To nic, drahá

Olivia Wilde v sobě probudila zajímavé režisérské střevo. To nic, drahá je originální psychologický thriller, kterému celý průběh nerozumíte, abyste na konci prozřeli. Nebo také ne. To je na každém z Vás. Nicméně Florence Pugh je tu opět fantastická a Harry Styles mě přesvědčil, že umí hrát. Za mě tedy docela dost zjištění na jeden film. (20.11.2022)

Po zdařilém režijním debutu, odvážnější kousek Olivie Wilde, u kterého je pozadí natáčení zajímavější a jiskřivější, než samotný film. Variace na Stepfordské paničky, které je zpočátku dráždivé, pěkné na pohled a až překvapivě profesionálně natočené. Bohužel se vše začne tříštit ve chvíli, kdy se chce film posunout dál a začne vykládat karty. V tu chvíli se točí v kruhu, opakuje se a hlavně nudí. Je to docela škoda vzhledem ke zdařilé režii a původnímu velice dobrému pocitu, že by se ve film mohl být zajímavý. (28.10.2022)

Olivia Wilde přišla za svojí kolegyní Florence Pugh s kulantním návrhem, zda by byla ochotná rozplétat strašlivou záhadu uvnitř jedné prosluněné a zdánlivě dokonalé komunity. Bude to o ženě v domácnosti z 50. let. Bude to mít podobu psycho(ne)logického thrilleru. A bude u toho i Chris Pine a Harry Styles. A nadějná mladá herečka pod slibem orálního sexu s Harrym (skutečně film tuto pikantní scénu obsahuje) se nenechala dvakrát přemlouvat a Harrymu svůj klín nakonec nastavila. Divák se ocitá v dobré herecké společnosti a pel samotné záhady pěkně příkladně filmem atmosféricky prostupuje a rezonuje. I režijní přístup Olivie, která v menší roli ztvárnila kamarádku hlavní hrdinky, je technicky na úrovni. S tvůrčím přístupem už je to ale podstatně horší. Diváci hlavně  musí přistoupit na to, co film vesměs postrádá a tím je originalita. A nelze dost dobře mávnout nad existencí filmů typu Stepfordské paničky, Náhradníci a další podobné výtvory. Navíc je film poměrně roztahaný. Dvě hodiny jsou místy znát, některé scény jsou dost natahované a nejsou zakončeny nějakým excelentním režijním nebo scenáristickým nápadem. Nevysvětlitelné incidenty v podobě zříceného letadla, kterému nikdo nevěnuje pozornost, nebo sebevražda nešťastné ženy tmavé pleti, jejíž tělo odklidí horlivá skupinka tajemných poskoků, to jsou asi tak největší taháky filmu. Pak jsou to také nebetyčně dementní proslovy záludného Chrise Pinea a šílená taneční kreace Harryho Stylese. A pochopitelně diváka čeká a nemine velká pointa v závěru filmu, která v celém rozsahu není tak úplně průhledná, nepřekvapí, jak by ale chtěla a měla. A rozhodně je lepší se o ní nikterak rozepisovat, aby tvůrci filmu měli alespoň malinkou radost ze svého úporného snažení. Aspekty v podobě dobových rekvizit, retro hudebních songů, známých i neznámých, a orchestrální hudby Johna Powella snesou přísná měřítka. I kameraman Matthew Libatique předvedl precizní obrázky, jen v jedné scéně narušené nežádoucím slunečním přesvícením. Olivia Wilde se mohla ve všech ohledech spolehnout na talentovanou Florence Pugh. Jejich tandem jim zdárně vyšel. Celkově se ale nedostavilo překvapivé filmové dílko, co by vládlo ustálenou logikou vyprávění a nechaotickým scénářem. 6/10 (23.11.2022)

Audiovizuální pecka. Sledovat tenhle film, jehož natáčení poznamenalo vztahy na place a vyvrcholilo to plivancem na festivalu v Benátkách, byla jedna velká radost. Florence Pugh a Harry Styles by měli dostat oscarové nominace, stejně tak i dvorní kameraman Darrena Aronofskyho Matthew Libatique. P.S.: Harry Styles je ukrutně sexy. (22.09.2022)

Tak jsem opravdu ráda, že jsem na film zašla v rámci levné neděle, protože v tomhle případě by mě plné vstupné dost mrzelo. Natahovaná napodobenina Stepfordských paniček, kde je většina dění opravdu přes kopírák, a tak jsem dvě hodiny jen čekala, v čem to bude oproti originálu jiné a zda tomu zvedne prestiž alespoň odlišná pointa. Pointa mi ale zase tak jiná nepřišla, ze židle mě nesundala a její natahování o další půlhodinu mě spíš řádně vydeptalo. Kdyby to byla necelou hoďku trvající epizoda Black Mirror, bylo by to stravitelnější. Už kvůli tomu, že by to člověk na gauči tu chvilku nějak vydržel a pak by si řekl: "Další variace na paničky, ok, dalo se, šup na další epizodu". Na dvě hodiny a kino je to ale slabota, kterou drží nad vodou jen Florence Pugh v hlavní roli. A když už se ta pointa ukáže, vymizí jakákoli motivace vidět znovu. (25.09.2022)