Vojna a mír IV: Pierre Bezuchov

Člověk si při vší úctě a úžasu z celé série musí poctivě přiznat i pocit: tak jsem to zvládl, mám to za sebou. Je to opravdu těžká a velká dávka. Ale když se otočí, je mu jasné, že v něm zůstala řádná porce filmového zážitku nesrovnatelného s žádným jiným. Závěr v samotném konci malinko jako by ztrácel dech, ale možná je to jenom tím, že Bondarčuk netočil pro nás, ale pro své Rusy, kteří věci vidí asi trošku jinak. Nám je jejich patos přece jen méně srozumitelný, a i když se mu usmívám, nemůžu říct, že by byl k smíchu. (28.06.2009)

Poslední část velkolepé filmové epopeje. Ve střídání vojna - mír je tahle část spíš ten mír. Strategický ústup, kdy je nepříteli vydána Moskva, odchod větší části civilního obyvatelstva, velké Napoleonovo očekávání a stejně velké zklamání, které mu člověk škodolibě přeje. Záběry na pusté město (můj oblíbený průhled na chrám Vasila Blaženého, ještě že tenkrát Napoleon nerealizoval svůj plán "vyhodit mešitu do vzduchu"). Hořící Moskva a opětovné setkání Nataši a knížete Andreje. Zajetí Pierra Bezuchova a jeho setkání s Platonem Karatajevem. Kde jen sehnali toho vořecha, když jinak tam všichni měli veleušlechtilé lovecké psy? Horečnaté vidiny knížete Andreje a potom kousek, který pro slzy neuvidíte a vzápětí kombinace štěstí a zoufalství při osvobození zajatců, mezi nimiž je Pierre Bezuchov a smrt Péti Rostova. Stejně jako se Sergeji Bondarčukovi podařilo vystihnout tápání jím hrané postavy, tak se mu jako režisérovi povedlo navodit ambivalentní pocity, které (i v předloze) vyjádřil Michail Illarionovič Kutuzov: Když byli silní, tak jsme je nelitovali, ale teď je politovat můžeme. Také jsou to lidé. Tak, mládenci. Kdo je k nám zval? Dostali na pamětnou. Držkou do hovna! Při závěrečném setkání Pierra a Nataši jsem (velmi vzácně) ráda za odchylku od knihy, respektive za to, že film knihu nenásleduje. Film končí počáteční úvahou, kruh se uzavřel. Vždycky mám na konci stejný pocit a mám ho i u knihy. Klidně bych začala zase od začátku. (09.10.2010)

Obrovské množstvo krásnych a monumentálnych obrazov, prakticky od začiatku do konca. Na rozdiel od predchádzajúcej časti sa ale takmer vôbec nebojuje, vojská a ľudia sa stále niekam presúvajú. Zábery vyľudnenej Moskvy taktiež berú dych. Len keby ma aj naďalej dokázali zaujať osudy postáv, asi by som viac docenil aj tú neskutočnú výpravu. Ide vskutku o výnimočný seriál s parametrami tých najväčších veľkofilmov všetkých čias, ale osobne ma príbeh týchto ľudí skrátka nezaujal. (09.11.2019)

Dodržaná tradícia predchádzajúcich troch dielov. Scenár ma opäť moc neuchvátil, zato som si však užil skvelú výpravu a prvotriednu réžiu. V snímku sú scény, ktoré majú rozhodne oku diváka čo ponúknuť, napr. horiaca Moskva alebo scény so všeobecným chaosom, zmätkom, perfektne načrtnutým zúfalstvom, ale zároveň je tu aj nádej na lepšie zajtrajšky a pod.... Záverečné lyrizované scény mi však už sadli menej, prišlo mi to ako zbytočné a nudné naťahovanie. Celkovo so ságou ale veľká spokojnosť, prvotriedna filmarina, perfektná réžia, ktorá pozdvihne aj slabší scenár (prepáč Lev Nikolajeviči :D). 75/100 (08.04.2015)

Sergej Bondarčuk tentokrát nepreháňa kolosálnymi bitkami,t.j Slavkov a Borodine,nie je v popredí ani Bolkonsky,a ani Nataša Rostovová,ale samotný režisér ako Pierre Bezuchov,ktorý ostáva vo vyprázdnenej Moskve po taktike „spálená zem”,keď obyvatelia sa dávajú na ústup,hrdý Napoleon prichádza sem medzi porazených,ale uvítací výbor ho nečaká a veru,že pohľad na Moskvu v plameňoch je taký intenzívny,ako tieto dve bitky... Pierre má vlastne šťastie,že žije medzi týmito hrdlorezmi,ktorí sa snažia,čo najviac ľudí pobiť... (09.09.2014)