Reklama

Reklama

Pro rodinu s dvěma malými dětmi to měla být dokonalá dovolená. Luxusní hotel v tropickém ráji a hoteliérův tip na tajnou pláž coby potřebná špetka dobrodružství. Na první pohled ta pláž opravdu nemá chybu – je nádherně písčitá, obklopená skalami a blankytně modré moře láká k tomu, abyste do něj okamžitě skočili. Na druhý pohled už to tak ideální není, protože z přítomnosti dalších opalujících se turistů je jasné, že podobný „tajný“ tip dostalo mnohem víc lidí, i když pořád nejde o nic, co by mělo rekreanty znepokojovat. Trable v ráji se projeví až ve chvíli, kdy děti na pláži najdou opuštěné věci patřící jiným hostům hotelu a z moře vytáhnou mrtvolu. Než se z prvotního šoku vzpamatují, čeká je mnohem větší otřes – všichni náhle nevysvětlitelně rapidně stárnou, což je patrné zejména na dětech. Tam, kde před chvílí stáli dva prckové, jsou teď vyděšení teenageři na prahu dospělosti. Všem na pláži je záhy jasné, že pokud se chtějí dožít večera, musí okamžitě vypadnout. Jenže to nějak nejde… (CinemArt)

(více)

Videa (6)

Trailer 1

Recenze (194)

MrHlad 

všechny recenze uživatele

Tak nám M. Night Shyamalan po strašidelném větru servíruje strašidelné skály. Jeho novinka má bohužel blíž ke Stalo se než k Šestému smyslu, Rozpolcenému nebo dokonce Vyvolenému. Minimálně v tom, jak sebevědomě působí navzdory tomu, jak moc je debilní. Čas je vlastně film k ničemu a mě fascinuje, že si to nikdo při natáčení neuvědomil. Pracuje s jednou jedinou myšlenkou, kterou provařily trailery a komu se vyhnuly, ten ji rozklíčuje po pár minutách (jsme na pláži, kde se rychle stárne) a tím končíme. Shyamalan neumí vytvořit hrůzu nebo děs, ani navodit mysteriózní atmosféru. Prostě řekne, jak to je a pak se jen čeká, jestli to dopadne dobře, nebo špatně. A celé to zakončí povinný zvrat, který když přišel, tak už jsem se ofrňoval, protože jsem místo něj vyhlížel závěrečné titulky. Hlavní problém Času je však jeho prázdnota. Ono tu fakt nic krom toho stárnutí není. Veškeré pokusy o drama a o to, že hrdinům dochází, jak málo mají času na to, aby si vyřešili problémy, o nichž nemluví, mizí do ztracena. Místo toho se neustále opakuje to, co už bylo třikrát řečeno a vysvětlují se pravidla fungování pláže a toho, co se na ní vlastně děje. Navzdory tomu, že každý, kdo u Času neusnul, to už všechno hodinu ví. Čas je na sto minut roztažený dobrý nápad. Nápad, který se nikdo snad ani nepokoušel přetavit do filmu nebo scénáře, který mohl by těch sto minut fungovat. Je to nudná, hloupá a odfláknutá věc od režiséra, který se už podruhé v kariéře (nebo možná potřetí, pokud počítám Skleněného) stal zajatcem vlastního ega a pocitu, že je vypravěčský génius. Trapný film. ()

EvilPhoEniX 

všechny recenze uživatele

Shyamalanův originální a ambiciózní Thriller nevytěžil naplno ze svého potenciálu. Námět je bez debat nápaditý a zajímavý. Pláž, kde skupina lidí začne stárnout je hodně fajn a trochu zamrzí, že se režisér držel při zemi a nešel moc do extrémů. Z těch všech lidí, co zde zemře neutkví v paměti nikdo ( Možná jen jeskynní lámavá scéna- ta byla vynikající), ale na horor je těch prvků docela málo. Závěrečný zvrat je docela uspokojivý a racionální, ale dech úplně nebere. Vyloženě jsem se nenudil, na jedno odpoledne je OLD v pohodě strávitelnou žánrovkou, která si pozornost zaslouží, ale chtělo to větší důraz na samotnou látku a divokost. Příběh 4/5, Akce 2/5, Humor 0/5, Násilí 1/5, Zábavnost 3/5 Hudba 2/5, Vizuál 3/5, Atmosféra 3/5, Napětí 3/5, Emoce 1/5, Herci 3/5. 6/10. ()

