Bio Ráj

Opravdu velice pěkný film s krásnou Morriconeho hudbou. Na filmu se mi nejvíce líbila první "nostalgická" část kde sledujeme nejen začátky kina zmíněného v názvu filmu ale také zde pozorujeme vztah promítače Alfreda (nejlepší postava filmu) a malého Tota. Druhá část kde už je Toto dospělí a přebírá kino už není tak zajímavá ale naštěstí film nijak nekazí. Pro mě určitě zajímavější a stravitelnější film než třeba takový (stylově podobný) Amracord. (05.05.2008)

Ultrasentimentální, vtipem kořeněná vzpomínka na zlaté časy kina v Itálii po 2. světové válce. Báječný muž s klikou (od promítačky), který jinak v životě moc kliku nemá, zasvěcuje malého Tota do tajů kinematografie i světa, protože mu nahrazuje otce, který zemřel v ruském zajetí. Každá doba má svoje - ale úpadek popularity kina je rozhodně smutný, ať se na to díváte z jakéhokoliv úhlu. Chci vidět jak bude někdo natáčet za 30 let vzpomínkový film o krásných dobách DVD. (23.04.2005)

Kino Raj som videla ešte v puberte a šlo o taký silný zážitok, že už vtedy som si ho zaradila medzi špičku a medzi tou špičkou stále zostal. Aj keď už mám len nejasné spomienky a veľmi rada by som si ich znova občerstvila... určite jedno z najväčších diel kinematografie....a navyše o kinematografii :-) Neskôr mi Kino Raj trochu pripomenul film Léolo...tiež silný a atmosférou podobný, odporúčam. (08.04.2005)

Když umírá kino, je to pro milovníka pohyblivých okének jedna z nejsmutnějších událostí. A o tom je Bio Ráj, o milostném vztahu diváka k filmu, respektive k "jeho" kinu, kde prožil spoustu nezapomenutelných chvil. Bio Ráj samozřejmě vypráví i o poválečné Itálii. Titulní dětský představitel je vskutku roztomilý drzounek a docela mě zamrzelo, že je v půlce filmu vystřídán dospělejší verzí. Alfredův trik s odrazem promítaného filmu ve sklíčku a jeho následné putování až na stěnu domu na náměstí patří k nezapomenutelným filmovým okamžikům. Ostatně stačí se velmi pozorně dívat, jaké nádherné kompozice vytváří kameraman během celého filmu. NÁDHERA. (25.08.2008)

Vzpomínky jsou nakonec to jediné, co nám zbude. První půli jsem ani netušil, že sleduji krásnou předehru k tak velkolepému finále, které chytne za srdce. Úžasná hudba krásně dotváří atmoféru. Cinema Paradiso rozhodně patří k těm nejzapamatováníhodnějším filmům. Viděno v režisérském sestřihu (170 minut). (30.11.2010)