Reklama

Reklama

Pro rodinu s dvěma malými dětmi to měla být dokonalá dovolená. Luxusní hotel v tropickém ráji a hoteliérův tip na tajnou pláž coby potřebná špetka dobrodružství. Na první pohled ta pláž opravdu nemá chybu – je nádherně písčitá, obklopená skalami a blankytně modré moře láká k tomu, abyste do něj okamžitě skočili. Na druhý pohled už to tak ideální není, protože z přítomnosti dalších opalujících se turistů je jasné, že podobný „tajný“ tip dostalo mnohem víc lidí, i když pořád nejde o nic, co by mělo rekreanty znepokojovat. Trable v ráji se projeví až ve chvíli, kdy děti na pláži najdou opuštěné věci patřící jiným hostům hotelu a z moře vytáhnou mrtvolu. Než se z prvotního šoku vzpamatují, čeká je mnohem větší otřes – všichni náhle nevysvětlitelně rapidně stárnou, což je patrné zejména na dětech. Tam, kde před chvílí stáli dva prckové, jsou teď vyděšení teenageři na prahu dospělosti. Všem na pláži je záhy jasné, že pokud se chtějí dožít večera, musí okamžitě vypadnout. Jenže to nějak nejde… (CinemArt)

(více)

Videa (6)

Recenze (21)

dO_od 

všechny recenze uživatele

// Shyamalan si prostě chtěl udělat hezkou rodinnou dovolenou, tak vytáhl jeden starej francouzskej komiks, vykradl z něj to jediné, co na něm bylo nejspíš zajímavé, a vyrazil na pláž. Já ale do kina vyrážet, stejně jako v případě Skleněného, raději neměl. Naprostá ztráta času, která si nezaslouží ani tenhle trapný pun. 4/10 ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Tu nie je o čom, Shyamalan si stále ide svoje a znova rozdelí publikum na dva tábory a je to len a len dobre. Keď bol konvenčný, viď dva blockbustery, nikoho nerozdeľoval, pretože to bolo každému jedno. Takže máme tu zase mystery príbeh, v priebehu ktorého nám Shy otvára nové a nové témy a to až do samotného rozuzlenia, ktoré síce nijako zvlášť neprekvapí, ide vlastne len o jednu z alternatív čo sa deje. Je to úžasne nakrútené, má to zopár logických nedostatkov a je to ambiciózne až na pôdu. V tomto smere sa Old najviac blíži Osade, Shyamalan určite vedel, že opäť ide do veľkého risku. Btw posledný rozhovor Bernala a Krieps patrí k vôbec najemotívnejším momentom doterajšej Shyovej tvorby. Ak by režisér vedel, kedy film konečne ukončiť a nesnažil by sa všetko takto doslovne dovysvetlovať, nemal by som problém s plným hodnotením. Našťastie tu ostáva veľa priestoru aj na vlastné interpretácie, tou doslovnosťou mám na mysli skôr príbehovú rovinu, než tú mystickú. Takže ešte raz bacha, ak už dávnejšie nie ste s režisérom na spoločnej vlne, Old na tom nemá šancu nič zmeniť. ()

Reklama

Rimsy 

všechny recenze uživatele

Shy to zase dokázal! Ne, nenatočil dobrý film, to ne – ale opět dokázal zajímavý námět utopit ve scénáři plném nesmyslů, a hlavně přehršli motivů. Nutnost vzít logiku jeho filmového světa na milost, tu by člověk i měl – ale když Shyamalan sám pořádně neví, jestli točí snové podobenství, hororový survival, nebo paranoidní thriller, tak opravdu není kde brát. Ne všechny nápady jsou špatné, leckteré musely na papíře vypadat dobře, navíc se v první polovině daří udržet atmosféru neustále přítomné hrozby, jak známe třeba od Jordana Peelea. Jakmile se však klubko nápadů začne rozplétat, z řady důvodů jsem měl pocit, že se dívám na spin-off Ztracených; se vším protivným, co to znamená. Rozbor toho, co chtěl autor říci, by byl zajímavý, ale bohužel i o poznání zajímavější než film samotný. A na to už jsme u něj bohužel až příliš zvyklí. ()

