Otesánek

Myslím si, že Švankmajer si nemohl vybrat lepší pohádku, než je právě Otesánek. A pochopitelně ji zpracoval po svém, s velkou nadsázkou a svým specifickým humorem. Ačkoliv je stylizovaná do současnosti, tradiční Erbenovské motivy v ní zůstávají zachovány. Bizarních animací zde není sice tolik, jako v jiných Švankmajerových filmech a větší prostor dostávají reální herci a mluvené slovo. Není to ale vůbec na škodu, herecké výkony ústřední dvojice Veroniky Žilkové, Jana Hartla a dalších jsou skvělé. Snad asi jedinou slabinou tohoto filmu je přepálená stopáž. Přeci jen dívat se přes dvě hodiny na ,,pohádku" o které našinec ví, jak dopadne a dějové zvraty pro něj nejsou tak překvapivé není jednoduchá záležitost. Řadě lidí se proto film moc líbit nebude a já to naprosto chápu. Mě to ale celkem sedlo a dobře jsem se u toho bavil. 7/10 (23.06.2021)

Otesánek je velmi divácky vstřícný oproti třeba Faustovi, není se v něm kde ztrácet a co má modernizovaný příběh o nezastavitelném jedlíkovi znamenat, je celou dobu jasné. Na někoho nejspíš až moc jasné, ale já s tím filmem neměl větší problém. Tak nějak už mě nebaví stěžovat si u Švankmajera na stopáž, ale těch 120 minut je vážně moc. Jinak ale jistě zajímavý film. 3 a 1/2 (12.01.2014)

Možná jsem tentokrát ke svému oblíbenci nespravedlivý, ale to co nakonec vyplodil, má dle mého názoru úroveň toho nejprůměrnějšího českého fláku z jakékoliv pohádkové produkce. A ačkoliv je tu jeho rukopis stále patrný, protentokrát se doslovně jedná o jakýsi trademark, který se už nesnaží dále cokoliv rozvíjet. A to mne právě u Švankmajera poněkud zklamalo. Nechci tímto jeho kus degradovat na bezmyšlenkovitou pohádku, ale i po přečtení množství Švankmajerových pojednání o vlastních filmech nenacházím nic než co je patrné už od začátku. Snad se nakonec i on chtěl projednou odpoutat od svých mnohavrstvých surrealismů, ale jednoduchou humoreskou a samoúčelnými absurditami se snížil možná až příliš nízko. Škoda je to veliká, Švankmajer je pro mne nicméně stále velký mistr. (13.10.2006)

jed´ jsem, sněd´ jsem: kaši z tradičních švankmajerovských triků, ucháč úchylnosti, pecen herecké vypečenosti (nejen) mámy a táty, děvečku v krátké sukýnce, perverznost přestárlého prasete, lehce přestřelenou stopáž a trakař originality v rámci českého filmu. prostě kontroverzně vytesaných 70%. (22.09.2010)

Příběh o populačním dilematu, které naši mysl zasahuje stejně jako tento umělecky hrůzný film. Švankmajer si, jako obvykle, pohrává s detailem, který může představovat krásu i hnus. Příběh o patologickém chování většiny matek, ochraňujících své syny, ať jsou drogovými dealery, či psychopatickými vrahy. Babička však již přichází, aby se postavila tomuto kanibalské krveprolití. "Kam jsi dala mou motyku!!!" :-) (24.01.2016)