Purpurová barva

Kdybych se měl slušně vyjádřit (a já to udělám), musel bych říct, že Steven Spielberg je slabý konzumní režisér, snažící se nachytat "koho to jde na co to jde". Už tím ani nemyslím, že si zásadně vybírá témata podle předpokládané úspěšnosti, ale i v rámci nich jen takové sekvence, které předpokládají totéž. Marketingový tah na branku se v jeho filmech vyčerpává bohužel hned na začátku, potom už je jen utrpením sledovat vatu namočenou v epoxydu, kterou své "ne-myšlené myšlenky" ucpává.... The Color Purple (Barevní) z první třetiny minulého století popisuje, jak hodně se již černí naučili od bílých; výčet je opravdu impozantní. Když Shug Avery zpívá v jednom hideaway blues, není to sice špatný, i když hodně načinčaný. A to je také okamžik, kdy by se měl film uspat, aby byl tak divák ušetřen alespoň před africkou zvířenou; běh žiraf je sice inspirativní, ale poněkud již okoukaný.... Skákací hrad, zorbing, paintball, kopec her (Spielberg). (04.06.2019)

Náročný boj ženy, týranej manželom, ponižovanej okolím, a bohužiaľ v danej dobe, nepriateľkou pre "všetkých" aj pre farbu pleti. Obával som sa dĺžky stopáže, no utieklo to ako voda. Spielberg podal vážnu tému solídnym spôsobom, a i keď na taký "Čiernobiely svet" sa "Purpurová farba" proste nechytá, mňa samotný film bavil. (29.01.2021)

I hříšník má duši aneb O mnohovrstevné nerovnosti, jako vlastnosti bytostně vlastní lidské existenci, očima Stevena Spielberga. Škoda kýčovitého a skoro až impertinentního idealismu v závěru, který jižanskému příběhu dvou sester ubírá na opravdovosti. Filmařsky dokonalé, herecky nadstandardní - Glover samozřejmě excelentní - scenáristicky podařené (předloha bude fantastická). Spielberg tlačí a tlačí na pilu, ale tentokrát ještě vkusně. 8/10! (11.03.2013)

║Rozpočet $15miliónov║Tržby USA $98,467,863║Tržby Celosvetovo $106,700,000║ Výnimočný režisér, jedine tak sa môže nazvať Steven Spielberg, lebo jeho prvý vážny film mu vyšiel nadmieru výborne, aj keď to nie zrovna tak pútavé pre široké publikum ako jeho doterajšie filmy. Tu sa zameral na vnútornú hĺbku príbehu a v každom malom detaile postupne pretvaruje tento snímok v jeden silný celok životnej mozaiky. A za to že si nevybral zrovna ľahkú tému na spracovanie, mu patrí veľké uznanie, po umeleckej stránke je film silným prínosom a sondou do sveta, kde to až tak moc nie je zdokumentované. Aj keď práve Oscaroví Akademici boli proti oceneniu tejto snímky ale tak to už býva zvykom, že tie filmy čo niečo vnútorne silné prinesú alebo poukážu na niečo ľudské či moc citovo devastujúce, je v tomto smere dosť často radšej obídene bez povšimnutia. V príbehu nám Spielberg ponúka nevšedný pohľad do života čierneho obyvateľstva na Americkom kontinente na začiatku 20.storočia. _Maskérska práca je tu dokonale využitá, lebo dej sa tu odohráva v rozmedzí 30 rokov a u takého Danny Glovera ani nehovoriac u neho je zmena najviac badať, zo začiatku ako namysleného mladíka som ho nespoznal až detailnejšie rysy tváre my napovedali že je to starý známy frfloš Murtaugh so Smrtonosnej zbrane, ten dal do svojej úlohy sebazahladenosť a citovú neústupnosť k ženám okrem jedinej vždy obdivujúcej speváčke Shug Avery(Margaret Avery), až po tom čo ho opustí dlhoročne ponižovaná žena, u nho konečne nastane prerod k starcovi čo si uvedomuje svoje chyby a aspoň malou pomocou sa pokúsi zmieriť útrapy čo za tie roky spôsobil. Prekvapením je výkon herečky Whoopy Goldberg v úlohe stále ponižovanej otrokyne v domácnosti pána nadradeného. Zahrala tichučkú chatrnú postavu, jedným slovom bez života umocnené to je jej prázdnym pohľadom, až to je priam zdrvujúce pozerať sa na útrapy v jej živote, popri tom si tu svoje odbila aj "zatínajúca päsť" Oprah Winfrey ako spočiatku neústupná pani domu aby ju pri jej pýche nakoniec zničila a zrazila k zemi nadradenosť bielych, čo je v tomto slede medzi nadradenosťou bielych nad čiernymi vykreslené len okrajovo, hlavná téma je vzťahy medzi čiernym obyvateľstvom a osočovanie medzi sebou. /90%/ (03.02.2008)

Z mého pohledu jeden z méně úspěšných Spielbergových humánních projektů. Napřed to nejhorší: závěr je šíleně natažený a přecukrovaný. Má to reálný základ ve faktu, že na stáří se člověk stává pokornějším a smířlivějším, ale jednak ne každému je takové prozření dopřáno, a jednak až taková selanka to zase není. --- Jinak je to dobré a zajímavé. Životní příběh jedné černošky z Georgie (nebo Severní Karolíny, ve filmu jsou odkazy na obě místa) od začátku do třicátých let 20. století. Otázka rasové diskriminace s výjimkou jedné scény zůstává v pozadí. Je to spíše o bídě a surovosti, kterou si černoši přivezli nejspíš už z Afriky a v Americe dosud neměli dost času a příležitostí se z ní vymanit. Hrozné, a nevím nevím, zdali bych si v té době a na tom místě přál, aby mí černí spoluobčané bez překážek vykonávali své volební právo. --- Ve srovnání s nedávno viděným Taylorovým The Help je tohle vyprávění nekonečně realističtější a hodnotnější. Při vší hrůze vidíme, že černoši mohli mít majetek, mohli si vydělat, někteří docela prosperovali, a jakýsi pokrok pozvolna dorazil i k těm méně přičinlivým. Politická práva ovšem neměli, ale když to porovnám, jejich šance na důstojnou existenci byly přecejen vyšší, než jaké měli moji rodiče za Husáka. Nemyslete si, velmi mnozí to měli tak neodčinitelně kádrově polepené, že změnit barvu kůže - tedy vstoupit do partaje - nemohli o nic snadněji, než ti černoši. A velmi často to nebyli ti nejzabedněnější a nejhrubější mezi námi, nýbrž zrovna naopak. --- To srovnání mě jen tak napadlo, když ke mně dorazila zpráva o úspěchu Purpurové třešničkové partaje v posledních volbách. Někdo se negrem narodil, a jiný jím zkrátka chce být. (11.11.2012)