O vánoční hvězdě

Koukatelné, ale mělo to končit tak o půl hodiny dříve, když našli hvězd na zemi. Pak by to byl milý vánoční příběh s nápady. Natahovanost neoriginalitou z toho udělala dost velkou nudu. Chvíli od nalezení hvězdy na zemi si totiž osazenstvo před televizí začalo luštit sudoku, blíže prozkoumávat dárky a já přebíral balící papíry a dárkové tašky, které má smysl si nechávat a co vyhodit. Prostě každý nějak smysluplněji (!) využil ten čas u "tradiční pohádky". Možná by bylo lepší tuhle tradici změnit na Štědrý den a večer o tichu - povinné vypnutí televizního i rádiového vysílání. (25.12.2020)

Princezna je moc hezká, učitel sympatický, nebe propracované a dialogy hvězd astronomicky vtipné. Děj je spíš milý než strhující, dobrodružství nečekejte. Ani to nebezpečí v podobě pádu či zavření do vězení nepůsobí hrozivě, o hrdiny se prostě nemůžete bát. Učitel si lásku získá, protože je hodný, nikoliv tím, že by kvůli ní musel podnikat nějaké větší akce. Dobrá výprava, jen ty kostýmy (jak je v českých pohádkách zvykem) vypadají přesně tak, jak jsou - totiž, že je právě ušili. Trochu ošumělosti by jim přidalo na autenticitě. Škoda též Měsíce v podání Martina Huby, který měl spíš jen výplňovou než nosnou roli. SHRNUTÍ: Víc příjemné než zábavné. Nevyvolá smích, ale úsměv jistě. (03.01.2021)

Pro mě jakési nepohádkové sci-fi; s nepřijatelně velkoHubýmy nabubřelými "nadpozemskými" monology. Kostýmová výprava výborná, pěkné softwarové hvězdné městečko, ale žádný humor, který by dokázal na mé tváři vykouzlit alespoň malý vánoční úsměv. Tedy mimo dopadu Terezky roztomilé Vořížkové do dřevěné boudy. Vtipný humor nahrazen ubohým "šaškováním" Siria a ostatně i dalších hvězdných hereckých postav hvězdného nebe. To Hodinářův učeň je jiné scénáristicky propracované kafé. Pro mě velké štědrovečerní zklamání roku 2020. (26.12.2020)

Shodou okolností jsem letos zhlédl i jiný film s triem Ramba/Kotek/Hádek - Vlastníci. Je vidět, že jim to spolu funguje. Pohádka O vánoční hvězdě neurazí, má však těžkou konkurenci v pohádkách z let minulých a v nich podobných prvcích, ať už to jsou personifikace různých konceptů (Dvanáct měsíčků), z nichž jeden z těchto konceptů skončí náhle mezi lidmi a je tam jako slon v porcelánu (Anděl Páně) a klasické milostné trojúhelníky a neopětovaná láska (to je zřejmě skoro pohádková povinnost, namátkou např. Tři oříšky pro Popelku, Z Pekla štěstí nebo Princezna ze mlejna). Nejlepší na celé pohádce pro mě byly comic relief postavy jako byly (z)Denička nebo Sirius (vzhledem možná Lucius Malfoy, chováním však totální Zapp Brannigan), které jako by vypadly z nějakého z mnou oblíbených sitcomů. Koncept záchrany formou "síla lásky" by zasloužil více rozvedení, ať už co se týče heteronormativity, tak co se týče amatonormativity (klidně i formou pokračování). Všechno ostatní potřeba měnit není - písně byly fajn, prostředí také (sníh na obrazovce lze letos na Štědrý den, v roce 2020, pouze závidět) a herecké výkony slušné, i na předabování Leonie Brill se snadno dalo zvyknout. (24.12.2020)

Další nevýrazná pohádka, jedna z mnoha, které každý rok chrlí ČT jednu za druhou. Je samozřejmě pravda, že účast Geislerky je v tomto žánru osvěžením a je fajn, že nehraje nějakou nudnou královnu (jako Adamovská) nebo diblíka (jako Ramba). Ano, mohlo to být ještě horší, mohla to být jen variace na cosi archaického z dob počátků televizního vysílání či papundekolového z milované normalizace nebo uječeného ve stylu Troškovin. Ale obávám se, že najít záminku pro reprízu bude hodně těžké. Personifikované hvězdy jsou sice slušný nápad (opsaný z Gaimana, že), ale nemá to tempo, ani humor, je to jen líbivé, malebné a velmi se dbalo, aby to příliš nerušilo ten adventní kvas. (25.12.2020)