MrHlad 

všechny recenze uživatele

Tak nám M. Night Shyamalan po strašidelném větru servíruje strašidelné skály. Jeho novinka má bohužel blíž ke Stalo se než k Šestému smyslu, Rozpolcenému nebo dokonce Vyvolenému. Minimálně v tom, jak sebevědomě působí navzdory tomu, jak moc je debilní. Čas je vlastně film k ničemu a mě fascinuje, že si to nikdo při natáčení neuvědomil. Pracuje s jednou jedinou myšlenkou, kterou provařily trailery a komu se vyhnuly, ten ji rozklíčuje po pár minutách (jsme na pláži, kde se rychle stárne) a tím končíme. Shyamalan neumí vytvořit hrůzu nebo děs, ani navodit mysteriózní atmosféru. Prostě řekne, jak to je a pak se jen čeká, jestli to dopadne dobře, nebo špatně. A celé to zakončí povinný zvrat, který když přišel, tak už jsem se ofrňoval, protože jsem místo něj vyhlížel závěrečné titulky. Hlavní problém Času je však jeho prázdnota. Ono tu fakt nic krom toho stárnutí není. Veškeré pokusy o drama a o to, že hrdinům dochází, jak málo mají času na to, aby si vyřešili problémy, o nichž nemluví, mizí do ztracena. Místo toho se neustále opakuje to, co už bylo třikrát řečeno a vysvětlují se pravidla fungování pláže a toho, co se na ní vlastně děje. Navzdory tomu, že každý, kdo u Času neusnul, to už všechno hodinu ví. Čas je na sto minut roztažený dobrý nápad. Nápad, který se nikdo snad ani nepokoušel přetavit do filmu nebo scénáře, který mohl by těch sto minut fungovat. Je to nudná, hloupá a odfláknutá věc od režiséra, který se už podruhé v kariéře (nebo možná potřetí, pokud počítám Skleněného) stal zajatcem vlastního ega a pocitu, že je vypravěčský génius. Trapný film. ()

