Krajina s nábytkem

Výjimečné filmové dílo v pustině strašlivých osmdesátých let. Nadmíru a neprávem přeceňovaný režisér, poprvé a naposledy obdařen Milostí, zde dokázal citlivě obsadit i originálně ztvarovat – nejen bergmanovský, ale i obecně lidský, reálný a živý – sujet. Veškerá tíha příběhu spočívá na bedrech Vladimíra Javorského, jenž zde získal svou první – a nepochybně životní – příležitost, která zastínila (ne-li vykoupila) jeho děsivá herecká schémata ve zbývajících normalizačních (ba i dnešních, neo-normalizačních) počinech. Vše okolo jeho postavy je vychýlené a děje se spíše setrvačně, jako sled společensky podmíněných daností, k nimž náleží jak mělké mravy, zlozvyky, neovladatelné touhy a potřeby, tak i smířlivost a tolerance, bludnost a tuláctví, podložené zkušeností hlubokého zapadání do jílovitého podloží jezeďáckých polí, zatímco on – klesaje stoupaje – zraje s bolestí letního jablka s údělem předčasného utržení před sklizní. Jistě, ani tento ústřední hrdina není bezchybný, zato však je – svatý, a jeho nevědomou obětí se prázdnota obrazů světa zaplňuje a universum osamocených se sjednocuje, jak polopaticky znázornil závěr, přes nějž drama nez/odpovědnosti zůstává nevyvrcholeno – tedy nez/odpovězeno a divákovi se otevírá příběh tohoto ne/filmového světa jako skutečná krajina s jeho potenciálním nábytkem. PS: A jako podnět k další interpretaci douška k titulnímu obrazu nábytku (kultury, obývání) v přírodě. Když Henry David Thoreau umýval ve svém domku u jezera Walden podlahu, vyklidil vždy všechno své náčiní, knihy i nábytek a rozložil je kolem chatky mezi stromy a radoval se z jejich obnoveného vzhledu. Vycítil v nich radost ze svobody, kterou nabyly, opustivše uzavřený prostor: "Byl jsem mnohdy v pokušení rozepnouti nad nimi plachtu a usaditi se tam. Stálo za to dívati se, jak slunce na ně svítí, a poslouchati, jak větřík je ovívá; pod širým nebem vypadá většina známých nám předmětů mnohem zajímavěji než pod střechou. Pták sedí vedle na větvi, protěž roste pod stolem, a ostružník se vne kolem jeho noh; smrkové šišky, ostnaté kaštany a jahodové listy leží roztroušeny kolem. Zdálo se mi, jako by náš nábytek - stoly, stolice, postele - si byly vzaly vzor z těchto tvarů, poněvadž jednou mezi nimi stály." (09.12.2016)

Výborný film, so silným príbehom a vynikajúcim Vladimírom Javorským. Takmer celý snímok je ladený do inteligentnej tragikomédie, kde máme možnosť sledovať osudy ľahkovážneho študenta Javorského, ktorý si cez prázdniny privyrába ako poštár. Keď sa však dostane do ťažkej životnej situácie, k problému sa dokáže postaviť ako chlap a ľahkovážnosť vymeniť za zodpovednosť, aj keď to spočiatku nemá vôbec ľahké. Snímok sa potom preklopí do nádhernej ľudskej formy s výrazným emotívnym nábojom. Určite aj v skutočnom svete existujú podobní ľudia, tých však nie je veľa a preto si ich treba vážiť. Ľudia s toľkou človečinou v sebe sú totiž veľmi vzácni. 80/100 (17.08.2014)

Tak já jsem si z filmu odnesl hlavní poučení, že se nevyplatí škudlit za gumičky, vždy je třeba nosit jich pár po kapsách pro všechny případy. Javorský hrál postavu téměř andělskou, která zátěžové situace vždy řešila na jedničku a nepropadala depresi, i když si svým (možná)morálním činem tak trochu zkazila život. Měl taky štěstí, že mu přáli i autoři scénáře, kdyby byli kapku krvelačnější, vyobrazili by tu malou kukačku jako sígra a né jako roztomilého rozumbradu, který zahřeje u srdíčka každou ženu a nejednoho muže. (10.10.2013)

Do chvile nez se narodi dite jedna se o prumernou podivanou na osudy mladeho studenta umelecke skoly, ktery si prividelava o prazdninach jako listonos. Jenomze zlomovy okamzik jeho zivota prinasi i novy vitr do samotneho filmu, takze se da rict, ze s pribyvajicim casem si film divaka pevne chytne, vtahne do dramatickeho deje a podrzi az do uplneho zaveru. 80% (25.12.2009)

Normalizacia v bzvalom Ceskoslovensku sa v roku 1986 zdala byt nekonecna a doslova vsadepritomna. preto obcas vznikali komedie na odlahcenie ubijajucej normalizacnej reality ako Vesnicko Ma Strediskova Jiriho Menzela alebo filmy, ktore zobrazili neprijemnu normalizacnu pravdu {Prodavac Humoru}, tie vsak isli hned do trezoru. A tak reziser Karel Smyczek natocil len taku nudnu normalizacnu bachorku, ktora nic neriesi, len prazdne medziludske vztahy a prazdne tlachanie o medziludskych emociach. Petra Cepeka nemam rad. 20 % (31.03.2015)