Reklama

Bluntman 

všechny recenze uživatele

Dne(s) 22. 7. 2021 do kinodistribuce vstupují dva výborné filmy: ROZHNĚVANÝ MUŽ Guye Ritchieho a ČAS (OLD) M. Night Shyamalana. Potěcha prvního vychází z toho, jak prostřednictvím vypravěčských a žánrových strategií dopřává náležitou multižánrovou zábavu (policejní parťácký akčák-revenge-heist), druhý je naprosto fascinující, intenzivní emocionální reakce vyvolávající estetický objekt založený na rozrušování základních jistot._____ Pokud je pro Shyamalanovu režijní i scenáristickou filmografii jako kvalitativně velmi rozmanitý celek něco příznačného, je to - vedle tematického důrazu na rodinné hodnoty a narušení dominantního řádu zdola - vyvádění ze zažitých zvyklostí, jejich rozrušování na úrovni formy, žánru, významových rámců i vztahování se ke světu. Kriticky a komerčně velmi dobře přijatý a průlomový ŠESTÝ SMYSL byl ještě pro mnohé akceptovatelný díky tomu, že nespolehlivě odvyprávěné dílo se díky pointě přerámovalo z duchařského hororu na psychologické drama o traumatizovaných mužích, a tak napodruhé nabízelo jiný zážitek. Předposlední SKLENĚNÝ měl pro unisimo nadšení až moc toho systematického podvracení očekávání spojených s žánrovým narativním filmem (navíc něčeho kvůli nadprodukci tak omšelého jako superhrdinský cross-over!)._____ ČAS je i díky Shyamalanově víc než hitchcockovskému cameu, které je co do možných výkladů srovnatelné s VESNICÍ a ŽENOU VE VODĚ, přiznaným metafikčním experimentem. A v Indově tvorbě jde ZDALEKA nejdál co do provokativního vzpírání se normám a návykům. (Mmch i zdvojená pointa - větší s osvětlením fungování světa příběhu a menší jdoucí po postavách - à la VYVOLENÝ má podobu experimentu, a to z filozofie, kdy jde o obdobu tzv. tramvajového dilematu přeneseného na úroveň světa příběhu a ne/odhalení jeho fungovaní vzhledem k  morálním implikacím.) Vzpouzí se snadnému žánrovému uchopení. Je to rodinné drama o znovu-ustanovení rozpadajícího se páru? Je to psychologické drama o psychických a biologických nemocech, vypořádání se s nimi a dopadu na blízké? Je to sci-fi, ve kterém figuruje nadpřirozeno? Je to detektivka, ve které je záhada ohledně nalezeného mrtvého těla? Je to horor, v němž figuruje narušený vrah, případně tělesný horor, či horor s narativem o šíleném vědci? Je to dětský film o síle přátelství? Je to komedie s dost suchým a někdy velmi výstředním humorem? Je to paranoidní/konspirační thriller o sledujících a sledovaných? Je to survival, tj. příběh o přežití, a svým způsobem katastrofická podívaná? Je to... tohle všechno, někdy ještě víc - a někdy je to něco z toho i najednou (!), potažmo ve velmi krátkých úsecích po sobě. Například něco z vyvražďovačky může být díky křížovému střihu kombinováno s body hororem a obojí vyústit jak do funkční satiry (pomíjivost povrchních hodnot jako krása vzhledem k plynutí času), tak velmi jímavého rodinného dramatu (důležité hodnoty vzhledem k plynutí času)._____ Uvedený příklad měl doložit, jak zjevně záměrně tonálně i co do žánrové kombinatroniky to dílo nejde vstříc těm, kdo mají potřebu předepisovat náležitou podobu a chtějí mít převahu nad estetickým objektem (vyjadřovanou pak v relativně krátkých a nabubřelých dement... teda, komentech). Popisované ale nedávalo najevo, jak je film pozoruhodným způsobem nekonvenční i co do formálních postupů. Pro představu a s trochou nadsázky napsáno: kdyby Spielbergovi scenáristé (vzhlédnuvší se v ČELISTECH a JURSKÉM PARKU) přepisovali nalezený námět od Hitchcocka (s pozůstatky z PSYCHA a PTÁKŮ i OKNA DO DVORA) a Serlinga, takhle nějak by to dopadlo, kdyby ho zfilmoval zplozenec vášnivé, kilogramy koksu doprovázané noci mezi Brianem De Palmou a Joem Dantem. Kde si jiné snímky utvoří nějaký systém, kterého se drží, v ČAS je snad každá scéna (znovu)ozvláštňována, až je člověk najednou šokován, když se užije konvenční figury záběr-protizáběr při dialogu dvou osob. Například extrémní rozostření, vyjadřující postupnou ztrátu zraku jedné postavy, je následováno zvukovými hrátkami s prostorovým mixem a hlasitostí, vyjadřující postupnou ztrátu sluchu jiné postavy, a to je posléze následováno dlouhou jízdou kamery s panorámováním zprava doleva, vyjadřující rychle ulpívající čas v jednom záběru a nemožnost úniku z něj. Popsal jsem přitom souslednost (!) ještě těch tradičněji řešených výjevů. Nelze se přitom spoléhat ani na postavy, které mění vzhled (i oblečení jako vodítko je místy matoucí, příp. významy nesoucí - "po rodičích"), herci a herečky přechází mezi několika typy herectví, nebo se v jedné sekvenci několik různých typů schválně sráží._____ Jasně, je to shyamalanovina, a tak to do sebe na konec vše zapadne. Každý dialog anebo monolog je dříve či později zužitkován, k visící příčině se navrátíme a otázky jsou zodpovězeny (ok, spíše později, některé zdánlivě nedůležité věty anebo "rekvizity" ze začátku až po hodině a půl). Nějaký řád - na úrovni formálních postupů, převládajícího žánru, znalostí o světě příběhu a jeho pravidlech i těch našich ontologických jistotách a lžích pohánějících chod světa (důležitost krásy, stabilní práce, vztah k bližním atd.) - je nastolen, nebo tedy znovuobnoven. Málokdo ale nesmírně promyšleně, velmi důsledně a obdivuhodně dovede vnášet chaos do řádu tak jako Shyamalan. Dosavadní film roku. ()

