Nebe a země

"V jeho velké, drsné tváři bylo vše, co jsem na Americe milovala.." Naprosto skvělá filmová záležitost, která rozhodně nestojí ve stínu dalších dvou filmů Olivera Stonea, samozřejmě mluvím o filmech Četa a Narozen 4.července, tvořících dohromady triptych o válce ve Vietnamu, tentokrát opět z tak trochu jiného, byť očekávaného pohledu.. Tentokrát totiž sledujeme příběh těžce zkoušeného národa očima chudé Le Ly, nejmladší dcery "rolníka".. Rozdělení země, nechutná zvěrstva jednotek Vietcongu i samotnou Vietnamskou válku Stone servíruje sice dostatečně realisticky a syrově, jak už jsme si u jeho snímků zvykli, ale nadmíru přínosně také s důrazem na mluvené slovo, ať už v podobě Le Ly v pozici vypravěčky, byť právě tento způsob jakéhosi líného dovysvětlování mi většinou příliš nesedí, či případně samotnými dialogy, aniž by si liboval v přímém zobrazení toho všeho násilí a krutosti, což nabízí vítaný protipól zejména k již zmiňované Četě.. Nahlížíme nejen do historie, ale i do kultury, tradičních zvyklostí i buddhismu, což ovšem podle mě patří ke slabinám tohoto snímku, protože právě přetěžká duchovní linka táhnoucí se celým příběhem značně brzdí plynulost a svižnost filmu a zbytečně jej prohlubuje, ačkoliv je zřejmé jak je pro Le Ly důležitá.. Ani romantická stránka filmu obzvlášť díky podivně překotnému vrstvení scén jedné na druhou nedokáže z potenciálu, který skutečný příběh, jímž se Stone inspiroval, bezesporu skýtal, vyždímat maximum.. A tak nad vším ostatním výrazně vyčnívá snad jen famózní výkon Tommyho Lee Jonese, přestože jeho rozrytá tvář nedostala tolik prostoru, jak by se mohlo zdát, neskutečně magická kamera filmového malíře Roberta Richardsona a parádní soundtrack, pod nějž se podepsal známý japonský multiinstrumentalista Kitaró.. (04.06.2013)

Jak vidno, filmy Olivera Stonea nejsou příslibem zábavy pro nejširší divácké masy. Pozornost tentokráte soustředí na skutečný příběh mladé Vietnamky, jejíž život nepříjemně poznamenala vietnamská válka. Bezhlavé zabíjení, znásilňování i trýznění; prodej vlastního těla, aby bylo co do krku. Protiválečné drama se řadí do Stoneovi volné vietnamské trilogie. Poprvé do nechvalně známého konfliktu vrtal z pohledu amerického pěšáka přímo ve válečné vřavě, následně skrze traumatické odezvy mimo bitevní pole, nyní dává lekce z pohledu místních vesničanů. Heaven & Earth se vyznačuje citlivou režií, „obtížný film obtížného autora“ zprvu vůbec neregistrujeme – poetickou kamerou (kameraman celé trilogie Robert Richardson) sledujeme filmařsky vděčné lokality a fakt, že válka nekončí posledním padlým vojákem. Tommy Lee Jones tu představuje právě druhý pohled, coby psychicky zlomený veterán, který si nedokáže najít místo v životě. Stoneovo moralizování v druhé „San Diego“ polovině se tak stává zbytečně roztříštěné a surové, příběh ustupuje. Heaven & Earth utržila v amerických kinech pouhých 6 milionů dolarů (vedle takřka 140 milionů dolarů za Četu – ta paradoxně stála 6 milionů dolarů) a krom jiného strhne i hudební složkou (Kitaro). Důstojné rozloučení s letitými bolístkami, ale pro třikrát to stačilo!! 75%. (18.03.2009)

Stone se ze začátku lidově řečeno vykašlal na všechno to jeho kritizování a moralizování, které mě tak leze na nervy v některých jeho filmech a připravil pro nás sugestivní, strhující a emocemi nabitý příběh mladé ženy uprostřed zuřícího válečného pekla. Dává si velmi záležet na vykreslení vietnamské kultury/zvyků a velmi citlivě zručně režíruje. První hodina je výrazně lepší než ta druhá. (06.06.2005)

Jeden z polozapomenutých filmů Olivera Stonea, který ovšem své nesporné kvality má...především pro své silné protiválečné vyznění... I když jde jednoznačně o nejslabší kus ze Stoneovy vietnamské trilogie (přemíra patosu, melodramatičnost atd.), stále je to v kontextu žánru válečných filmů velice nadstandarní snímek... Podobné filmy: Četa, Lovec jelenů, Apokalypsa, Olověná vesta, Oběti války, Tábor tygrů, Narozen 4. července (25.11.2006)

Stone vojnu vo Vietname proste nenechal len tak, nechcel aby sa na ňu zabúdalo a tak prispel ďalším dielom a opäť podľa mňa s dosť jasným posolstvom, no napriek jeho známym názorom to bolo rozumné a korektné. Miestami to bolo emočne silné a rozosmutnilo ma to, ako to dopadlo s vojakom Stevom. Malo to ozaj široko poňatý dej ohľadom priestoru a času, farebne to bolo výnimočné a miestami aj efekty sadli. Kontrasty mi nevadili, ba naopak, no to už je na každého vkuse, výnimočnosť diela však nie je až tak veľká ako napríklad u diel Narodený 4. júla, či Salvadoru. Vojna vo Vietname bola zlo, dnes to už vieme, no niektorí politici, politológovia, či odborníci si to nechceli pripustiť dlhú dobu a niektorí si na tom trvajú aj dnes, muselo však prejsť približne 10 rokov kým sa ku kritike poriadne pripojil aj Hollywood a iní filmári. Zrejme to tak bude aj s Irakom a Afganistanom pokiaľ nevymyjú dovtedy všetkým mozgy a nezastrašia ich tým, čo robia Manningovi, Assangeovi, či Snowdenovi, no bojím sa, že sa na to opäť zabudne a imperialisti vytvoria dovtedy ďalších nepriateľov, možno v podobe Iránu, Venezuely, Bolívie, či možno opäť Ruska. Túto strašnú škvrnu v dejinách na obyvateľoch juhovýchodnej Ázie však treba pripomínať a najlepšie podobnými dielami, ktoré sa neboja skritizovať žiadnu zo strán. (01.08.2013)