Reklama

Reklama

O vánoční hvězdě

(TV film)
  • Slovensko Vianočná hviezda (více)
TV spot

Obsahy(1)

Učitel Václav (V. Kotek) se chodí každý večer dívat na princeznu (L. Brill), jak bruslí na zamrzlém jezeře, ale ani sám sobě nepřizná, že je do ní zamilovaný. Jednoho dne se u něj doma objeví hvězda Denička (T. Ramba Voříšková), snoubenka zářivého Siria (O. Sokol), kterou na zem srazila žárlivá Proxima (A. Geislerová). Každá hvězda na zemi vyhasíná, síly jí ale může dodat čistá, nesobecká láska. Když Denička zjistí, že Václav miluje princeznu, rozhodne se pomoci jejich lásce a tím zachránit i sebe. Jenže Proxima se rozhodně nevzdává a je odhodlaná udělat cokoli, aby zazářila vedle Siria místo Deničky. Výpravnou zimní pohádku natočil režisér Karel Janák v překrásných kulisách zasněžených Tater, na zámcích Žleby a Kačina. Spoluautorem scénáře je společně s režisérem Michal Čunderle. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (516)

Marze 

všechny recenze uživatele

Čím si chorobně sebestředný, jenom a pouze sebou samým zaujatý Sírius získal přízeň hned dvou dam, film nevysvětluje. Když jedna z jeho obdivovatelek v závěru řekne, že "vlastně vůbec nevím, co jsem na vás viděla", vyjadřuje tímto pojmenováním jedné z četných logických děr ve scénáři nejen svůj, ale též divákův údiv. Nová pohádka neobyčejně produktivního režiséra Karla Janáka začíná jako variace na příběhy, v nichž pohádkové bytosti proniknou do světa smrtelníků. Pouze tentokrát nejde o čerta nebo anděla jako v televizních stálicích S čerty nejsou žerty, potažmo Anděl páně, nýbrž o hvězdu. Její dezorientace ale poslouží jen k několika úsměvným situacím, dál se s ní nepracuje. Slibný střet světa založeného na vědecky podložených faktech se světem magie snímek dál nerozvíjí. Podobně nevyužité zůstávají zlehka načrtnuté postavy. Jejich postoje, city a míra vyzrálosti se skokově mění dle potřeb vyprávění. Jako kdyby neměly žádnou stálou substanci, garantující určitou konzistenci v jejich jednání. Naivní a rozpustilá Denička, jež si nejlépe rozumí se školáky a snaží se probudit Vaškovy city dětsky prostou kresbou princezny, v závěru zničehonic prozře a náhle se chová "dospěle". Princezna pak postrádá jakékoliv osobnostní rysy. Amálka v podání německé herečky Leonie Brillové vzdoruje pouze své matce. Jinak se vřele usmívá, případně, ocitne-li se v jejím zorném poli Vašek, zamilovaně kouká. Vyjma bruslení na ledě, které pro ni ale končí nedobře, posedává či postává a trpně čeká, co se přihodí. Její nepřirozenou strnulost podtrhuje český dabing. Zřejmě je troufalé chtít po každé pohádkové hrdince, aby byla stejně akční a dobře prokreslená jako Vorlíčkova Popelka. Pasivita a nevýraznost Amálky, která ve filmu slouží výlučně k tomu, aby splnila přání protagonisty, je však i na české poměry unikátní. Do Vaška se Amálka bezhlavě zamiluje prakticky hned poté, co jej spatří. Přestože by láska měla být tím nejdůležitějším, zač má v pohádkovém univerzu smysl bojovat, zdá se neobyčejně lehce dostupná. Stačí si kvůli ní často pročesávat vlasy, případně někoho vytáhnout z ledové vody a poskytnout mu azyl. Hrdinové a hrdinky filmu se nemusí příliš snažit, aby dosáhli svých cílů. Vždy se v pravou chvíli odněkud vyloupne řešení a mnohdy ani nevyplývá z ničeho, co jsme již viděli nebo slyšeli. Někdo dá naráz najevo, že někoho miluje, další k vlastnímu překvapení zjistí, že disponuje nadpřirozenými schopnostmi, případně je v nouzi do akce povolána dosud nedůležitá postava. Scénář Karla Janáka a Michala Čunderleho poněkud neústrojně vrší nápady, které někdy potěší obrazovým či jazykovým důvtipem, často ale jen vyplňují prostor mezi úvodem a závěrem. Poměrně rychle se vyčerpá například neustále omílaný vtip se Síriovou marnivostí. Mnoho bezobsažných, pro účely zápletky postradatelných scén s drobnými vtípky a jazykovými hříčkami především dává prostor hercům. Většina je sama o sobě výtečná a dokážou dodat jiskru i replikám typu "mýlit se je hvězdné". Každý si roli současně uzpůsobil svému naturelu, až působí, jako by hráli v