Romaneto

Film vyniká především kulisami, méně už hereckými výkony a nejhůře je na tom scénář. Skloubení příběhu samotného romaneta s Arbesovým životem je nepodařené a nevěrohodné. Scénář vychází z autobiografických scén, kterých je v Arbesových romanetech nepřeberně, ale pokud možno je ještě zhušťuje a další si domýšlí nebo je bere z jiných životních etap autora. Dovedu si představit, že mají diváci u tohoto filmu pocit, že se Arbesovi přiblížili, že o něm získali informace, které nedostali ve škole a které si nebyli ochotní přečíst v monografiích. Smutné je, že film je skutečně natočen tak, aby k tomuto pocitu diváky vedl, bohužel ale realitu mísí s fikcí. Do toho přidává fantastický příběh Xaveriův, který je zbaven veškerých formálních rysů romaneta, které jej činí něčím víc než jen napínavým příběhem, který si někdo vymyslí támhle na blog, a snižuje jej tak na nepravděpodobný úlet šílence, do kterého je Arbes nechtě zatažen. Film jako celkový konstrukt mi byl především zklamáním, dvě hvězdičky v hodnocení jsou především za kulisy a herecké výkony některých postav. (10.10.2011)

Zajímavý kousek s pochmurnou atmosférou, tmavé fiakry, klapot koňských kopyt, potemnělé uličky, všudypřítomná bída, každodenní špiclování a strach z cholery. Vynikající herecké obsazení, zejména skvělý Viktor Preiss jako Jakub Arbes, Pavel Pavlovský coby Xaverius a nemohu nezmínit Jiřího Pleskota, ten byl v roli Dedery bezchybný. (24.07.2019)

Neprávem pozapomenutý film, jehož největší slabinou je scénář. O osobosti Jakuba Arbese se dozvíme velmi málo, převažuje téma c.a k. politického, sociálního a třídního útlaku. Ve srovnání např. s Neffovými Sňatky z rozumu nebo Zlou krví takový scénář určitě neobstojí. Závěrečná scéna Arbesa s Nerudou působí tak trochu komicky, až cimrmanovsky (co třeba „romaneto“?). Špičkové herecké obsazení – škoda jen, že herci nedostali příležitost své postavy rozehrát, protože jsou napsány velmi ploše, což se bohužel týká i postavy titulní. Co se opravdu povedlo, je podmanivá hudba (Z.Barták) a u J.Soukupa tradičně propracovaná výprava. Už kvůli ní film stojí za vidění: pěkné kostýmy, „autentické“ malostranské exteriéry a šerosvit, který výstižně zachycuje atmosféru „chudé“ Prahy strádající cholerou a bídou. (14.06.2010)

Romaneto se vymyká jak z normalizační kinematografie, tak z filmového díla Jaroslava Soukupa, byť s první jmenovanou oblastí jinotajně souvisí: zbídačená Praha sedmdesátých let devatenáctého století nemůže nepřipomenout normalizační Prahu, plnou oprýskaných budov, špíny fyzické i mravní, a skrznaskrz profízlovanou. V Soukupově filmu se fikce mísí se skutečností a literárněhistorické reálie s žurnalistickým provozem a policejním hemžením. V schikanederovsky stylizovaných reáliích ožívají literární postavy i přízraky revolučního roku 1848 a Preissův Jakub Arbes jí prochází jako disident svého věku. Na každém rohu poznává nespravedlnost sociální i národnostní a nanejvýš rozkolísaný existenčními starostmi, osobními tragédiemi a nedýchatelnou atmosférou (dusící nejen cholerou, ale i policejním dozorem) hledá svou uměleckou identitu. (20.03.2024)

Film aktuální ve své době alegorií na komunistický režim a neustálé špiclování, tak i na současné poměry v Evropě (špiclování přes Facebook). Opět se o některých věcech nesmí mluvit, jako tehdy o tom, že v Praze řádí cholera, také se chyby mocných zametají pod koberec. Z čehož plyne, že společenské poměry se nemění, jen kulisy a rekvizity. Samotný film má skvělou výpravu, ta Praha 19. století v tom prostě je, všechny ty uličky, průchody, staré putyky, činžovní domy... Občas mi sem nepasuje hudba. Proplétá se tu několik příběhů, z nichž některé zůstanou nedořečené nebo jen naznačené, jiné mají překvapivý zvrat. K tomu skvělí herci, jako by v té době žili. A vlastně se mi nakonec líbí, že se film oproti předloze soustředí na vykreslení své doby a sociální tematiku, která je stále aktuální, než na samotné pátrání po pokladu. I když i to se příběhem samozřejmě prolíná. Velmi povedený snímek. (02.06.2018)