Margrete - královna severu

Človek musí byť vďačný za takéto historické filmy, netočí sa ich už tak veľa a už vôbec nie v takej kvalite. Seversky chladná historická dráma z ktorej sála nielen ten chlad, ale celá atmosféra stredoveku. Dominuje tu silný psychologický prvok, vnútorný boj, vzťahové eskapády. Inak kráľovná Margaret je opomenutou, no výnimočnou historickou postavou. Nielenže dokázala mierovo spojiť celú Škandináviu, ale aj spojenectvo s Anglickom podmienila len obrannou dohodou tak, aby jej krajina nebola vtiahnutá do storočnej vojny. Z toho by si mali brať príklad súčasní politici. Zdá sa, že niekedy to tie ženy fakt vedia lepšie. (09.03.2022)

Snímka, ktorá nevyhnutne potrebuje kino, lebo doma na obrazovke pri nej možno zaspíte. Okrem iného (nejednoznačný príbeh, výkony, kostýmy, dunivá hudba, severské exteriéry) ma osobne výsostne potešili najmä lokácie, a to interiér hradu Křivoklát a horné nádvorie, kde v rokoch 2014-2020 Noir Film Festival uvádzal večerné projekcie. (12.03.2022)

Jak v úvodních titulkách vidím český fond a jedná se o skandinávský projekt, tak špízluju oči a čekám, co mi kde přijde podobné. Skandinávci tu poslední léta jsou se svými historickými filmy pečení vaření. A je radost vidět, že se sem rádi vrací a ještě k tomu točí povedené kousky. Margrete – královna severu je perfektní středověký historický kousek. V té době nejdražší pro Dány. Ale s jednoduchým námětem, což je u historických témat sakra potřeba. Nemusí tolik vysvětlovat a divák neznalý skandinávské historie se do něj stejně snadno dostane. Až si říkám, co by se muselo stát, aby tu u nás někdo něco podobného natočil o Přemyslovcích. Navíc mě tento film i dovzdělal, protože jsem o královně Margrete, která na jeden čas sjednotila Skandinávii, nikdy neslyšel. V rámci žánru tedy super záležitost. Málo akční, ale o to více dramatická. Což, když se dobře udělá, vlastně docela obstojně postačí. (25.01.2024)

Přitroublá fantasy historka ze života audiovizuálně krajně nesympatické nordické báby, tahající tehdy, jakožto přesilná mužena a vzor středověké emancipace pro ty dnešní tolik utiskované slepice, za nitky všech skandinávských zkurvených šovinistů, co jakože nepozná vlastního fuckana, jehož vlatnolopatně pohřbila v klásteře v Soro. Exteriéry to místy sice má jako z porna pro masturbanty nad Nešnl Džeografic, ovšem co na tom, když je to na hovnech postavená narkoleptická nuda k posrání s dramatizací i dějem libovolné Troškovy homopohádky, účelový vibrátor a napařovačka žehliček všech pohlavně strádajících feministek, angažovaně a hystericky meloucích emancipantem ze svých maskulinním sponzorem zakoupených luxusních kuchyní, udržovaných služkou. (13.03.2022)

„Pánové. Před pěti lety jsme společně vytvořili unii. Dokázali jsme se přenést přes naše odvěké nepřátelství. A mysleli na náš lid. Dokážeme to znovu. Společně!“ Anebo se naopak rozdělí a všichni skončí špatně…Nebudu tady řešit, jak moc je tato fikce inspirovaná skutečnými událostmi. Bavilo mě to dost. Nejvíc asi dobovou atmosférou (na které má lví podíl i prostředí). Nejistotou, podezříváním, dějem plným lstí a intrik. Každé zaváhání respektované královny má za následek oslabení životnosti unie. A po objevení potencionálního následníka trůnu, všemi již dávno pohřbeného, dojde k velkému oslabení. A z pohledu diváka to pak není jednoduché ani s královnou matkou, protože ta začne jednat na základně zjitřených pocitů a dávných mateřských pudů. Publikum chápe její zmatenost, nerozhodnost, zároveň ale vidí, že tím ohrožuje vše, co tak dlouho a pracně budovala. Herecký výkon výborné Dyrholm to ještě podtrhuje. Některá rozhodnutí jsou pak opravdu těžká…a atmosférický konec tomu ještě dodá. Celkově hodnotím solidními 4*. (29.03.2024)