Bluntman 

všechny recenze uživatele

Dne(s) 22. 7. 2021 do kinodistribuce vstupují dva výborné filmy: ROZHNĚVANÝ MUŽ Guye Ritchieho a ČAS (OLD) M. Night Shyamalana. Potěcha prvního vychází z toho, jak prostřednictvím vypravěčských a žánrových strategií dopřává náležitou multižánrovou zábavu (policejní parťácký akčák-revenge-heist), druhý je naprosto fascinující, intenzivní emocionální reakce vyvolávající estetický objekt založený na rozrušování základních jistot._____ Pokud je pro Shyamalanovu režijní i scenáristickou filmografii jako kvalitativně velmi rozmanitý celek něco příznačného, je to - vedle tematického důrazu na rodinné hodnoty a narušení dominantního řádu zdola - vyvádění ze zažitých zvyklostí, jejich rozrušování na úrovni formy, žánru, významových rámců i vztahování se ke světu. Kriticky a komerčně velmi dobře přijatý a průlomový ŠESTÝ SMYSL byl ještě pro mnohé akceptovatelný díky tomu, že nespolehlivě odvyprávěné dílo se díky pointě přerámovalo z duchařského hororu na psychologické drama o traumatizovaných mužích, a tak napodruhé nabízelo jiný zážitek. Předposlední SKLENĚNÝ měl pro unisimo nadšení až moc toho systematického podvracení očekávání spojených s žánrovým narativním filmem (navíc něčeho kvůli nadprodukci tak omšelého jako superhrdinský cross-over!)._____ ČAS je i díky Shyamalanově víc než hitchcockovskému cameu, které je co do možných výkladů srovnatelné s VESNICÍ a ŽENOU VE VODĚ, přiznaným metafikčním experimentem. A v Indově tvorbě jde ZDALEKA nejdál co do provokativního vzpírání se normám a návykům. (Mmch i zdvojená pointa - větší s osvětlením fungování světa příběhu a menší jdoucí po postavách - à la VYVOLENÝ má podobu experimentu, a to z filozofie, kdy jde o obdobu tzv. tramvajového dilematu přeneseného na úroveň světa příběhu a ne/odhalení jeho fungovaní vzhledem k  morálním implikacím.) Vzpouzí se snadnému žánrovému uchopení. Je to rodinné drama o znovu-ustanovení rozpadajícího se páru? Je to psychologické drama o psychických a biologických nemocech, vypořádání se s nimi a dopadu na blízké? Je to sci-fi, ve kterém figuruje nadpřirozeno? Je to detektivka, ve které je záhada ohledně nalezeného mrtvého těla? Je to horor, v němž figuruje narušený vrah, případně tělesný horor, či horor s narativem o šíleném vědci? Je to dětský film o síle přátelství? Je to komedie s dost suchým a někdy velmi výstředním humorem? Je to paranoidní/konspirační thriller o sledujících a sledovaných? Je to survival, tj. příběh o přežití, a svým způsobem katastrofická podívaná? Je to... tohle všechno, někdy ještě víc - a někdy je to něco z toho i najednou (!), potažmo ve velmi krátkých úsecích po sobě. Například něco z vyvražďovačky může být díky křížovému střihu kombinováno s body hororem a obojí vyústit jak do funkční satiry (pomíjivost povrchních hodnot jako krása vzhledem k plynutí času), tak velmi jímavého rodinného dramatu (důležité hodnoty vzhledem k plynutí času)._____ Uvedený příklad měl doložit, jak zjevně záměrně tonálně i co do žánrové kombinatroniky to dílo nejde vstříc těm, kdo mají potřebu předepisovat náležitou podobu a chtějí mít převahu nad estetickým objektem (vyjadřovanou pak v relativně krátkých a nabubřelých dement... teda, komentech). Popisované ale nedávalo najevo, jak je film pozoruhodným způsobem nekonvenční i co do formálních postupů. Pro představu a s trochou nadsázky napsáno: kdyby Spielbergovi scenáristé (vzhlédnuvší se v ČELISTECH a JURSKÉM PARKU) přepisovali nalezený námět od Hitchcocka (s pozůstatky z PSYCHA a PTÁKŮ i OKNA DO DVORA) a Serlinga, takhle nějak by to dopadlo, kdyby ho zfilmoval zplozenec vášnivé, kilogramy koksu doprovázané noci mezi Brianem De Palmou a Joem Dantem. Kde si jiné snímky utvoří nějaký systém, kterého se drží, v ČAS je snad každá scéna (znovu)ozvláštňována, až je člověk najednou šokován, když se užije konvenční figury záběr-protizáběr při dialogu dvou osob. Například extrémní rozostření, vyjadřující postupnou ztrátu zraku jedné postavy, je následováno zvukovými hrátkami s prostorovým mixem a hlasitostí, vyjadřující postupnou ztrátu sluchu jiné postavy, a to je posléze následováno dlouhou jízdou kamery s panorámováním zprava doleva, vyjadřující rychle ulpívající čas v jednom záběru a nemožnost úniku z něj. Popsal jsem přitom souslednost (!) ještě těch tradičněji řešených výjevů. Nelze se přitom spoléhat ani na postavy, které mění vzhled (i oblečení jako vodítko je místy matoucí, příp. významy nesoucí - "po rodičích"), herci a herečky přechází mezi několika typy herectví, nebo se v jedné sekvenci několik různých typů schválně sráží._____ Jasně, je to shyamalanovina, a tak to do sebe na konec vše zapadne. Každý dialog anebo monolog je dříve či později zužitkován, k visící příčině se navrátíme a otázky jsou zodpovězeny (ok, spíše později, některé zdánlivě nedůležité věty anebo "rekvizity" ze začátku až po hodině a půl). Nějaký řád - na úrovni formálních postupů, převládajícího žánru, znalostí o světě příběhu a jeho pravidlech i těch našich ontologických jistotách a lžích pohánějících chod světa (důležitost krásy, stabilní práce, vztah k bližním atd.) - je nastolen, nebo tedy znovuobnoven. Málokdo ale nesmírně promyšleně, velmi důsledně a obdivuhodně dovede vnášet chaos do řádu tak jako Shyamalan. Dosavadní film roku. ()

Galerie (14)

Zajímavosti (5)

  • Snímek je adaptací grafického románu spisovatele Pierra Oscara Lévyho a umělce Frederika Peeterse „Sandcastle“ z roku 2010. (Kuzmik)

Reklama

Reklama