Bio Ráj

90% - Od tohoto filmu jsem si sliboval velkou ódu na kinematografii. Našel jsem ji v něm ale poměrně málo. Zato jsem byl dostatečně uchvácen krásnou nostalgií, dokonalými hereckými výkony, citlivou hudbou, a tou atmosférou, která tak trochu naznačuje, co mohlo být jedním ze spouštěcích mechanismů celé té zlaté éry italské kinematografie. Memento Cinema Paradiso… Multikino je zlo!!! ;o) (11.05.2007)

Vzpomínky jsou nakonec to jediné, co nám zbude. První půli jsem ani netušil, že sleduji krásnou předehru k tak velkolepému finále, které chytne za srdce. Úžasná hudba krásně dotváří atmoféru. Cinema Paradiso rozhodně patří k těm nejzapamatováníhodnějším filmům. Viděno v režisérském sestřihu (170 minut). (30.11.2010)

Táto dojemná nostalgická snímka sa pozerá očami dieťaťa na čaro filmu a zánik filmového stánku. Cinema Paradiso sa podľa očakávaní stal jedným z najpopulárnejších talianskych filmov posledných desaťročí nielen v Taliansku, ale aj v zahraničí. Aj vďaka podmanivej hudbe Ennia Morriconeho je Cinema Paradiso emotívnou pripomienkou toho, nakoľko osobný môže byť filmový zážitok, a zároveň je to film, ktorý vyvolá spomienky na útle detstvo. 80% (13.06.2010)

Nostalgie návratů v jednom z mála filmů, které si řadím do sekce "biograf". Memoárový charakter je už téměř symbolem pro díla světově uznávaných italských tvůrců, ale jen Tornatore byl schopen způsobit rozpoložení, kdy se mě za přitroublého úsměvu a lesku v oku zmocnil pocit, že některé z těch vzpomínek jsou moje vlastní... (22.08.2013)

Hm... Jak začít? Jsou situace, kdy slova jen těžko vystihují myšlenky a pocity, které se člověku honí hlavou. A tohle přesně sedí na okamžik, kdy se na plátně objeví velkými písmeny napsané Fine a dobíhají poslední vteřinky filmu Bio ráj... Nebudu se snažit sdělit nesdělitelné a zmůžu se jen na chabé konstatování, že tento film o životě patří mezi to nejlepší, co jsem kdy viděl (a to nepřeháním). Bio ráj je film o životě, o dětství a dospívání... o první lásce a konečně i zralosti... a především o vášni k filmu... V tomto snímku se střetávají a svého maxima dosahují snad všechny složky filmového umění a v kombinaci s neuvěřitelně silným příběhem dávají nahlédnout pod roušku tajemství, co doopravdy film a kinematografie je. Není tu slabých scén, naopak je tu excelentní výkon Phillipa Noiret v roli Alfreda, roztomilý a přesvědčivý Salvatore Cascio v roli malého Salvatora, je tu dokonalá režisérská práce Guiseppe Tornatoreho a skvělý scénář téhož...Film je vtipný, ale i dojemný, ovšem rozhodně ne sentimentální! Z dnešního pohledu mi také přijde hodně symbolický, zvlášť, když původní záměr autora bylo uvádět tento film jako nekrolog tradičních kin a kinematografie vůbec... Přiznám se, že jsem zamýšlel napsat POMOvi o udělení výjimky, abych mohl dát tomuto snímku šest hvězdiček...:-) A ještě dodatek: viděl jsem bohužel pouze dvouhodinovou verzi (zřejmě určenou pro znuděný americký trh)...o to víc se těším, že někdy uvidím Director's cut! (29.06.2006)