Kočičí lidé

Tento film se stal jednou z legend černobílého hororu a do dnešního dne se těší docela velké oblibě. Především díky skvělým hercům a atmosféře, jenž nás celým snímkem doprovází. Navíc zde máme šanci vidět, že divák si může film užít i bez přítomnosti nestvůr či vraždících psychopatů. Tato směsice romantiky, drama a hororu se dá v klidu označit za nezapomenutelný zážitek, který by měl vidět každý správný hororový fanda. (19.07.2010)

Irena pochází ze Srbska, vzdálené východní země podobně tajemné, jako je třeba Transylvánie. Když se seznámí v New Yorku s Oliverem Reedem, mladým americkým mužem, měla by být šťastná z rodícího se přátelství. Bohužel, v jejích stopách jde strašlivá kletba spojená s čarodějnictvím v její rodné zemi. Pokud políbí muže, obejme ho, či naopak na něj začne žárlit, promění se v obrovskou kočku a roztrhá jej. Černý panter za mřížemi v ZOO neklidně přechází z místa na místo a Irena přemýšlí, zda má dovolit svým citům, aby jí změnily život. Okolí je přesvědčeno, že trpí duševní poruchou způsobenou traumatem z dětství, kterou je možno vyléčit. Až příliš pozdě si všichni zúčastnění uvědomí, že čarodějnický kult kočičích lidí existuje. Baladické drama je nasnímáno černobílou šerosvitnou kamerou, k napětí stačí hra stínů či řev šelmy. Mezi působivé momenty patří třeba scéna, kdy Alice, spolupracovnice Olivera, jde za tmy sama domu nebo je sama v bazénu. Škoda, že tvůrci nedali více prostoru tajemné kočičí ženě (uhrančivá Elizabeth Russellová). Dnes již poprávu kultovní snímek. Ke zdejšímu obsahu: neschovávali se před deštěm v krámku se zvířaty, šli tam vyměnit kotě, které se Ireny, jako všechny kočky, bálo. (01.09.2018)

O několik kočičích chlupů lepší, než remake z roku 82. Sice to s hororem nemá moc společného, ale příjemně se na to kouká a je tam pár celkem napínavých scén. Nutno varovat, že je to spíš konverzační drama, než co jiného, ale v oblasti lykantropích filmů musí být člověk vděčný za každou blbost. Tři kousky, černé jak panteří kožich. (09.04.2014)

Po natěšení přichází zklamání. Jednotlivé scény filmu fungují skvěle, ať už jde o úplný začátek, "moju sestru" na svatbě, plašící se zvířata v Irenině přítomnosti nebo o bazén; k tomu je třeba přičíst skvělé nasvícení a dobrou hudbu. Jenže dohromady to nějak nefungovalo, psychologizace postav nebyla úplně povedená a vše působilo spíše jen tak lehce načrtnuté, místo aby si to divák mohl s postavami prožít. Což je škoda, protože tušení čehosi zlého trvá celou stopáž, a když se to personifikuje do tušení velkého pantera obcházejícího kolem, potenciál byl obrovský. PS: Jak se tu tak dívám, jsem zřejmě jediný, komu se Simone Simon nelíbila, a to ani trošičku. Ale fakt mi přijde ošklivá. (16.12.2013)

Pekná metafora, čoho je schopná žiarlivá žena. Možno to tak režisér nemyslel, ja som si ale z jeho filmu zobral toto ponaučenie a dám si na to pozor:) Hodnoteniu škodí označenie horor, je to skôr romantická dráma. Krása herečiek zlatého veku Hollywoodu nemala limity. V tomto filme predovšetkým Alice. Na svoju dobu velmi originálne, vyššiemu hodnoteniu mi bráni ale moje očakávanie, že sa bude jednať o plnokrvný horor. K ďalším Tourneurovým filmom budem pristupovať inak. (04.10.2009)