Otesánek

„Jednou je to naše dítě, tak za ním musíme stát v dobrým i zlým!“ Film s osobitým Švankmajerovým rukopisem s hravou a součastně mnohdy velmi výstižnou drobnokresbou života a postaviček v činžovním domu mě chytil od prvních minut a přes některé bizarní detaily na hranici menšího hnusu jsem si ten neotřelý styl a humor tady hodně užíval. To jsem ještě ani nemohl tušit, jak silně na mě může záhy zapůsobit klasický lidový příběh o Otesánkovi, do něhož vedle spousty groteskního nadhledu vložil zároveň Švankmajer nový rozměr i v podobě hlubokého přesahu a zamýšlení nad nesnadným morálním dilematem ve vztahích rodičů k „problémovému“ dítěti. Švankmajer mi nabídl film hutný, silný a nápaditý stejnou měrou ve formě i obsahu se spoustou nezapomenutelných prvků, od krutého humoru ve jménu předstírání tehotenství až po klasickou animovanou pohádku na pokračování, že jsem přes jistou pachuť tady slintal radostí skoro jako ten Otesánek. :o) Povedený mi připadal i ten nápad vyprávět z velké části z pohledu zvídavé sousedské dívenky, která coby dítě plné fantazie, začtená vždycky do té správné a vhodné knížky, dokáže i podivné události kolem sebe vnímat ještě do jisté míry jako přirozené. I s hereckými výkony jsem byl bezvýhradně spokojen a vůbec mi narozdíl od některých spolukomentujících nevadilo, že zde Švankmajer zde příliš nevyužil onen hororový potenciál. Za sebe si dovolím tvrdit, že přímočarých braků o útocích ozrutných monstrů na nevinné lidi existuje spousta a že tímhle civilním, chvílemi až zcela obyčejným rozehráním fantaskního příběhu s prvky psychologického dramatu se naopak síla poselství a účinek teprve posilnily. Český film 21. století na světové úrovni? Tady pro mě jednoznačně... po všech stránkách. [95%] (04.11.2021)

Nikdy bych si nepředstavil, že pohádka, kterou tak důvěrně od dětství znám, může být tak děsivá. Klasická švankmajerovina, která skládá poctu tradiční pohádce. Bylo zajímavé vidět Žilkovou v jiné než komediální roli. Rovněž i nápad zasadit tuhle klasickou pohádku do moderní doby je brilantní. Jak by asi uspěl Smolíček a jezinky v dnešní době? (22.04.2023)

Mé první celovečerní setkání s legendárním tvůrcem, jehož dílo respektuji, a hned takhle rozporuplné. K Otesánkovi se při hodnocení musí přistupovat odlišně. ______ První polovina: Švankmajer si poctivě buduje atmosféru a psychologickou rovinku postav, kterou s každou další těžkostí prohlubuje a s ní stupňuje takřka hororové dusno. Americký přístup vyprávění je zde cítit téměř z každého okénka, ač je to stále Švankmajer, jen umírněn na úkor uceleného vyprávění. Veronika Žilková podává svůj životní výkon! Její výbuchy emocí byly natolik sugestivní, až mi běhal mráz po zádech. Totéž se dá říct o atmosféře a hororovému převyprávění klasické pohádky. ______ Druhá polovina: Napětí graduje, dusno ustupuje, aby se na scénu prodrala neskutečně trpká černá komedie. Závěrečná půlhodinka vypadá jako úplně jiný film. Psychologie postav, která byla poctivě budována od první minuty, bere za své a charaktery se začínají chovat nelogicky (holčička je nejdříve v úloze zvědavé průzkumnice, jež se nebojí zasáhnout; následně je přetransformována v lobotomickou figurku s mateřským pudem sebezáchovy ohledně Otesánkova přežití a vraždění lidí velice perverzním způsobem) a samotný závěr vyšumí do prázdna. ______ Film bolestivě úpí v křečích přetaženou stopáží, která v závěrečné zúčtovací desetiminutovce diváka spíše nudí, než aby jej přikovala k sedačce. Obrovská škoda! Mohlo se jednat o geniální horor s příchutí trpké komedie, ale namísto toho zůstala původně morální báchorka pro děti, kdesi napůl mezi. (22.02.2015)

SPOILERY; Jan Švankmajer vidí ve filmu čisté umění, způsob vyjádření, stejně jako malíř, sochař nebo podobní umělci. Proto se můžeme spolehnou na to, že každý jeho film bude kus pořádného, poctivého filmařského kumštu. Přesně, jako zde. Nenatočíme film o klasické české pohádce Otesánek? Proč ne? Odpověděl naštěstí pan Švankmajer. Nevím, kdo jiný by měl toto zpracovat. Karel a Boženka Horákovi mají opravdu špatnou diagnózu, co se týká plodnosti. Idiopatická sterilita a totální aspermie = naprosto zoufalý případ. Tato zoufalost dovede Karla k humorně myšlence, vyřezat svojí ženě dítě z pařezu. Nevinná legrácka se ovšem zvrtne do nevídaných a hrůzných rozměrů, které dokáže odhadovat, pomocí pohádkové knížky, velice bystrá a inteligentní Alžbětka. Ta se také nakonec ujme malého dřevěného zabijáčka, poté co ho jeho zoufalí "rodiče" zavřou do bedny ve sklepě. Otík má stále hlad, a proto Alžbětka svým dětským rozumem nechá rozhodnout osud. Co, nebo spíš koho, Otík sežere. Klasická poctivá práce pana Švankmajera. (26.06.2012)

Jan Švankmajer je prostě génius!!! Jeho nenapodobitelný styl z něho dělá obrovského umělce celosvětového měřítka! Musím pochválit i zvuk, který je fakt parádní a v 5.1 jsou slyšet veškeré kroky, zvonění, různé ruchy a podobně, opravdu velice povedená práce. Stejně tak i herci, nemusím moc Veroniku Žilkovou, ale co tady předvedla, tak mě naprosto odrovnala! Parádní je i Jan Hartl, Jarka Kretschmerová, Pavel Nový nebo Kristína Adamcová v roli malé Alžběty. Perfektní byl uchylnej dědek (Zdeněk Kozák st.), kterej si chtěl neustále na Alžbětku sáhnout. Výborná kamera je už klasika, stejně tak i záběry na detaily očí nebo pusy, tohle je prostě jasnej Švankmajerův rukopis. Dále musím pochválit bonusy na dvd, které obsahují upoutávky, fotografie, kreslené leporelo (které je v průběhu filmu skvěle zakomponováno do děje), nepoužité scény a hlavně konkurz na Alžbětu (to jak jí tam vše Jan Švankmajer vysvětluje, co přesně chce a jak má co udělat je luxusní bonus tohoto dvd). Veliká poklona panu Švankmajerovi, tenhle surrealistickej kousek právem získal v roce 2001 Českého lva. (03.03.2013)