Roh Gondoru

Škoda, že tvůrci tentokrát poněkud opomněli příběh (který byl tak silnou devizou předchozího počinu). Přitom přes krátkou metráž je film dostatečně dlouhý, aby plnokrevné vyprávění unesl - ne jen pár za sebe poskládaných scén (kůň - les - roh - bitka - konec). Na druhou stranu má Roh Gondoru všechnu tu úžasnou jacksonovskou atmosféru, která chyběla Hobitovi, a hudba je naprosto fenomenální (včetně přesahů do Shora). (24.09.2020)

Když já nevím. Slušná střihová skladba, dobré aranžmá bitky, podmanivá kamera i hudba, ale tak nějak mi v tom chyběl větší příběh, něco víc, oč by se hrálo, než že někdo někam přijede vyřídit vzkaz a zas odjede. Herci jsou dabovaní, aby to mohlo jít rovnou do anglicky mluvících zemí, ale při tom hraní je taky vidět určitá slabina. Jinak vypravěč mi přišel na začátku zbytečně dlouhý a oceňoval jsem především výtvarníka, ten si musel hodně vyhrát. Technicky a formou na skoro profesionální úrovni, ale chybí v tom něco víc, něco navíc, přičemž 19 minut je dost na to, nějaký ten silnější příběh rozehrát. (24.09.2020)

Budu se sice v podstatě opakovat, ale hledět na skupinku historicky šermujících osob, byť toliko čtyřčlennou, která s rozličným bodnosečným arzenálem nezachází jako s krumpáčem, mému oku ulahodilo natolik, že jsem ochoten jej přimhouřit i nad tím, že jako pravlast pastevců koní mohlo být zvoleno spíše České středohoří a že režisér za flašku medoviny neukecal tuhle partičku o práva na song pod závěrečné titule. (28.09.2020)

Vizuálně a hudebně krásná epizodka ze světa Středozemě sází na báječné záběry podzimní české krajiny a ozbrojenou potyčku několika postav. Atmosférická připomínka prastarých příběhů, kdy rozsáhlé lesy poskytovaly úkryt, ale současně samy ukrývaly nejedno tajemství. Souboje uvěřitelné, obraz krajiny podmanivý. (10.10.2020)

Jakožto Middleearth fanfilm, k tomu všemu český (byť v angličtině), jde o naprostou špičku, která nabízí jednu choreograficky výborně zvládnutou rubačku včetně finální záchrany v podobě rohanské jízdy (která je ovšem kvůli budgetu pořádně prořídlá), dále překvapivě zajímavou hudbu držící se Shoreovi předlohy a i ten Novej Zéland nevypadá vůbec blbě. Každopádně by mi asi nevadilo, kdyby Dáda Belfín využil nějak více i nějakých svých mimických svalů, protože i když to u jeho Witchera bylo záhodno, tady bych ocenil nějaké silnější emoce. Jinak si není na co stěžovat a můžem doufat, že se v Šimonovi a vůbec v celé jeho partě rodí nová schopná generace českých filmařů, která nám dá víc než podprůměrné romantické komedie. (26.09.2020)