Vojna a mír IV: Pierre Bezuchov

Poslední část velkolepé filmové epopeje. Ve střídání vojna - mír je tahle část spíš ten mír. Strategický ústup, kdy je nepříteli vydána Moskva, odchod větší části civilního obyvatelstva, velké Napoleonovo očekávání a stejně velké zklamání, které mu člověk škodolibě přeje. Záběry na pusté město (můj oblíbený průhled na chrám Vasila Blaženého, ještě že tenkrát Napoleon nerealizoval svůj plán "vyhodit mešitu do vzduchu"). Hořící Moskva a opětovné setkání Nataši a knížete Andreje. Zajetí Pierra Bezuchova a jeho setkání s Platonem Karatajevem. Kde jen sehnali toho vořecha, když jinak tam všichni měli veleušlechtilé lovecké psy? Horečnaté vidiny knížete Andreje a potom kousek, který pro slzy neuvidíte a vzápětí kombinace štěstí a zoufalství při osvobození zajatců, mezi nimiž je Pierre Bezuchov a smrt Péti Rostova. Stejně jako se Sergeji Bondarčukovi podařilo vystihnout tápání jím hrané postavy, tak se mu jako režisérovi povedlo navodit ambivalentní pocity, které (i v předloze) vyjádřil Michail Illarionovič Kutuzov: Když byli silní, tak jsme je nelitovali, ale teď je politovat můžeme. Také jsou to lidé. Tak, mládenci. Kdo je k nám zval? Dostali na pamětnou. Držkou do hovna! Při závěrečném setkání Pierra a Nataši jsem (velmi vzácně) ráda za odchylku od knihy, respektive za to, že film knihu nenásleduje. Film končí počáteční úvahou, kruh se uzavřel. Vždycky mám na konci stejný pocit a mám ho i u knihy. Klidně bych začala zase od začátku. (09.10.2010)

Závěrečný díl Vojny a míru je poněkud zklamáním. Jasně, celá sekvence s hořící Moskvou je dokonalá ukázka apokalypsy, kamerové jízdy jsou opět špičkové, no zkrátka měl jsem pusu otevřenou a nedýchal jsem napětím. Jenže tu chybí bitva u říčky Bereziny a tady se mohl Sergej Bondarčuk, jak to umí jen on, vyřádit. Místo toho mi naservíroval pateticky blábolícího Kutuzova a celý konec této epopeje tak trochu míří do ztracena. (12.08.2012)

Sergej Bondarčuk tentokrát nepreháňa kolosálnymi bitkami,t.j Slavkov a Borodine,nie je v popredí ani Bolkonsky,a ani Nataša Rostovová,ale samotný režisér ako Pierre Bezuchov,ktorý ostáva vo vyprázdnenej Moskve po taktike „spálená zem”,keď obyvatelia sa dávajú na ústup,hrdý Napoleon prichádza sem medzi porazených,ale uvítací výbor ho nečaká a veru,že pohľad na Moskvu v plameňoch je taký intenzívny,ako tieto dve bitky... Pierre má vlastne šťastie,že žije medzi týmito hrdlorezmi,ktorí sa snažia,čo najviac ľudí pobiť... (09.09.2014)

Mně k těm megalomanským bitvám a destrukci to melodrama sedí. Závěrečný díl Vojny a míru nešetří ani jedním. Přesto platí, že Bondarčuk ukočíroval jak formu, tak i obsah. Poprvé tu dochází k jistému přesycení - ale není divu, po megalomanském roce 1812 už skutečně není kam pokračovat ve spektáklu, kterým je tahle produkce především. Ačkoliv jsou skvěle zvládnuté i osobnější scény - třeba působivá poprava. Za pochvalu stojí, jak málo je to nasáklé propagandou (i když tu samozřejmě je, ale vyčítat by to bylo mimo realistické uvažování). (12.02.2013)

Obrovské množstvo krásnych a monumentálnych obrazov, prakticky od začiatku do konca. Na rozdiel od predchádzajúcej časti sa ale takmer vôbec nebojuje, vojská a ľudia sa stále niekam presúvajú. Zábery vyľudnenej Moskvy taktiež berú dych. Len keby ma aj naďalej dokázali zaujať osudy postáv, asi by som viac docenil aj tú neskutočnú výpravu. Ide vskutku o výnimočný seriál s parametrami tých najväčších veľkofilmov všetkých čias, ale osobne ma príbeh týchto ľudí skrátka nezaujal. (09.11.2019)