různých filmech. Civilnější Vojtěch Kotek byl vhodně vybrán do role skromného kantora, vedle rozjásané Terezy Ramby ale působí bezvýrazně. Výstupy Ondřeje Sokola by lépe vynikly v krátkých televizních skečích a okázalé dramatické herectví Martina Huby v roli Měsíce podobně jako hudba Aleše Březiny slibuje hollywoodsky ohromující podívanou, kterou film nikdy nenabídne. Hudba zní naplno skoro nepřetržitě, během zlomových momentů i všedních chvilek se nás urputně snaží přesvědčit o důležitosti jednotlivých událostí. Daří se jí to o chlup lépe než scénáři. Ten kvůli repetitivnosti a slabému spádu vyprávění nedokáže vtáhnout ani probudit vážnější zájem o postavy a jejich cestu za štěstím. Malebné jsou záběry z Vaškovy vesnice, připomínající zimní a vánoční kresby Josefa Lady. K "ladovské" venkovské idyle odkazují barvy, kostýmy i rozmístění postav v pečlivě komponovaných záběrech. Hvězdné nebe, k jehož podobě přispělo renomované trikové studio UPP, kontrastně k těmto tradičním staročeským výjevům asociuje moderní fantasy a komiksové filmy. Podobně i pár trikových záběrů, kompenzujících minimum akce. Ústřední zápornou postavu, kterou si rozkošnicky vychutnává Anna Geislerová, lze rozpoznat snadno. S protagonistou či protagonistkou je to však těžší. S nikým neprocházíme celým příběhem a nikdo není po celý film natolik aktivní, aby mělo jeho konání rozhodující vliv na to, zda dobro nakonec zvítězí nad zlem. V první půlce příběhu, kdy má dění vskutku pohádkově hladký, nedramatický průběh, Vašek nevykoná takřka nic hrdinského. V té druhé je víceméně zbaven možnosti konat a odsunut stranou. Celou dobu se nemusí s nikým a ničím vypořádat, tudíž ani neprochází žádným vývojem. Od začátku do konce je stejně jednotvárně dokonalý. Mnoho nezmůže ani Denička, závislá na lásce mužů a v rozhodujících okamžicích odkázaná na pomoc vedlejších postav. Byť si v závěru jako jediná uvědomí něco, co nevěděla od začátku, její proměna z komické figurky v citlivou a zranitelnou bytost není dostatečně opodstatněná, a tedy ani příliš přesvědčivá. Někomu možná bude sympatické, že Vánoční hvězda nemoralizuje a nepředkládá stůj co stůj nějaké ponaučení. Na druhou stranu není moc výchovné, když film pro děti v zásadě tvrdí, že v životě není potřeba se příliš snažit, překonávat náročnější překážky a o něco se zasloužit. Zjevně se stačí správně zamilovat nebo počkat, až nám někdo pomůže. Nabízí se spatřovat v tomto poselství paralely se stávající společenskou rezignací, kdy se lidem po devíti měsících pandemie nového typu koronaviru už nechce bojovat se silami, na něž nestačí. Cesta ke šťastnému konci je ale ve Vánoční hvězdě - navzdory existenci zázraků - klopotná. Film díky vyšším produkčním hodnotám a hvězdnému obsazení perfektně poslouží coby hezká audiovizuální kulisa při rozbalování dárků a dojídání kapra. Vzhledem k úrovni českých televizních pohádek to není málo, leč pořád je to o dost míň, než co by všichni zapojení umělci při svém nadání mohli předvést s lepším příběhem. () (méně) (více)

J*A*S*M 

všechny recenze uživatele

Pokud přijmeme předpoklad, že je nutné točit na každý Štědrý den aspoň jednu novou televizní pohádku, tak takhle by to šlo. Neurazilo. Trochu zapracovat na vztazích mezi postavami a nebál bych se to označit dokonce za "dobré". Takhle mě bavili hlavně hvězdný Sirius a Denička, nebál bych se jejich chování ještě trošku víc přehnat. ()

Reklama

Necrotongue 

všechny recenze uživatele

Sice jsen našel několik náznaků o inspiraci Hvězdným prachem, ale bylo mi to vlastně jedno, protože mě pohádka docela bavila. Tenhle pocit mi vydržel až do závěrečné čtvrtiny, pak už ladil jen Kühnův dětský sbor, zatímco příběh vyhasínal a měnil se v hvězdný prach. V závěru se snímek tvůrcům jaksi rozklížil, vše se překotně uzavíralo a řešilo a veškeré kouzlo bylo pryč. I tak si ale myslím, že nemusím litovat času, který jsem u pohádky strávil, protože nepatřila mezi ty nejhorší. Dokonce musím pochválit Ondřeje Sokola, kterého jinak opravdu nemusím, protože jeho sebestředný Sirius byl dokonalý. 3*- ()

