Lvi salónů

Námět poukazuje na dělníky stavby sídliště   ve velkoměstě pocházející z vesnice a jejich   využití volného času. Honosné restaurační   podniky a ženy, to je krédo jejich zájmu.   Snímek staví hlavně na osobnosti Josefa   Dvořáka, ale když scénář a vůbec veškeré   tvůrčí nápady pokrývá mohutná šeď, ani on   ze své role zázraky nevykouzlí. Celé je to   takové omšelé a bez nápadu. Příběh   proplouvá vědomím téměř nevědomky a když   snímek skončí, zbývá už jen položit   otázku: "Ví někdo o čem to vlastně   bylo?" (27.03.2015)

Hlavní dějová linie příběhu se sestává z poznávání nejen městského života, jednoho vesnického stavbaře (Hartl), který se aspoň z počátku nechá vést starším zkušenějším kolegou, kterého dobře ztvárnil Jozef Dvořák. Ten ho učí jak získat nejlépe ženské srdce. Bydlí v maringotce na staveništích obrovských panelových sídlišť. V příběhu se dá vidět, co tehdy (1978) bylo všední a běžné – rozestavěné stavby, pražské šantány atd. Sledujeme vývoj kamarádů, jejich sny i jejich rozkoly. Dojde i na Brigádu socialistické práce. Snímek drží pohromadě výkon Dvořáka a celkem obstojné dialogy. Samotný příběh dozajista ne. Není vyjímečný, není natolik silný, aby hleděl přes ubíhající roky k nám, do současnosti. Zápletka je průměrná. Technické zpracování odpovídající zmíněnému roku, to znamená dosti špatné. Kamera podprůměrná, doprovodná hudba taktéž. Díky výkonům Dvořáka a Hartla a určité kvalitě dialogů, dostal snímek ode mě dvě hvězdičky. (20.02.2011)

Těžko odhadovat, jak byly původně zamýšleny charaktery dvou zedníků, přebývajících na sídlišti v maringotce, a jak nakonec byly upraveny ve výsledku. Stejně tak je těžké usuzovat, jakou výslednou podobu měl mít film, který není až tak nezajímavý, ale je velmi těžké ho někam žánrově zařadit. Neplní totiž kritéria pro komedii a vzpírá se zabrousit do satiry, ačkoliv je to vzhledem k době vzniku pochopitelné, ale často ho to také svádí být kritikem tehdejší společnosti, ale svodům odolá. Vydal se ovšem cestou zapomnění. Kromě zajímavého a dosti netypického obsazení hlavních dvou rolí, nenabízí pro diváka takovou zábavu, jakou by si spojoval se jmény Dvořák a Hartl. Z filmu je cítit prázdnota a současně zvláštní společenský neklid, který mohl být skvěle využit jako pohled pracující dělnické třídy na tehdejší dobu. Pochopitelně se tak nestalo a film trochu neprávem zapadl. Při větší odvaze a se zdravou dávkou drzosti z toho mohl být vynikající sociálně kritický film. Vyznělo to všechno moc opatrně a hlavně v neprospěch filmu, což se ukázalo jako zásadní. 60% (24.03.2012)

„Krásný šatičky. Ale kdekdo byl by v nich veselejší...“ Sny a touhy dvou mladíků s duší světáků a snad i kočovníků v šedivé současnosti. Jak už pár lidí v komentářích napsalo, tento film lze brát do jisté míry i jako normalizační verzi Světáků (1969). Lvi salónů v něčem legendární Podskalského komedii skutečně připomenou, třeba i jedním z dialogů dvojice zedníků, kde v posteli jeden z nich s ní o večeru s dámou v nóbl podniku, symbolický je portrét Jiřiny Šejbalové umístněný na zdi šatnářky... Tohle jsou sice „Světáci“ o něco méně výrazní i vtipní, ale zároveň daleko realističtější, více ponurí, kdežto depresivnější atmosféra socialistické doby stylově proniká i do velmi pochmurného, temného a šedivého vizuálu. Spíše než jako komedii jsem tento film bral jako drama zčásti odlehčené humorem. Některé hlášky mě dokázaly rozesmát, s kouzlem poetického kontrastu ke mě doléhala úplně odlišná atmosféra v odlehčených chvilkách u maringotky: zařízení v retro stylu, výzdoba, kostýmy a jiné libůstky, starý gramofon... Naproti tomu na mě v jiných chvílích zapůsobilo dobře podané drama dvou dělníků, kteří procházejí stezkami mládí a školou života. Josef Dvořák, kterého jsem jako herce a komika nějak vždy (asi neprávem) podceňoval, mě příjemně překvapil, jen škoda, že ho spolu s Hartlem doplnily naopak nepříliš výrazné výkony ze strany hereček. Jinak mě k velkému překvapení tento film hodně bavil, dobře natočený příběh jen s minimem hluchých míst, kde slabší 4 hvězdičky ve výsledku jako nadhodnocení nevnímám. 70% (25.04.2021)

Komedie? To snad ne.. Nesedělo mi obsazení filmu, Dvořák se chvíli tváří, jako by hrál v dramatu a za chvilku chodí jako v Polednici, Hartl je typově do role nekňuba, ale právě proto není zas tak zajímavý. Zápletka mě nenadchla, dialogy ničím nepřekvapily. Nostalgická je první scéna, ve které Dvořák prochází blátem a skáče k plůtku, ano, takové cesty domů ze školy na sídliště si době pamatuju. Úvod skoro jako z Chytilové:) (09.12.2013)