Pokušení paní Antonie

Vladimír Slavínský v tomto vlastně nenápadném filmu s dobře napsaným příběhem o dvou zapřeních vzdal především poctu První republice. Mravní hrdinové z řad vyšší buržoasie pracují, vydělávají a reprezentují svou vlast. Jsou múzičtí i progresivní a dokáží dobýt Evropu i zapřít své touhy, když jde o jejich poslání a prospěch rodné země, což jsou vlastně spojité nádoby. Jsou skromní a věrní a dokáží ocenit prostotu, protože sami z těchto kořenů vyrostli. Ženy do jejich cest vstupují s mateřským pochopením a nevinným obdivem. Láska nikdy nemůže jejich dílo ohrozit, vždy dokáží ustoupit příteli, a vykročit na své cestě dál. Vždyť je ještě pár let na vše čas. (09.02.2024)

Nenáročná, srdcervoucí, slzavá, ale jinak velmi lidová zábava, film u kterého již od pár prvních počátečních minut poznáte, že ho měl na svědomí režisér Slavínský. Ano, stále stejný Slavínský jak se píše, po Zlaté Kateřině další film s jeho typickým rukopisem, kde opět svěřil hlavní úlohu bodré a pohotové Antonii Nedošínské ("české mámě" jak se ji přezdívalo), která se tu pohybuje mezi ministry, rady a bankéři, a díky své samorostlé povaze s nimi jedná tak jak ji ústa narostla a oni ji to kupodivu baští, až na pár malých výjímek hrála také pořád stejně, ale film koneckonců zachránila od úplného fiaska právě ona svým umem, že to bylo občas až trapné a únavné to tenkrát nevadilo. Slouha Kovařík se svým typickým hlasem a nějakými vtípky to tu rovněž trochu oživil, ale celkově vážně šeď a slabota, která dnes k smíchu už vážně moc není. (16.01.2011)

Paní Antonie ve své nejlepší formě. Díky Bohu zde břečí jenom málo, takže komedie to není příliš ufňukaná. Celý film táhne téměř sama a musím říct, že plnou parou vpřed, jak se na železničářku sluší. Film se odehrává skoro celý ve dvou místnostech, ale nedostatkem rozletu příliš netrpí. Jde sice o elitářský film (jsou tu samí bohatí), ale lidová zábava je to především. Sny chudých o náhlém štěstí jsou opět vyslyšeny, což v roce vrcholící krize bylo nezbytné a zásadní. Slavínský coby bavič mas opět nezklamal. Nedoporučuji ovšem pro Nedošínsko-alergiky a odpůrce operetních pěvců.,..80% (20.06.2012)

Když se matka s dcerou navzájem zapřou. Slavínský film inscenoval v obvyklém provedení – v přepychových interiérech, s notnou dávkou svérázného humoru i elegance, a s vynikající Antonií Nedošinskou v roli jadrné hospodyně, která si všechny podmaní nejen svým kulinářským uměním, ale také prořízlou pusou a energickou vyřídilkou. U Nedošinské po právu udivuje zejména způsob, jakým dokázala svůj zavedený herecký profil pokaždé obohatit o něco nového, tak, aby se nikdy neopakovala a zůstala přitom autentická, nefalšovaná a originální. Škoda, že v tomto případě nebyli po ruce adekvátní partneři: oba pánové jsou, mírně řečeno, dřevění a Lída Baarová bývala tehdy angažována spíše pro potěchu oka. Milovníci zmizelých pražských i mimopražských lokalit ale mohou ocenit původní vilovou zástavbu na Ořechovce a luxusní prvorepublikový hotel Wagner v Jevanech. A ty politické narážky? Skvostné! A co byste dělala, kdyby byla státní pokladna prázdná? – No, vypůjčila bych si! Jako to dělají jiné státy, které si dokonce za vypůjčené peníze kupujou flinty, kanóny a eroplány! – A nechtěla byste nám říci, které státy tím myslíte? – Pánové, to na mně nechtějte! Já jsem dobrá sousedka. Já nic nepovim. (03.10.2008)

Už ve své době nenáročná a mnoha zpěvy protahovaná lidová zábava, která navíc nebyla odolná proti zubu času. Takže sice občas pobaví nějakým tím roztomile naivním pokusem o humor, jinak ovšem potěší především milovníky hodně starých časů a milovníky předválečné české kinematografie, kterým nabídne možnost strávit chvíli v příjemně známém prostředí, navíc ve společnosti "starých známých" mezi nimiž i dnes kraluje Antonie Nedošínská. Vždyť kdo by dokázal odolat její dobrosrdečně rázné povaze, odzbrojující prostořekosti a velkému srdci. (19.02.2011)