Kimon 

všechny recenze uživatele

Pro mě jakési nepohádkové sci-fi; s nepřijatelně velkoHubýmy nabubřelými "nadpozemskými" monology. Kostýmová výprava výborná, pěkné softwarové hvězdné městečko, ale žádný humor, který by dokázal na mé tváři vykouzlit alespoň malý vánoční úsměv. Tedy mimo dopadu Terezky roztomilé Vořížkové do dřevěné boudy. Vtipný humor nahrazen ubohým "šaškováním" Siria a ostatně i dalších hvězdných hereckých postav hvězdného nebe. To Hodinářův učeň je jiné scénáristicky propracované kafé. Pro mě velké štědrovečerní zklamání roku 2020. ()

honajz 

všechny recenze uživatele

Kouknou se, tvůrci, na Hvězdný prach, jak se dělá pohádka / fantasy podobného stylu - že to chce nějaké větší motivace postav, než jen "Má ji rád, ale jen čumí - Má ji rád až k vlastní smrti - Má rád jen sám sebe - Je zlá, ale vlastně neví proč - Má ho ráda, protože hezky složil jednu písničku". Protože když tohle držíte po neskutečně dlouhou dobu, která u mne subjektivně trvala tři hodiny, tak se vám děj nikam nepohne a je to nuda k po... prostě nuda bez děje. To, co jste odvyprávěli za dvě hodiny (fakt to má jen 92 minut? Nevěřím.), jste měli odehrát za čtvrt hodiny a udělat z toho pořádné tóčo, ne jen naprosto statické hlavní hrdiny a stafáž naprosto netečných postav v pozadí (Hm, aha, přistává Velký vůz, pohoda, není se čemu divit - Hele, holka září, v poho. - Hele, holka září ještě víc, tak jí zatleskáme. - Hele, nějaký divný chlápek s dlouhými bílými vlasy, v poho... atd.). Než se tady Bezejmenný rozhoupe něco udělat, už film pomalu končí, a nakonec vlastně STEJNĚ NIC NEUDĚLÁ! Děti zpívají furt dokolečka jednu a tu samou písničku, až už to všechny musí tahat za uši. Než Měsíci dojde, že by mohl něco udělat sám, uplyne úplně celý film, navíc jako šéf je naprosto pitomý, když nepojme ani nejmenší podezření vůči Proximě. Nic, nic, nic, postavy prostě z panoptika, a vlastně ani ta Proxima nic nepředvede kromě foukání do flašky, dokud jí fet nedojde. A čemu mělo být měsíční stříbro, fakt netuším. Když měli mlhu v očích a dělali, co jim nakážu, na co jim cpát ještě stříbro??? A postava královny - je očarovaná, nebo se tak pitomě chová ze své vůle? Tedy že věří nějaké naprosto neznámé čůze, která jí vpadla na hrad a haní jí její jedinou, vlastní dceru? Že takovou nedala chytit za flígr a vyhodit, ale místo toho ji pozve k večeři? I s tím podivným Kubou, teda očarovaným Vaškem? Mankote! Ještě tak nejvíc se mi líbilo nebe, ale zas - nemělo domyšlená pravidla, co ty hvězdy můžou, a co ne, jak to, že můžou pár dní nesvítit, Siriova domýšlivost přestane být brzy vtipná, trpaslíci jsou blbci až za hrob, a navíc ani to zábradlí do konce filmu taky nikdo neopravil. Co když jim tam Denička zas spadne? Nakonec fakt nerad musím přiznat, že jediným, fakt jediným oživením téhle nezáživné podívané je herecké dřevo Voříškovic Ramba, která se aspoň snaží z té bláznivé a naivní hvězdy vykřesat (byť často násilně a sem tam za hranu) nějaký sympatický humor a bezstarostnost. ()

Galerie (54)

Zajímavosti (20)

  • Karel Janák v rozhovoru uvedl, že pohádka O vánoční hvězdě se oproti jeho předchozím pohádkám odlišuje tím, že zde nejsou klasické pohádkové bytosti jako čarodějnice, vodníci či čerti, ale že se vydali přímo do světa hvězd. (SONY_)
  • Leonie Brill (princezna Amélie) o kostýmech uvedla: „Bože můj, ty kostýmy! Byly prostě fantastické. Ještě nikdy předtím jsem na sobě ve filmu neměla nic tak krásného. Šikovná paní kostýmní návrhářka (Michaela Horáčková Hořejší) odvedla skvělou práci a její tým vytvořil kostýmy, které mi perfektně padly. Jakmile jsem si je oblékla, opravdu jsem se cítila jako princezna – bylo to jako splněný sen!“ (SONY_)

Reklama

Reklama