Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V září 1940 uvedl Oldřich Nový ve svém divadle úspěšnou autorskou úpravu hry Jana Patrného Muži nestárnou, inscenaci s vtipným námětem a neméně vtipnou pointou – o muži, jenž získá sympatie a posléze i lásku žen ze tří generací jedné rodiny. V roce 1942 ji pro film přepsal Vladimír Slavínský, který tuto komedii i režíroval. Do hlavní role obsadil tehdy už renomovaného herce Národního divadla Jana Pivce. Ve Filmovém kurýru se týden před premiérou v dubnu 1942 objevila jeho slova: „Úloha v tomto filmu byla zvláště vděčná: hrát tři role v jediné osobě, snažit se proniknout do duševního života nezkušeného, smrtelně zamilovaného studentíka, později pak zralého činorodého muže a nakonec trochu rezignovaného a klidného padesátníka. Všechno byly role vyloženě charakterní. Vyhýbal jsem se obvyklému milovnickému rámci, proto jsem též první fázi (studenta) pojal s bezděčnou komikou, v druhé – abych se přiznal – hrál jsem vlastně sebe. Byl zde však ještě jeden choulostivý bod: divák nesmí získat dojem, že ing. Jarský je jen věčný donchuán, který honí děvčata, i když mu šedivějí vlasy. Proto jsem se ve své třetí a poslední podobě snažil vykreslit muže, který již mladé děvče nedobývá, ale je jím vlastně dobýván.“ Roztomilými partnerkami Jana Pivce byly Zita Kabátová, Jana Romanová a Jarmila Smejkalová (ve své první větší filmové roli). (Česká televize)

(více)

Recenze (74)

dr.fish 

všechny recenze uživatele

Mimořádně jednoduchý film o tom, že na zamilování nikdy není pozdě. Názor, že na světě je jen jediná žena jsem už od pár lidí slyšel, ale ještě neviděl ve filmu. Jan Pivec má jakousi zamilovanost do pokrevní linie, svádí ve stylu operetky babičku, matku i dceru, dekádu po dekádě. Celou dobu nijak extra dialogy ani děj, jen čekáme jak to dopadne. Ani to nijak nepřekvapí, ale ani neurazí. Průměr, 60%. ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

„Když se muž o ženu zajímá, dozví se o ní všechno za chvíli.“ - „A také až do třetího kolena?“ - „Možná…“ Film je oslavou staromládenectví a sukničkářů. Překvapivě jsem se smál docela často…ovšem většinou spíš kouzlu nechtěného. Už jen ta myšlenka „pokračování lásky“, kdy si Pivcův nestárnoucí (a nenaplněný) milovník začne postupně něco s babičkou, dcerou a následně i vnučkou, tedy stále „mladším vydáním téhož“, je celkem ujetá, to ani nemusím být členem Ligy mravnosti. A Nezvalův „cynik“, který i mimo jeden klan „občas nějakou koroptvičku vyplaší“, je mu v tomhle zdatným společníkem („Co tomu říkáš strýčku?!“ - „Mně se to líbí!“). Baví i scény s rozlícenou Kabátovou-babičkou, která ale vypadá opravdu staře oproti 6 let staršímu Pivcovi, za to patří maskérům uznání. Zbytek je místy více či spíš méně záživnou (pod)průměrnou limonádou. „A nemohlo by to počkat?“ - „A proč?“ - „No sestra tam sama jet nemůže, a já zrovna nemám čas, přítelkyně odjede asi za 10 dní.“ - „No, to by snad stačilo.“ - „No, jenomže…pak přijede druhá.“ ()

Reklama

MickeyStuma 

všechny recenze uživatele

"Prosím vás, zeti, dejte mu ji. Dejte mu ji, ať už je jednou v rodině pokoj. Nebo si ten člověk počká ještě na jednu generaci." Dobře promyšlená úsměvná romantická komedie odehrávající se po tři generace jedné rodiny. Příběh by se tak dal rozdělit na tři dějové etudy, tedy právě z období každé generace, které mají jedno společné. Tím je nějaký Stáňa Jarský. Vlivem daných okolností v každé generaci žádá o něčí ruku. Na 40. léta skutečně příběh jen lehce úsměvný, ale vyobrazený v plné perspektivě. Dobrá nálada a neustále úsměvy všech protagonistů jsou typické aspekty na filmovou tvorbu své doby, takže v tomto směru je potřeba se na snímek dívat okem shovívavým. Atmosféra je nedramatická, avšak v jádru věci hodně povzbudivá. On ten příběh původního autora, pro divadelní inscenaci, Jana Patrného je postaven tak dobře, že je skutečně divák zvědav, kam až to zajde. Závěrečná věta z úst herečky Zity Kabátové tak vyznívá jako nejlepší tečka, která pobaví nejvíce a při odchodu z kina se museli diváci smát ještě hodně dlouho. ()

honajz 

všechny recenze uživatele

Na jednu stranu mám ten film rád, na druhou stojí jen na jednoduchém nápadu. A tak v očekávání závěrečného "Proboha, tak mu ji dejte, nebo si počká na další generaci!" čekáme subjektivně nekonečně dlouho, než se děj posune o deset a pak o devět let (nebo obráceně, už nevím), přičemž každá epocha je vyplněna nekonečným tlachánímv různých vilách o ničem, na večírcích, kde se odezpívá několikero písniček a zahraje několik skladeb - přičemž ta ústřední zazní ve filmu celá hned třikrát, jednou s upraveným textem, čímž se povedlo také nějak prodloužit stopáž. Ale jinak Pivec se hodně snaží, jeho herecké partnerky rovněž, a ostatní jsou jen do počtu, aby sem tam něco řekli, sem tam ve vhodný čas odjeli a tak. Btw, zajímavé, jak film odehrávající se ve své závěrečné části v roce 1939 nijak nereflektuje aktuální politickou situaci v zemi, jako by šlo o nějaké jiné místo. Jo, a mimochodem, nepochopil jsem, proč si nemohl vzít už tu druhou, když by finančně už tenkrát mohl rodinu zachránit on, a ne ten továrník odvedle. ()

Ben Nevis 

všechny recenze uživatele

Co měli v protektorátu točit jiného než politicky nezávadné filmy na pobavení plebsu? Tenhle patří mezi ty nápaditější a co jiného by řešil, než osudovou lásku, kdy muž hledá stále stejnou ženu? Protagonisté byli skvěle vybráni, neumím si představit Oldřicha Nového, jak hraje naivního studentíka. A navíc to bylo osvěžení po filmech o lásce, kde hraje pořád dokola Nový, Ferbasová, Mandlová. ()

Galerie (7)

Zajímavosti (6)

  • Roli, kterou zde Zita Kabátová hrála, hrála také v Divadle Oldřiha Nového. (Elisebah)
  • Po úspěchu filmu dostal režisér Vladimír Slavínský nápad natočit i další film Ženy nestárnou se Zitou Kabátovou v hlavní roli nestárnoucí dámy, která by v průběhu let svedla mladého muže, po letech jeho syna a nakonec i vnuka. Výrobci filmu však dostali strach, že by puritánští diváci snímek nepřijali. (Olík)
  • Jan Pivec se i ve skutečném životě zamiloval do jedné ze svých filmových lásek - rok po premiéře se oženil s Janou Romanovou. (kosticka7)

Reklama

Reklama