Lvi salónů

„Krásný šatičky. Ale kdekdo byl by v nich veselejší...“ Sny a touhy dvou mladíků s duší světáků a snad i kočovníků v šedivé současnosti. Jak už pár lidí v komentářích napsalo, tento film lze brát do jisté míry i jako normalizační verzi Světáků (1969). Lvi salónů v něčem legendární Podskalského komedii skutečně připomenou, třeba i jedním z dialogů dvojice zedníků, kde v posteli jeden z nich s ní o večeru s dámou v nóbl podniku, symbolický je portrét Jiřiny Šejbalové umístněný na zdi šatnářky... Tohle jsou sice „Světáci“ o něco méně výrazní i vtipní, ale zároveň daleko realističtější, více ponurí, kdežto depresivnější atmosféra socialistické doby stylově proniká i do velmi pochmurného, temného a šedivého vizuálu. Spíše než jako komedii jsem tento film bral jako drama zčásti odlehčené humorem. Některé hlášky mě dokázaly rozesmát, s kouzlem poetického kontrastu ke mě doléhala úplně odlišná atmosféra v odlehčených chvilkách u maringotky: zařízení v retro stylu, výzdoba, kostýmy a jiné libůstky, starý gramofon... Naproti tomu na mě v jiných chvílích zapůsobilo dobře podané drama dvou dělníků, kteří procházejí stezkami mládí a školou života. Josef Dvořák, kterého jsem jako herce a komika nějak vždy (asi neprávem) podceňoval, mě příjemně překvapil, jen škoda, že ho spolu s Hartlem doplnily naopak nepříliš výrazné výkony ze strany hereček. Jinak mě k velkému překvapení tento film hodně bavil, dobře natočený příběh jen s minimem hluchých míst, kde slabší 4 hvězdičky ve výsledku jako nadhodnocení nevnímám. 70% (25.04.2021)

Tak trefně vyjádřený "oficiální text distributora" jsem zde snad ještě nečetl a nenapsal bych svůj komentář lépe. Zdaleka se nejedná o komedii. Kdo si myslí, že příběh, kde se kluk z venkova ztrácí v životě a ve vztazích v Praze, kde jeden známý okrade druhého, může být komedií, tak v tomto případě se mýlí. Film se potácí mezi náznaky kritiky, náznaky satiry, náznaky humoru, náznaky dramatu, ale žádný není dotažen do konce. Snad i proto je dnes tento snímek již téměř zapomenutý. Zajímavý je jen tím, že rok jeho vzniku se shoduje s rokem narození autora tohoto textu. PS: vznikající sídliště byla opravdu odporná, neosobní a budící spíše úzkost. (18.04.2012)

Komedie? To snad ne.. Nesedělo mi obsazení filmu, Dvořák se chvíli tváří, jako by hrál v dramatu a za chvilku chodí jako v Polednici, Hartl je typově do role nekňuba, ale právě proto není zas tak zajímavý. Zápletka mě nenadchla, dialogy ničím nepřekvapily. Nostalgická je první scéna, ve které Dvořák prochází blátem a skáče k plůtku, ano, takové cesty domů ze školy na sídliště si době pamatuju. Úvod skoro jako z Chytilové:) (09.12.2013)

Když chybí příběh, dokážu se spokojit s účastí charismatických herců. Dagmar Veškrnová však toho charismatu nemá tolik, aby dokázala sama utáhnout film. A když není příběh, ani charisma, dokázal by mě k obrazovce alespoň připoutat hezký chlap. Ale koho si zvolit, Dvořáka nebo Hartla? Bohužel ani hudba za nic nestála. (08.12.2013)

Hlavní dějová linie příběhu se sestává z poznávání nejen městského života, jednoho vesnického stavbaře (Hartl), který se aspoň z počátku nechá vést starším zkušenějším kolegou, kterého dobře ztvárnil Jozef Dvořák. Ten ho učí jak získat nejlépe ženské srdce. Bydlí v maringotce na staveništích obrovských panelových sídlišť. V příběhu se dá vidět, co tehdy (1978) bylo všední a běžné – rozestavěné stavby, pražské šantány atd. Sledujeme vývoj kamarádů, jejich sny i jejich rozkoly. Dojde i na Brigádu socialistické práce. Snímek drží pohromadě výkon Dvořáka a celkem obstojné dialogy. Samotný příběh dozajista ne. Není vyjímečný, není natolik silný, aby hleděl přes ubíhající roky k nám, do současnosti. Zápletka je průměrná. Technické zpracování odpovídající zmíněnému roku, to znamená dosti špatné. Kamera podprůměrná, doprovodná hudba taktéž. Díky výkonům Dvořáka a Hartla a určité kvalitě dialogů, dostal snímek ode mě dvě hvězdičky. (20.02.2011)