Meky

Můžeme se přít o to, zda o tak nekonfliktní a slušné osobnosti se mají točit dokumenty. Já si osobně myslím, že ano, ovšem má to úskalí, že se moc není čeho chytit. Vždyť i ten Laco Lučenič, přestože je (asi právem) zatrpklý, nemůže tvrdit, že jeho nedocenění je primárně vinou Mira. Já jsem Mira vždycky měla ráda, pro jeho typický humor a aglický šmrnc a některé jeho písničky jsou opravdu krásné, v čemž mu hodně pomáhal Kamil Peteraj. Ten slovenský důraz na vlastní tvorbu byl hodně vidět v pořadu Hit storočia,, kde zaznělo tolik výborných písniček, kolik bychom v Čechách dohromady nedali. (23.07.2020)

Emocionální portrét zpěváka složený hlavně z jeho vyprávění + lidí, kteří v průběhu jeho kariéry, ale zejména v začátcích, byli právě pro jeho kariéru podstatní. Sem tam doplněné dobovými záznamy, které dobře dokreslují, o čem se právě mluví. Zajímavě z dokumentu vyplouvají i Žbirkovy temné stránky – ctižádostivost a jisté sobectví, což je však u člověka, který se chce prosadit v tvrdě konkureční branži, nejspíš nutné. Všechno tedy ok, až na to, že mi po zhlédnutí dokumentu několik dní zněl v hlavně „Biely kvet“ – a tuhle jeho písničku jsem odjakživa nesnášela! (26.10.2022)

Slaboučký dokument, který k Mekymu přistupuje s přílišnou úctou. Chybí prakticky jakékoliv oponentůry. Na dokumentu je zkrátka znát, že jeho průvodcem je sám Miro Žbirka. K věcem ke kterým se nechce vyjádřit, se zkrátka nevyjádří nebo jde hned od nich a je to vyřešeno. Druhá půlka je už spíše slabá záležitost. První polovina nabídne Mekyho zrod. Notnou část už tak krátké stopáže zaujímají zpěvákovy největší hity. Zkrátka ono by asi bylo o čem vyprávět, ale rozumím tomu, že rodina si to přála přesně takhle. 50% (15.11.2021)

Další z bezpočtu českých dokumentárních portrétů natočených s neskrývaným obdivem a úctou k natáčené osobnosti. Absence kritického odstupu přitom není nijak reflektována. Filmem prostupuje vděk režiséra za to, že jej Žbirka vpustil do svého soukromí. Na oplátku v něm víceméně chybí konfrontace, nesouhlasné názory či snaha lépe pochopit sporné a nepříjemné kapitoly životního příběhu dotyčného.___Meky je dynamickou a nostalgickou změtí nových a archivních záběrů, natáčených na různé formáty a doprovázených málokdy utichající hudbou. Poněkud uspěchaný a nesoustředěný film ze všeho nejvíc připomíná videoklip, pro nějž je prioritou neztratit rytmus, nikoli lépe pochopit člověka, o němž vypráví. Ležérní projev Mira Žbirky, který si za všech okolností zachovává nadhled a neztrácí humor, se tak odráží v celkovém pojetí. Film protagonistu ukazuje výhradně takového, jak se sám prezentuje, přijímá a stvrzuje jeho veřejnou image. Citlivější témata, jejichž rozebírání je Žbirkovi viditelně i slyšitelně nekomfortní („Zle sa mi o tom hovorí“), jsou vždy jen naťuknuta.___Detaily Žbirkovy mlčící tváře, opakované tak často, až pozbývají schopnosti sdělit nějakou emoci a začínají plnit čistě rytmizační funkci, filmu chybějící hloubku dodat nedovedou. Šimon Šafránek se živou kolážovitou formou sice vyhnul vybudování nevkusného filmového pomníku nicméně zůstává na povrchu a mýty o životě a kultuře v „konsolidované“ společnosti pozdního socialismu se bourat nesnaží.___Jde samozřejmě o zcela legitimní přístup, odrážející možná nejen pokoru režiséra vůči populárnímu hudebníkovi, ale také preference diváků. Na velikány socialistické a normalizační (pop)kultury chceme vzpomínat v rámci zavedených postkomunistických narativů o umlčovaných umělcích a restriktivním režimu, kde pro vyjednávání s mocí nezbývalo mnoho prostoru. Podřídit se a nevzdorovat bylo v pořádku. Takto zjednodušující a v něčem konejšivý, individuální morálku a zodpovědnost netematizující pohled na předchozí dekády možná nejlíp odpovídá tomu, jak chceme jako národ vzpomínat na nedávnou minulost. 50% (01.01.2021)

Úplne v pohode dokument, ktorý podáva presne taký obraz, akým je samotný Meky. Pohodový, vtipný, plynúci. Nehrá sa to niečo, na rozumnej minutáži je prierez jeho životom a karierou, hrajú do toho hity, archív je na neho bohatý a tak sa je načo pozerať. Hlavne tam odznejú aj informácie, o ktorých bežný divák nevie. V kine asi zbytočnosť, šup s tým do telky a pravidelne reprízovať. K zimným večerom s čajíkom a pod dekou. 3 z 5 (18.11.2020)