Čistka

„Lepší je slepec, který čůra z okna, než vtipálek, kterýmu namluvili, že je na záchode,” a zrovna toto je jedna z mnohých, naprosto trefných, cynických replík, ktorú mimochodom predniesol ústredný protagonista v podaní Luciena Cordiera, akéhosi mimoriadne flegmatického šéfa miestnej polície, snáď ešte oveľa mäkšieho, než je sám mäkkýš, a práve preto sa mu môžu spočiatku takmer všetci drzí obyvatelia, rovno vysrať na hlavu, pardon za trochu explicitnejší výraz, zároveň situovaného i do malého mestečka vo francúzskej západnej Afrike v roku 1938, obaleného do obzvlášť drsného, „čierneho humoru” zo strany ďalších, nesympatických postáv, nad ktorými pomerne častejšie normálne ostával rozum stáť, skrátka, v tomto prípade sa nejednalo o nič iné, než iba o vskutku dosť bezcitne-autentický počin pod hlavičkou Bertranda Taverniera s Philippeom Noiretom v titulnej úlohe, ktorý počas tohto (ne)predvídateľného diania, prešiel neuveriteľnou hereckou premenou, v podstate až teraz som sa konečne presvedčil o tom, čoho všetkého je tento herec vlastne schopným predviesť vo svojom bohatom hereckom repertoári, keď sa mu následne dostáva taká vzácna príležitosť, tak sa to nielenže nemusí pozdávať jeho zapáleným fanúšikom, ale ani úplne bežným filmovým konzumentom, ktorí popritom dejovom vyčíňaní, zrazu ostanú civieť na obrazovku, ako nejaké, „vyorané myši”, pričom váš milý recenzent, sa tým pádom zaraďuje niekde na rázcestie, nakoľko zrejme ani nemal dostatočnú predstavu o tom, čo sa totižto v tomto protagonistovi všetko skrýva, čo neustále len objavuje..., i keď sa už predsa mohol o tom nedávno presvedčiť v legendárnej, Starej puške, kde disponoval absolútnou hereckou kreáciou, no oproti tomuto príbehu, nedostal poriadnu možnosť rozvinúť svoj charakter, aj keď sa síce z pôvodného, „fackovacieho panáka”, postupne otočil o dobrých 360°, no po scenáristickej stránke som mal zas pocit, že trpel určitou statickosťou, ktorá sa bohužiaľ preniesla i na mňa, ako diváka, pritom sa v tomto dianí furt kamsi odkláňal, za to ale ja som bol zväčša iba statickým, ak som sa niekedy v kresle aspoň raz nepomrvil, tak som sa jednoznačne viackrát chytal za čelo, čo mi to ten nepodarený režisér, zase odprezentoval za víziu, ktorá nakoniec ani nie je vôbec ďaleko vzdialenou od pravdy, čiže nám ľuďom nastavuje zrkadlo? (15.07.2023)

Umístěním příběhu do západoafrické francouzské koloniální državy v předvečer 2. světové války a především zvláštní, zvrácenou filozofií Luciena Cordiera coby hlavního hrdiny v pozici policisty, který se rozhodl přizpůsobit zákony a etiku vlastním potřebám, se mohla Čistka zařadit mezi tak zásadní snímky, jako je Taxikář nebo Klub rváčů. Nestalo se tak proto, že Bertranda Taverniera ani při nejlepší vůli není možné považovat za režisérské eso, které by dokázalo vtisknout příběhu pocit výjimečnosti a vytvořit atmosféru. Všechny jeho snímky s jedinou výjimkou, která ovšem nesouvisela s režií, jsem zatím ocenil třemi hvězdičkami a Čistka nebude výjimkou. Je to spíš zajímavý než opravdu dobrý snímek a ani přítomnost Noireta nebo Isabelle Huppert mě nepřinutí jít výš. Celkový dojem: 65 %. (18.08.2019)

Je něco nesympatického na tomto filmu, například bych ocenila poněkud statičtější kameru (záběry na tančící pár snímané v dvojnásobně rychlejším rytmu mi nedělaly dobře), hlavně možná postrádám alespoň jednu sympatickou postavu. Já vím, v životě také není nic černobílého, ale jelikož je film povětšinou fikce, doufáme, že v něm bude minimálně jeden kladný hrdina. A tady zkrátka a dobře nebyl. (26.06.2011)

Filmový příběh nerozhodného a třeskutě líného policisty Luciena Cordiera mě nechal zcela chladnou a ani jeho zdlouhavé odhodlávání se k čistce mě neoslovilo, třetí hvězdu přihazuji hereckému ansámblu, neb ten se snažil zachránit, co šlo, zejména tedy Philippe Noiret a Isabelle Huppert byli výborní.. (13.03.2020)

Ako hovorí klasik: "Vrazi jsou prý velice zdraví lidé". Čistka nám ukazuje, že niečo na tom bude, ale predsa len do istej miery. Na to, že sa film celý odohráva v slnečnej a horúcej Afrike, mohol mať predsa len trochu hutnejšiu atmosféru, dôraz je však kladený na prepracovanú psychológiu postáv. Tá hlavná patrí k tým najlepším, aké kedy Noiret stvárnil. Častokrát hral ňoumu, ale väčšinou ňoumu roztomilého, teraz je z neho ňouma výsostne nebezpečný, istým spôsobom však sympatický a stále roztomilý. Vzhľad ale tentokrát klame. Málokedy vidíte na obrazovke/plátne hlavného (anti)hrdinu s takýmito zvláštnymi motiváciami. Implicitné posolstvo by mohlo spočívať v tom, že postarší biely Európan by nemal dlho vystavovať svoju hlavu silnému africkému slnku, Noiretovi nepomohol pred zošalením ani klobúk... (15.08.2019)