Všechno, všude, najednou

Všechno, všude, najednou, MOC. Divák se nejprve kochá a těší ho všelijaké postupy, situace a nápady, ovšem každá hra jednou končí. A tady toho bylo opravdu přehršel, takže divák se místy ztrácí, místy sleduje hodinky, místy je mu už všechno docela jedno. Bizarní, ujeté, přestřelené a občas (bohužel) i mučivé. Jednou jsme svědky solidní kung-fu řežby, následuje komorní rodinné drama, jindy si užíváme černohumornou chvilku, aby ji vystřídala bitka s análními kolíky, obřími vibrátory nebo aby odněkud vyskočil vařící mýval. Přitom to celé začne návštěvou postaršího manželského páru finančního úřadu, aby alternativní verze JEHO představila JÍ spoustu paralelních světů, kdy otrávená úřednice Jamie Lee Curtis nakonec nebude tím největším problémem. Michelle Yeoh už v Tygru a drakovi předvedla kromě elegance v soubojích svůj poměrně široký herecký záběr, životní role ovšem přišla až nyní. (09.01.2023)

Jako takhle, je to jizda od zacatku do konce, je to skvele natoceny, akcni, vtipny, herci jsou super, ale delat z toho nejakej film roku potazmo nejvetsiho favorita Oscaru, to uplne ne. Ja jsem sice spokojenej, ale furt je to jen takova zabavna akcni komedie, na kterou clovek za chvili zapomene. Dejove lehce ujety a krapet zmateny, fory super, ale obcas uz krapet moc mimo, akce fajn, ale zase nic, z ceho by si clovek sed na prdel a herci bezezbytku naprosto super. Proste ten typ filmu, kterej vlastne neprinasi nic moc novyho nebo uchvatnyho, ale vsechno se to povedlo tak dobre namichat, ze nejde jinak, nez se jen od zacatku do konce dobre bavit. Lepsi 4*. (10.04.2023)

I v angličtině s přízvukem, mísící se s replikami v čínštině, v japonském kině pouze s japonskými titulky, to byla jízda! :) Přiznám se, že obzvlášť ty části v čínštině, kdy jsem byla odkázaná jen na ty japonské titulky (v japonštině jsem sice zběhlá, ale v jejím čtení jsem přece jenom pomalejší a některé znaky neznám) byly docela oříšek a pár významů mi kvůli tomu uniklo. Přesto mi v globálu nic nechybělo a byla to nevídaná podívaná, která maximálně poutala mou pozornost, takže dvě a čtvrt hodiny stopáže utekly jako nic. Film má zajímavé paralely s někdejším prvním Matrixem – a tím nemyslím pouze konkrétní podobné prvky (kombinace různých realit/vesmírů, okamžité osvojování si nových schopností…), ale především obecný přístup k tvorbě filmu, který z toho byl cítit. Stejně jako Matrix se totiž nebojí přijít s něčím zcela novým, nestandardním a porušovat jakési zažité zákonitosti filmové tvorby. Například scéna s kameny, která celou dobu probíhá v tichu, čímž umocňuje atmosféru této vzdálené reality, je v tomto ohledu geniální. Přes přirovnání k Matrixu jde však o zcela svébytný, „nový“ film. Na první pohled by měl člověk tendenci vnímat pouze jeho šílenou a zdánlivě chaotickou formu, která nemusí vyhovovat každému (což bude bohužel ten důvod, proč má film rozporuplná hodnocení), ale Všechno, všude, najednou toho ukrývá více a forma není jen samoúčelnou fasádou. Všechny ty bláznivé, nápadité, místy velmi vtipné události a vizuální prvky filmu mají svůj význam a zpětně vidím, jak je film ve skutečnosti promyšlený. Podoba filmu jde totiž ruku v ruce s ústřední myšlenkou, která je vlastně oproti komplikované formě velmi jednoduchá. A v jednoduchosti sdělení je ta krása – v jádru jde o film o důležitosti lásky a laskavosti vůči ostatním. Někdo by mohl říct, že je to skoro až triviální, ale já jsem vždycky všemi deseti pro šíření takové myšlenky. Obzvlášť právě ve zcela nové a neotřelé formě, která podpoří nový úhel vnímání. A tato naprosto bláznivá smršť různorodosti a téměř „nahodilých“ nápadů je přesně to, co nejlépe podporuje onu myšlenku pochopení a přijetí druhých, ať už jsou jakkoli zvláštní či „jiní“. Už teď se těším, až film uvidím znovu, tentokrát s českými titulky, a zároveň jsem vděčná, že japonská kina film se značným zpožděním promítala, protože vidět to na velkém plátně je přece jen jiný zážitek. Taky jsem samozřejmě ráda, že přes rozporuplné recenze měla americká Akademie filmového umění a věd naopak zcela jasno v tom, že tento filmový počin si své oscarové nominace zaslouží naplnit. (Viděno 19.3.2023 v kině Aeon Cinema, Okayama, Japonsko.) ~(4,6★)~ (29.03.2023)

Začína to ako rodinná dráma, pokračuje matrixovskou akciou a zamixuje sa to so sci-fi a komédiou. Má to množstvo originálnych nápadov, ktoré však z môjho pohľadu ako celok úplne nedržia a k záveru to už trochu škrípe. Je to také pomotané a šialené, že sa vôbec nečudujem plným hodnoteniam, ale ani tým, ktorí dali pod tri hviezdy. U mňa skôr prevažujú pozitívne dojmy z kreatívneho spracovania, ktoré dávajú do úzadia viacero pomerne nezáživných momentov. Slabšie štyri. (28.12.2022)

Na první pokus mě to hlavně v druhé polovině dost míjelo. Originalita neznamená automaticky divácký zážitek, hlavně když je to vypravěčsky ubíjející svou nekonečnou repetitivností. V devadesáti minutové podobě a s vytuněným tempem by to byl film roku i pro mě. Takhle je to natahovaný smyslový overkill. (20.05.2022)