O statečném kováři

Tato pohádka určitě patří mezi tu výrazně lepší polovinu v dějinách naší tvorby pro děti a mládež. Snaha dodržet základní půdorys poetik této tvorby, jak se dotvořil a dozrál v první polovině sedmdesátých let, viditelně zvedá její hodnotu v kontextu pozdějšího vývoje, i když ani TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU nebo ŠÍLENĚ SMUTNÁ PRICEZNA to nejsou. Božena Němcová, naše pohádkářka všech pohádkařů, je z půdorysu díla k jeho výraznému prospěchu víc než vidět; roli siláka Pavel Kříž zvládá nad očekávání dobře právě proto, že svým pojetím koření v básnické pentalogii. Hrůza je opravdu hrůzou, dobro dobrem, vítězství vítězstvím v dobře zvládnutém klasickém pohádkovém černobílém pohledu; syžet i scénář a režie nenechají lhostejnou ani převážnou část "dětí starších generací". Herci bez výjimky hrají to, co mají a mohou; typy, stereotypy i vlastnosti, které tato pohádka přesně a věcně zrcadlí. Za úvahu a diskusi stojí autorský postoj k výkonu královské moci; na mne je pohádkový přespříliš. Naopak nezaměnitelný hudební doprovod JAVORů dává této verzi osvojení staré klasické látky nenapodobitelnou moravskou příchuť, bez níž by naše češství bylo viditelně chudokrevnější. Pohádka - soudě podle odezvy - je dnes zřejmě někde uprostřed mezi dobovým a klasickým nadčasovým rozměrem své další existence. Uvidíme, která z těchto srovnatelně nadějných možností posléze zvítězí. (22.03.2008)

České pohádky mají u nás dlouholetou tradici, ale ne každá česká pohádka má takový vnitřní náboj jako tato. Nevím proč, ale příběh o statečném kováři mě již od ranného věku fascinoval. Jestli je to pěknou hudbou, sympatickým Pavlem Křížem v hlavní roli, či skutečností, že dobro opět zvítězí nad zlem, to nevím, ale jedno vím jistě, že se jedná o jednu z nejpovedenějších filmových pohádek. (10.05.2011)

Kovář je statečný, silný a spravedlivý, třetí princezna krásná a moudrá, všechny potřebné zákony vydány a tátova palice čeká na další generaci. Klasická pohádka o cestě za princeznou s klasickými motivy, v neklasicky marném provedení. Všeho je zde škoda. Též Čepka: v tomto filmu by na jeho figuru stačil kdejaký šmírák. A o tom, že dobré s dobrým nemusí vždy dát ještě lepší, svědčí spojení Ulrych (hudba) + Suchý (text písně). Pointu kovářovy finty s prstenem jsem nepochopil. "Já bych se pořád vdávala a v kole točila. A co ty? Nechceš se ženit?" /// Po druhém nedobrovolném zhlédnutí (při němž jsem vše kromě začátku a konce blaženě prospal) nemohu neupozornit na fakt, že starý kovář (Mikešův otec) a jeho pomocník Jakub jsou evidentně průkopníky registrovaného partnerství. Oba vidíme vždy pospolu doma (nejen v kovárně), jak řeší telenovelní rodinné záležitosti, evidentně bydlí spolu a krom syna s nimi nikdo další nebývá. To vše lze přejít jako výraz pouhé hubenosti výpravy, ale scéna, v níž oba chlapáci společně věší prádlo, nebo když Jakub dává Mikešovi na cestu buchty, které sám napekl, to při vědomí, že nikde není ani naznačeno, že někdy třeba existovala nějaká Mikešova matka (či podobná bytost), nepřipouští pochybnosti. (22.05.2012)

Klasická pohádka plná archetypálních prvků a motivů, díky níž příběh jako takový je nadčasový (pouť hrdiny, ztracené princezny, konfrontace se stínovými elementy, načrtnutá cesta srdce - cesta odvahy, intuice, nevinnosti a oddanosti...). Nadčasové sice není technické zpracování filmu, avšak i s omezeným rozpočtem a výpravou se tvůrci dokázali vypořádat velmi dobře, zejména obratně využít nejrůznějších exteriérů v prospěch celkového vyznění filmu (přírodní krajina, lidová stavení, podzemní říše, zámek, zříceniny...). Z filmu především čiší to hlavní - autentická tajuplná atmosféra, věrně vykreslené charaktery postav, nástin hodnot pravého lidství spjatého s inspirativním poselstvím naděje a lásky. (07.06.2021)

Jedna z rozhodně nejzajímavějších českých pohádek, kterou mohu hltat každé Vánoce a troufnu konstatovat, že mě ještě dlouhá léta neomrzí. Pavel Kříž ve své (pro mě prozatím nejlepší) roli po boku pěkně nechutných a zásluhou toho dokonalých nástrah při záchraně té své vysněné, jak už to v pohádkách bývá. V málo kterých mě to ale dokáže tak bavit, jako právě ve Statečném kováři. (20.10.2018)