Divoch

Příjemný a ničím nenáročný romantický film, který si vás nejvíc získá hlavně krásnými jugoslávskými exteriéry a také nádherným vzevřením Nancy Rubensové. Jak ta byla ve svých jednadvaceti letech nádherná a jak jí to v těch "klučíčích šatech" seklo! No, raději půjdu dál... I přes výše zmíněné vlastnosti má film také něco, co jej v mých očích sráží. Jednak naprosto nesnesitelného Theodora, kterého bych nejraději někam zamkl a zahodil klíč (možná to bude tím, že mi občas připomínal hodně přehnanou verzi mé osoby), a taky docela jednoduchou, až triviální, zápletku. V podstatě se ve filmu stane strašně málo a ani to není obohaceno nějakými nepředvídatelnými a neočekávanými zvraty - sázka, příchod, láska, prohlédnutí, odmítnutí naschvál, neštěstí a zase láska. To buhužel na víc jak tři hvězdičky nestačí. (09.12.2010)

Po technické stránce je ten film naprosto strašný - chápu, že v té době nebylo ještě filmování na takové úrovni, nicméně zvuk kamer, prostřihy a studiové postsynchrony v tomhle filmu by mohly sloužit jako ukázka, jak se to dělat nemá. Scénář byl dosti naivní a od Čeňka Šlégla jsem čekal trochu více. Právem zapomenutý brak, který nemůže zachránit ani Rolf Wanka, ani Theodor Pištěk. (19.06.2021)

Divoch je česká verze filmového přepisu oblíbeného románu Miloše Křenovského z Hvězdy, který filmařům později posloužil také jako autor předlohy Vandiných trampot. Pod názvem Rote Rosen - Blaue Adria vznikla souběžně verze rakouská. Obě spojuje především hlavní role hraná Rolfem Wankou, jenž je zde jako Rudolf Vanka v roli Mirko Rollina, šéfa auto-továrny. V této převlekové roli šéfa za sluhu je Rolfi zcela na svém místě, má zde opět mnoho příležitostí k variování všech svých osvědčených hereckých praktik. Ostatně není náhodou, že právě sympatický Wanka byl klíčovou postavou pěti dvojprodukcí z let 1935-1937, kdy jeho sláva kulminovala u nás, i u sousedů. Divoškou je zde Nancy Rubensová, která je více přírodním úkazem, než-li skutečnou herečkou. Její první film Světlo jeho očí měl premiéru pouhých pět měsíců před dubrovnickým dobrodružstvím, při kterém již získala celý film pro sebe. Vlivem jejího spontánního výkonu se celek stal mnohem doslovnějším a komediálnějším, než-li je jeho rakouský bratříček. V této české variantě také více oceňuji delikátní Trudu Grosslichtovou v adekvátním páru s Frantou Paulem. Koho ale nesnesu, je Břetislav Hrstka, který se v páru s Antonií Nedošinskou a v zaměstnání u Theodora Pištěka zasloužil o nevkusné posílení teze o dominantním postavení výlučně tělnatých komiků. Nicméně konec dobrý, všechno dobré. Tedy v české verzi je to Wanka, který svou Divošku doběhne, v rakouské je to naopak. A jako speciální bonus pro znalce obou verzí je tu báječný vtípek, kdy v žárlivé scéně Rolf pojme k tanci představitelku Divošky z rakouské verze Roszi Czikós a Nancy Rubensouvá na něj jen vzpurně kouká, v rakouské se jejich role samozřejmě prohodí. Pikantní. (09.06.2010)

Příjemná, sluncem zalitá komedie, která měla za cíl upevnit pozici Rolfa Wanky, tehdejšího nejoblíbenějšího filmového milovníka, jak u českých, tak především u germánských diváků, lačných po dalších rolích tohoto ušlechtilého krasavce. Zasazení do atraktivního prostředí jadranského pobřeží, jehož podmaňující krása dala vzniknout mnoha uchvacujícím záběrům, se v tomto případě nemíjí účinkem: film doslova dýchá neopakovatelnou atmosférou plnou drobných vtípků a dobré nálady, maje na paměti, že prázdniny jsou jako stvořené pro lásku a sklenku dobrého vína. (03.10.2008)

Klasický případ toho, jak se nacházely náměty k provorepublikovým veselohrám. Prostě autor si vypůjčil řadu gagů od svých kolegů, a tak vznikala pomocí slepených klišé jednoduchá komedie, jejíž vtip je dnes již mnohde překonán. V tomto případě ho zachraňuje snad jen Theodor Pištěk a ovšem uhlazený Rolf Wanka. Ani Grosslichtová či Nedošinská nedokázaly hrát alespoň průměr toho, co v jiných komediích. Navíc Divoch patří k několika filmům natáččných v Dalmácii, kam si zřejmě filnmaři s herci odjeli na rekreaci a jen tak mimochodem si natočili veselou taškařici, i když velice hloupoučkou. Vypadá to, jako by v Dubrovníku býval samý Čech, a ještě k tomu se všichni dobře znali. A zPrahy to musel být na jih Jadranu opravdu jen kousek, snadno dosažitelný... (01.09.2020)