Přítelkyně pana ministra

Typicky milá komedie pro pamětníky. Role Adiny Mandlové není překvapivě tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát. Musí vybalancovat pozici, kdy si chce zachovat čestnost (vlastně nikomu nelže), zároveň jí není proti srsti ze všeho něco vytěžit a ještě se celou situací, ve které se ocitla, dokáže pěkně bavit. Oldřich Nový jede svůj standard (je tedy výtečný) jako obvykle a casting samozřejmě neselhal ani v dalších rolích. Však to v té meziválečné a válečné filmografii měli s těmi typy ošéfované. V druhé části ale film ztrácí dech, proto jen mírně nadprůměrné hodnocení. (11.02.2019)

Kristián se sice nedá překonat, ale domnívám se, že Slavínský tyto ambice ani neměl. Chtěl spíše využít potenciálu Oldřicha Nového a Adiny Mandlové a vytvořit příjemnou vtipnou komedii. To se mu podařilo, tato veselohra patří v jeho filmografii k těm nejlepším. Snad nejpůvabnější role herečky, která to ve své vlasti neměla zrovna lehké, což dokazuje námět tohoto filmu, který byl inspirován pomluvami šířícími se o Adině a jejímu vztahu ke K. H. Frankovi. Oldřich Nový jako roztomile nesmělý a zamilovaný šéf, Adina Mandlová jako samostatná půvabná mladá dívka. Ty pohledy do očí mezi Adinou Mandlovou a Oldřichem Novým vytvářejí ideální pár a neopakovatelnou atmosféru. (27.12.2003)

V každém filmu, kde hraje Adina Mandlová se svými vrstevnicemi, jsou do vedlejších ženských rolí obsazeny záměrně méně půvabné herečky, případně jsou ty očividně hezké makeupem i účesem mírně upraveny, aby po boku Mandlové vypadaly ošklivěji. Adina Mandlová krásou (alespoň z mého pohledu) rozhodně nevynikala. Obličej jí sice zdatně vylepšoval za první republiky nezbytný masivní make-up, mužskou postavu ale nezapřela ani po boku svých pánských protějšků. Přesto muže hluboce okouzlovala. A to pečlivě vykalkulovanou nedostupností a od dětství trénovaným manipulativním umem. Ten, jak víme, jí nakonec v životě mnoho štěstí nepřinesl. Ale právě díky němu se Mandlová objevuje snad v každém druhém předválečném filmu. Často je to ku prospěchu filmu. Právě v herectví totiž mohla tyto své kvality bravurně využít. „Přítelkyně pana ministra“ ale k těm trefám nepatří. Hlas, jímž Mandlová prezentuje svou nevinnou a poctivou postavu, je natolik nepřirozený a falešný, že vyzrazuje sám sebe. Brzy se stává protivným, její koketérie topornou a herectví až příliš předstíraným. Navíc to často vypadá, jako by ve filmu vlastně ani nebyla a šla náhodou kolem. Zatímco v postavách lstivých znuděných dcer továrníků Mandlová exceluje, do rolích poctivek se zkrátka nehodí a nespraví to ani elegantní róby. Námět i dialogy odpovídají klasické prvorepublikové veselohře a potud svou funkci plní na výbornou. (15.01.2022)

Osvedčená zohraná dvojica Nový a Mandlová nemôže urobiť chybu, keď sa stretne vo filme v klasickej starej komédii. Jedna cesta výťahom môže mať nedozierne následky, tentokrát výlučne pozitívne, čo je pri ohováraní celkom nezvyčajné. Omyly, fámy a náhody potom nemajú konca a veľmi príjemne sa na to pozerá, keď je hlavná hrdinka presným opakom smoliara, ktorého Nový často predvádza v iných filmoch. (24.01.2015)

Souhlasím s gudaulinem. Tyhle filmy neměly nic společného s reálným životem a možná proto byly tak úspěšné. Pro obyčejné lidi to patrně muselo znamenat oproštění od všedních starostí, od války, takový oddych a relax. Nejvíce se mi tady líbila asi scéna, odehrávající se v jakémsi klubu, kde hrála cimbálovka, tančil folklorní soubor a pak se tam rozezpívali "jakože" hosté. To na mě působilo a stále působí velice příjemným dojmem. Jako stará folkloristka a tanečnica to musím přece poznat ;-) Uvolněná atmosféra plná veselých, lidových písní, to mám ráda. Jak říkal Oldřich ve své roli, že tam chodí rád, že je zde vždycky taková veselá společnost. (29.12.2015)