Una vita difficile
A Difficult Life
Režie:
Dino RisiScénář:
Rodolfo SonegoKamera:
Leonida BarboniHudba:
Carlo SavinaHrají:
Alberto Sordi, Lea Massari, Franco Fabrizi, Lina Volonghi, Antonio Centa, Loredana Nusciak, Daniele Vargas, Vittorio Gassman, Alessandro Blasetti (více)Obsahy(1)
Dnes už klasický film, který ale se svým dramatickým rázem vymykal z – do té doby – čistě komediálně laděné tvorby jak Dina Risiho, tak Alberta Sordiho. Sordi zde hraje novináře Silvia Magnozziho, jehož vysoké morální ideály narážejí na realitu jeho vlastního života i poválečné italské společnosti jako celku. Děj začíná v roce 1943, kdy se musí Silvio skrývat před německou armádou a v klíčových okamžicích nedokáže zaujmout pevný postoj ani vůči odboji, ani vůči své dívce. Později se jeho představy o profesionální cti dostávají do konfliktu s politickou praxí a sociální situací v zemi. Silvio musí volit mezi ohebným kariérismem zaručujícím vysoký životní standard a osobní etikou, přinášející ovšem společensky neatraktivní postavení. (NFA)
(více)Recenze (15)
No asi bych se přel, zda je Una Vita Difficile komedií, ale to nic nemění na skvělých hereckých výkonech, které Alberto Sordi a Lea Messari v hlavních rolích předvádějí. Zábavný film zachycující široký rozptyl italské historie skrze příběh jedné obyčejné rodiny... řekl někdo Pelíšky? 70 % ()
Veľmi pekný romantický film z obdobia druhej svetovej vojny v Taliansku. Vzťah novinára Silvia a Eleny si počas filmu prejde zložitými peripetiami, podfarbenými talianskym sentimentom a náročným obdobím vývoja talianskej spoločnosti, keď sú obaja hlavní hrdinovia postavení pred niekoľko vážnych morálnych otázok. Produkcia je prostá ale našťastie to kompenzujú vynikajúce herecké výkony Alberta Sordiho a Lei Massari. ()
... aneb Jak chudý k ještě větší nouzi přišel :-) Sice mě odradily poslední viděné filmy Sordiho (Vysoká karetní hra, Ve službách mafie, Il diavolo a hlavně Můj syn Nero), ale po shlédnutí povídkové komedie Do postele vždy a ochotně mě zajímalo, co zajímavého mohl Dino Risi natočit o 20 let dříve. A nelitoval jsem. V podstatě jde o velmi zdařilý mix neorealistického dramatu, černé komedie a milostného příběhu, a to s permanentně aktuální problematikou. Navíc v kostce zachycující italské dějiny ve 40. a 50. letech minulého století. O to více mě překvapilo, že některé zachycené jevy jsou aktuální po více než 60 letech i u nás. U řady scén jsem se musel smát nahlas (např. večeře v domě přívrženců monarchie) a snímek tímto pasuji za svůj dosud nejlepší film se Sordim. O to více mě teď zajímá jeho dosud nejlépe hodnocený (a u nás dosud málo známý) snímek Měšťáček. Hlavní ženskou představitelku Leu Massari jsem předtím (ne)zaregistroval ve Strachu nad městem a Sedmém terči, Franca Fabrizio (Silviův přítel) v Piti piti pa a v Úctyhodných lidech. ()
Nadčasový snímek o přístupu k morálce a sociální situaci v zemi. A protože se podobné stavy opakují v nepravidelných cyklech, může život přivést na scestí takovým to způsobem kohokoli a kdykoli. Dino Risi zde reflektuje poválečné události, které moc nebraly v potaz hrdinství partyzánů a obyvatele, které sužovala chudoba, jež se státu nedařila vyřešit. Silvio tak zpočátku chce být silně morální a zásadový. Jenže manželka mu to vyčítá, protože nedokáže domů přinést více peněz. Sama pak může vidět, jak to dopadá, když bývalý novinář ohne hřbet a začne se otáčet jen za penězi bez ohledu na to, odkud se berou a jakým způsobem je vydělá. Jde o film, který by platil i ve starém Římě a platnost bude mít nejspíš v každé době. Dnes též. Alberto Sordi se ani zde nevyhnul lehce komediálnímu projevu, on to má prostě v sobě. ()
Je to černá komedie ale ne z těch, kde se umírá smíchy, postava Silvia nutí diváka spíš přemýšlet. Jsme po válce, je neustále konfrontován situacemi a musí si vybrat: Když obětuje vlastní čest, přesvědčení, tak bude žít lépe a všichni budou spokojení. Jen umět přizpůsobit. Tento film Sordi považuje za svůj nejlepší. Režie dobrá, má i kultovní momenty, ale nečekat od toho lehkou zábavu. /Gassman jen cameo/ 4/5 ()
Galerie (51)
Zajímavosti (8)
- Atentát, který byl letmo zmíněn, se týkal Palmiro Michele Nicola Togliattiho. Byl to italský politik a vůdce italské komunistické strany od roku 1927 až do své smrti. V roce 1930 se stal občanem Sovětského svazu a později měl město v této zemi pojmenované po něm – Tolyatti. (sator)
- Noční klub, byl ve skutečnosti noční klub Oliviero a nacházel se na Lungomare di Levante v oblasti Ronchi, poblíž Marina Di Massa. V roce 1978 jej zdevastoval požár a od té doby již nebyl znovu otevřen. (sator)
- Píseň „Tulipán“, která zní ve filmu, nazpívalo Trio Lescano, ženská vokální skupina zpívající v italštině od roku 1936 do roku 1950. Originál písně se jmenuje „Tulip Time“ a nazpívali ji americké Andrews Sisters s hudbou od Marie Grever. (sator)
Reklama