Nebe a země

Úplně ze všeho nejdřív musím napsat, že půvabná Le Ly v hlavní roli si mě získala od prvního momentu, ať už jako malá holčina, stejně tak jako dospívající slečna a posléze i jako maminka tří synů.. Její životní příběh uchopil Oliver Stone velmi zručně, přitom vnímavě a krásně, přes všechnu tu pustošivou, odpornou a hlavně naprosto nesmyslnou válku klade otázky, nabízí zamyšlení, podněcuje diváka k vlastnímu názoru.. No a já souzním, sice se slzama v očích nad lidskou krutostí, ale asi tvůrci rozumím.. (24.05.2022)

Lidsky srovnatelně silný příběh jako Born on the 4th of July, tohle mi bylo skoro ještě sympatičtější. Ukázat válku z úhlu lidí, kteří se obvykle koukají na pušku z té špatné strany, byl víc než šťastný nápad. O hodně lepší část filmu je ta ve Vietnamu, pak film začne být dost zkratkovitý. Fakt jsem se místy dokázal úplně do těch lidí vcítit a bylo mi jich líto...Story je to dobrá, herci se mi líbili, práce s kamerou excelentní a hudba je tklivá (ale ne zas moc). (21.02.2011)

Stone vojnu vo Vietname proste nenechal len tak, nechcel aby sa na ňu zabúdalo a tak prispel ďalším dielom a opäť podľa mňa s dosť jasným posolstvom, no napriek jeho známym názorom to bolo rozumné a korektné. Miestami to bolo emočne silné a rozosmutnilo ma to, ako to dopadlo s vojakom Stevom. Malo to ozaj široko poňatý dej ohľadom priestoru a času, farebne to bolo výnimočné a miestami aj efekty sadli. Kontrasty mi nevadili, ba naopak, no to už je na každého vkuse, výnimočnosť diela však nie je až tak veľká ako napríklad u diel Narodený 4. júla, či Salvadoru. Vojna vo Vietname bola zlo, dnes to už vieme, no niektorí politici, politológovia, či odborníci si to nechceli pripustiť dlhú dobu a niektorí si na tom trvajú aj dnes, muselo však prejsť približne 10 rokov kým sa ku kritike poriadne pripojil aj Hollywood a iní filmári. Zrejme to tak bude aj s Irakom a Afganistanom pokiaľ nevymyjú dovtedy všetkým mozgy a nezastrašia ich tým, čo robia Manningovi, Assangeovi, či Snowdenovi, no bojím sa, že sa na to opäť zabudne a imperialisti vytvoria dovtedy ďalších nepriateľov, možno v podobe Iránu, Venezuely, Bolívie, či možno opäť Ruska. Túto strašnú škvrnu v dejinách na obyvateľoch juhovýchodnej Ázie však treba pripomínať a najlepšie podobnými dielami, ktoré sa neboja skritizovať žiadnu zo strán. (01.08.2013)

"V jeho velké, drsné tváři bylo vše, co jsem na Americe milovala.." Naprosto skvělá filmová záležitost, která rozhodně nestojí ve stínu dalších dvou filmů Olivera Stonea, samozřejmě mluvím o filmech Četa a Narozen 4.července, tvořících dohromady triptych o válce ve Vietnamu, tentokrát opět z tak trochu jiného, byť očekávaného pohledu.. Tentokrát totiž sledujeme příběh těžce zkoušeného národa očima chudé Le Ly, nejmladší dcery "rolníka".. Rozdělení země, nechutná zvěrstva jednotek Vietcongu i samotnou Vietnamskou válku Stone servíruje sice dostatečně realisticky a syrově, jak už jsme si u jeho snímků zvykli, ale nadmíru přínosně také s důrazem na mluvené slovo, ať už v podobě Le Ly v pozici vypravěčky, byť právě tento způsob jakéhosi líného dovysvětlování mi většinou příliš nesedí, či případně samotnými dialogy, aniž by si liboval v přímém zobrazení toho všeho násilí a krutosti, což nabízí vítaný protipól zejména k již zmiňované Četě.. Nahlížíme nejen do historie, ale i do kultury, tradičních zvyklostí i buddhismu, což ovšem podle mě patří ke slabinám tohoto snímku, protože právě přetěžká duchovní linka táhnoucí se celým příběhem značně brzdí plynulost a svižnost filmu a zbytečně jej prohlubuje, ačkoliv je zřejmé jak je pro Le Ly důležitá.. Ani romantická stránka filmu obzvlášť díky podivně překotnému vrstvení scén jedné na druhou nedokáže z potenciálu, který skutečný příběh, jímž se Stone inspiroval, bezesporu skýtal, vyždímat maximum.. A tak nad vším ostatním výrazně vyčnívá snad jen famózní výkon Tommyho Lee Jonese, přestože jeho rozrytá tvář nedostala tolik prostoru, jak by se mohlo zdát, neskutečně magická kamera filmového malíře Roberta Richardsona a parádní soundtrack, pod nějž se podepsal známý japonský multiinstrumentalista Kitaró.. (04.06.2013)

Mnohem komornější než většina filmů o vietnamské válce, až na pár výjimek bez drastických scén, ale nesmírně působivé. Široký, rozmáchlá záběr mnoha vrstvami - od pocitu rodové a národní sounáležitosti, přes rozdíly vnímání kultur a ras, až po poválečné syndromy. Opravdu originální a přes svou délku poutavé drama. (01.05.2010)