Krajina s nábytkem

Vladimír Javorský byl holt talent už od mladých let. Svou postavu bujarého mladíka a její přerod v zodpovědného otce utáhl bez mrknutí oka. Scénář není nijak nápaditý, měl jsem celou dobu pocit, že jsem to někde jinde už viděl, ale jako celek je to fajn film. I když mne nikdy tyhle typy filmů nepřitahovaly a znovu si to už asi nepustím, 80% dávám v klidu. (03.12.2014)

Normalizacia v bzvalom Ceskoslovensku sa v roku 1986 zdala byt nekonecna a doslova vsadepritomna. preto obcas vznikali komedie na odlahcenie ubijajucej normalizacnej reality ako Vesnicko Ma Strediskova Jiriho Menzela alebo filmy, ktore zobrazili neprijemnu normalizacnu pravdu {Prodavac Humoru}, tie vsak isli hned do trezoru. A tak reziser Karel Smyczek natocil len taku nudnu normalizacnu bachorku, ktora nic neriesi, len prazdne medziludske vztahy a prazdne tlachanie o medziludskych emociach. Petra Cepeka nemam rad. 20 % (31.03.2015)

Jeden z nejlepších českých filmů, co znám. Film, který mě hluboce zasáhl již coby raného náctiletého a který si to udržel dodnes. Film, jaký mi v moderní české kinematografii strašně chybí (naposled se mu přiblížily Divoké včely). Film plný velmi sympatických rolí odehraných velmi sympatickými herci a herečkami, na které dnes již jen tu a tam vzpomeneme. Poslední filmová role mé náctileté platonické lásky Markéty Fišerové, tuhle herečku jsem fakt miloval. Film, který mě i dnes dojímá a dohání k slzám. Film, kterému člověk rozumí a sžil se s ním, protože já bych se zachoval úplně stejně. Výborný film, který by se určitě objevil v mé desítce nejlepších česk(oslovensk)ých filmů. (18.03.2013)

Vladimír Javorský, při svádění Evy lehkomyslně rošťácký, v těžkých chvílích příběhu pak obyčejně lidský a naprosto přesvědčivý. Mistr Petr Čepek, coby malíř Douda, je zde samorost, malující opuštěné kusy nábytku uprostřed krajiny. I v krátkém čase, který zde dostal, nás zaujme, dojme i znepokojí, jako ostatně ve všech svých rolích. „To byla hrozně stydlivá holka. Musel jsem do ní nalít flašku rumu, než se svlíkla. Chceš ji?“ „Už ani ne...“ Ta chvíle, kdy matka opustí dítě a a Zdeněk se rozhoduje, co s kukaččím mládětem...  I po čtvrtstoletí, které uplynulo od zhlédnutí, si ten sice posmutnělý, ale nádherně lidský a dojímavý film můžu v hlavě zpaměti celý do puntíku převyprávět. Řekněte, kolik takových filmů člověk za život potká?  „Vždyť ani nejsi jeho táta.“ „Ne, to nejsem. Protože jsem jeho máma!“ (03.01.2013)

Jak může být někdo v životě tak naivní. Může? Vladimír Javorský to zahrál výborně, až mi z něj bylo k pláči. Měl smůlu velkou jako kolo od vozu a k tomu povahu "muchy, sežerte si mě", ale nakonec se postavil k problému jako chlap, který umí čelit problémům. Klobouk dolů před takovými lidmi a takovým filmem. (31.08.2009)