Rimsy 

všechny recenze uživatele

Shy to zase dokázal! Ne, nenatočil dobrý film, to ne – ale opět dokázal zajímavý námět utopit ve scénáři plném nesmyslů, a hlavně přehršli motivů. Nutnost vzít logiku jeho filmového světa na milost, tu by člověk i měl – ale když Shyamalan sám pořádně neví, jestli točí snové podobenství, hororový survival, nebo paranoidní thriller, tak opravdu není kde brát. Ne všechny nápady jsou špatné, leckteré musely na papíře vypadat dobře, navíc se v první polovině daří udržet atmosféru neustále přítomné hrozby, jak známe třeba od Jordana Peelea. Jakmile se však klubko nápadů začne rozplétat, z řady důvodů jsem měl pocit, že se dívám na spin-off Ztracených; se vším protivným, co to znamená. Rozbor toho, co chtěl autor říci, by byl zajímavý, ale bohužel i o poznání zajímavější než film samotný. A na to už jsme u něj bohužel až příliš zvyklí. ()

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Už je to nějakých deset let, co špatnost M. Night Shyamalana začala být takové klišé, že se to vše otočilo na ruby a začalo být módní v něm hledat netušenou kvalitu, kterou burani nevidí. Což je moc fajn koncept, nechápejte mě špatně (já jsem zastánce obou muzikálů Toma Hoopera), ale mně prostě jeho filmy přijdou dál pitomý. A to i když se vehementně snažím chápat jeho stylizaci a jeho jedinečný rukopis, na který nemohou být uplatňovány nějaké standardní normy. Jenže co na ně teda uplatňovat? Z jakého úhlu mají přinést zážitek? Old má hodně jeho neřestí. Toporné dialogy, absurdní návodnost, nepřesvědčivé scenáristické konstrukce, budování urážlivých karikatur, které máme nenávidět, a v tomto případě i nekonečně dlouhý začátek. Ale zároveň je to první jeho film za dlouhou dobu, u kterého opravdu cítím nějakou kýženou emoci nad rámec nezáměrné směšnosti, některé momenty byly opravdu tísnivé a v mnoha ohledech je to odvážnější, než by mě napadlo, že může být. Neudělám tu chybu, abych si poslechl nějaký rozhovor s ním, protože jeho megalomanské mesiášské bludy vždycky dokážou dojem z jeho filmu korunovat, a radši rychle uznám, že se tentokrát dobral k něčemu, co se přes všechny problémy dokáže zarýt do podvědomí a zaútočit na nějaký intuitivní obranný mechanismus člověka. (Přestože samotná explicitní zápletka a její rozuzlení jsou stejně stupidní jako blackpilled paranoia Glass.) Takže ok. Sice bude ještě dlouho trvat, než uznám, že Night není totální hack, ale víme, jak se to má s rozbitýma hodinama a tady to vážně skoro vyšlo. 2 a 1/2 ()

Galerie (22)

Zajímavosti (5)

  • Režisér a scenárista M. Night Shyamalan dal poprvé vědět o vzniku filmu 26. záři roku 2020, kdy sdílel oficiální plakát a název snímku. (Kuzmik)
  • Natáčení snímku probíhalo v Dominikánské republice, konkrétně na pláži Playa El Valle poblíž města Samana a ve studiu Pinewood. (Kuzmik)

Reklama

Reklama