Režie:
Čeněk ŠléglKamera:
Ferdinand PečenkaHudba:
Jára BenešHrají:
Jára Kohout, Theodor Pištěk, Betty Tolarová, Karel Černý, Marie Blažková, Jana Ebertová, František Filipovský, Svatopluk Beneš, Jindřich Láznička (více)Obsahy(1)
Albert Kalvoda, zpěvák u venkovské společnosti, se dozví, že na los vyhrál milion. Rozhodne se jet s kamarádem Dominikem do Prahy a užívat tam života. Chce vzít s sebou i subretu Ninu, kterou miluje. Ta nejprve odmítne, ale v poslední chvíli naskočí do vlaku... (oficiální text distributora)
Recenze (18)
Lidi, pozor na Járu Kohouta!, vzkřikovala tehdy snad všechna česká periodika, ovšem marně. Jára Kohout, populární smíchovský komik a divadelní ředitel, byl a je dodnes nepřekonatelný fenomén, jakýsi magnet, přitahující svého času dychtivé a hladové diváky do biografu. Scénář, dnes přijímaný s jistými rozpaky, byl specielně upraven pro Kohoutův osobitý naturel, nacházející stoprocentního naplnění především v excentrických převlekových scénách, upomínajíc nikoli náhodou pozdější televizní exhibice Oldřicha Kaisera a Jiřího Lábuse. Jistý nadhled a šarm filmu vtiskla přítomnost populárního hitmakera Jaroslava Maliny, významného českého hudebního skladatele a kapelníka, a také další sympatická kreace dvaadvacetiletého Svatopluka Beneše v jeho nejslavnějším milovnickém období. Přestože odborná kritika, časopis Kinorevue nevyjímaje, tehdy snímek taktně přešla, diváci se dle všeho ve vyprodaných pražských biografech výtečně bavili. Při jeho hodnocení bychom měli mít na paměti dobu, ve které vznikl, i skutečnost, že film byl na televizních obrazovkách uveden teprve po Kohoutově návratu do Československa v roce 1990. Což je přeci jen škoda, nemyslíte? ()
Jednoduchá lidová zábava postavená na jednom herci. Ze začátku je dojem trošku rozpačitý, později si však divák zvykne. Přemíra hloupoučkých popěvků se postupně vytrácí a ke slovu se dostávají i lepší herci, kteří zvedají úroveň o stupínek výše. Mám na mysli hlavně Filipovského, Pištěka a Fialu. Tahle bláznivá komedie není žádné veledílo, ale dokáže pobavit. Jára Kohout se docela překonával. Navštívit jeho přestavení byl určitě zážitek. Škoda, že byl právě tento herec po více než 40 let vymazán z naší filmové historie. Snímek nebylo možné (až na jednu výjimku) shlédnout více než 70 let. ()
OMG. Pro milovníky meziválečné kinematografie a humoru té doby je to nezbytnost, protože Jára Kohout, který v řadě jiných filmíčků figurkařil, má tady velké plochy a hlavní roli. Dalo mi hodně práce vydýchat jeho způsob herectví, neustálé pitvoření a okouzlení sebou samým, nelíbí se mi, ale cítím, že pro určitý typ diváka to musí mít kouzlo a určité charisma mu nemohu ani já upřít. Obdivuji sebejistotu, se kterou je schopen vyvádět absolutní hrůzy bez nejmenší pochybnosti o tom, že bude lidi bavit (je to taková Burianovská živelnost, ale primitivnější). Jeho tanec v ženských šatech, to je neuvěřitelné. Slabinou filmu je především příšerný nescénář, děj nečitelný, těkaní od výstupu k výstupu (opět jako ve slabších burianovských filmech), nevím, jestli stejně jako u Vlasty B nejde o zfilmované divadelní představení. Myslím, že na hlavní roli prostě nemá. Hudba je operetka ale taková trochu sešitá z odložených nápadů - My jsme ti sirotci, po matce i po otci, kristepane. ()
Ono stačilo přečíst si jméno režiséra a věděl bych, že tenhle film nebude pro mne to pravé. Šlégl byl výborný herec, ale jen podprůměrný režisér. Na rozdíl od řady předřečníků nemohu chválit ani Járu Kohouta ani jiné představitel, ale hlavní slabinou je děj této rádoby taškařice. Snad jediný světlý bod byl na konci, když se Albert Kalvoda domníval, že je mrtvý... Ten tah s růžovým kombiné jsem od jeho autorky moc nepochopil. ()
Jára Kohout in dem verrückten Lustspiel. V době Protektorátu byli lidé za podobnou zábavu jistě vděčni a také mně film zpříjemnil jedno volné odpoledne. Ovšem v poměrně kvalitní protektorátní kinematografii ho prostě nemohu zařadit mezi ty lepší, na to se až příliš podbízí lidovému (ne)vkusu. Snímek je k dispozici na YouTube, hlavně jej nevypínejte po pár minutách, to nejlepší přijde až v závěru. ()
Galerie (2)
Zajímavosti (1)
- Ve filmu zazní devět písní: „Kterýpak mládenec“, „Psaníčko lásky“, „Loučení, loučení“, „Do klína mi spad' milión“, „Šicí stroj“, „Drobní sirotci“, „Promiňte, slečno“, „Můj milý, jen jednou v světě“, „Nelituj, že mi dáváš dnes lásku svou“. O hudbu k nim se postaral Jára Beneš a texty napsali Václav Špilar a Václav Mírovský. (sator)
Reklama