestalo, abych byl tak udivený nad mužskou výdrží, kterou zde Jan Pivec, pohledný mládenec, ukázal rozhodně dostatečně najevo. Přechází totiž z generace na generaci, vůbec neznavený a hledá takové jakési pokračování jeho původní lásky.. v té pořád stejné rodince s další a další dceruškou, hezky generačička po generačičce. Pozoruhodný výkon, hm. A taky příjemně pozoruhodný film. Dávám pět, protože mám rád mužskou oddanost, hezké ženy, plovárny.. no, ty jenom někdy, ale dobré filmy přímo miluju. A tohle bylo dobrý :-) 5/5 ()
Kvalitní práce - dobrý námět, krásné ženy a slečny (Kabátová, Romanová, Smejkalová), neodolatelní svůdci (Pivec a také Nezval). Film má v sobě ještě duši prvorepublikových romancí, ale přece jen se již nacházíme v době Protektorátu (což uživatel "Tosim" ani nepostřehl...), takže elegance zde vítězí nad naivním kýčem. K tomu přidejte krásnou píseň a máte z toho velmi povedený snímek nejen pro pamětníky. ()
Galerie (7)
Zajímavosti (6)
- Původně měl hrát hlavní roli Oldřich Nový, který ji hrál již na divadle. Režisér Slavínský však do scénáře vložil některé pasáže z pera Nového, což se ho dotklo, a tak z jeho akvizice sešlo. Slavínský nakonec angažoval jen Zitu Kabátovou, která hrála s Novým v divadle. V divadle Oldřicha Nového se původní divadelní komedie „Muži nestárnou“ hrála celkem třistakrát. (Kulmon)
- Poté, co se Nový poškorpil kvůli roli Stáni Jarského, kterou měl původně hrát, už se Slavínským nenatočil ani jeden film. (Elisebah)
- Po úspěchu filmu dostal režisér Vladimír Slavínský nápad natočit i další film Ženy nestárnou se Zitou Kabátovou v hlavní roli nestárnoucí dámy, která by v průběhu let svedla mladého muže, po letech jeho syna a nakonec i vnuka. Výrobci filmu však dostali strach, že by puritánští diváci snímek nepřijali. (Olík)
Reklama