Princezna ze mlejna

Když jsem ještě býval malý kluk, tak se mi pohádka velmi líbila. To ještě Zdenda svoji orientaci do světa nevykřikoval a nebo jsem jen neměl tušení, co to takový buzerant je a jak přesně vypadá. Pohádky jsou jeho. Dnes už se mu většina umu vytratila a nebo už nejsem ten malý kluk a zkrátka mu to nežeru. Docela mě nasral Jindřich. Kdyby se tolik neangažoval, tak mohl vzniknou první lesbický vztah v historii pohádek. Nepředpokládám, že by si Éliška zvolila Vodníka. Kytici z pověstí národních jistě četla. Bez nostalgických 3* se to tady zkrátka neobejde. (21.02.2013)

Milá pohádka, která je neprávem nízko hodnocena. Zdejší odborníci totiž nějak nemůžou překousnout jméno režiséra. No jo, pan Troška, ten, který natočil Slunce seno sérii, ten, který natočil hloupý Kameňák. Já bych vám něco vzkázal chytráci, ale neudělám to. Tohle je totiž komentář k pohádce, a né ledajaké pohádce. Jedné z nejlepších porevolučních pohádek s překrásným vizuálem, dobře cáknutou Blanarovičovou a především milým příběhem o lásce. 9/10 (16.09.2009)

Nenáročná a poměrně příjemná pohádka o nalezení štěstí, to je lásky, kterou často nevidíme, i když ji máme přímo před sebou. Vesnický mládenec Jindřich (Radek Valenta) sní o princezně, kterou by hrdinně zachránil ze spárů zlé moci. Až padne do oka mladé dcerky mlynáře Elišky (půvabná Andrea Černá), která dělá všechno proto, aby si jí Jindřich všimnul. A po menších a větších peripetiích se vše podaří a slaví se svatba. Z dalších rolí: neposedný čertík (Yvetta Blanarovičová), škodolibě provádějící lotroviny na potkání, vodník z rybníka (Jakub Zindulka), milující buchty, čarodějnice (Lucie Bílá), lovící čerta do partnerství, mlynář a otec Elišky (Alois Švehlík), vybírající pro dceru z trojice netradičních ženichů, samolibý knížepán (dobrý Oto Ševčík), mlsný po Elišce, jeho sluha Žán (Ladislav Županič), oddaný a všehoschopný, Jindřichovi rodiče (Jindřiška Kudrnová a Miloslav Mejzlík), Anička (půvabná Jana Páleníčková) a Baruška (půvabná Šárka Blažková), uhánějící Jindřicha, a doprovází příjemný hlas vypravěče (Eduard Cupák). Pohádka je to jednoduchá a nenáročná, ale nechybí vtip a půvab české krajiny. Příjemně strávený čas. (19.09.2012)

Když jsem to teď po letech viděl znovu, musel jsem sice uznat, že čistý odpad to není, nemá to ale k němu daleko. Pokud mi byla Blanarovičová protivná už v Jasněnce, tak zde je zcela nesnesitelná, a její herecké ztvárnění čerta je pro mě hlavním důvodem, proč mě ten film tak příšerně irituje. To její pitvoření je skutečně krajně odpudivé a přivádí mě k šílenství, jen si na něj vzpomenu. Ale podobných věcí by se tam našlo víc - nechápu ani to směšné ztvárnění vodníka, které se podle mě zcela zpronevěřilo všemu, co tato postava v českých pohádkách odjakživa představovala - a vyloženě mě uráží, že z tradičně strašidelné postavy, z které měl jít děs (u Erbena vodník mez mrknutí oka zabije vlastní dítě), udělal Troška komickou figurku, což ale platí v bleděmodrém i o tom čertovi, a myslím, že tohle je to, co tomu filmu vyčítám nejvíc, že přišel s vlastním bizarním (a silně kýčovitě idealizovaným) pohádkovým světem, kde tradiční strašidla lidi nestraší, nýbrž s nimi soupeří o lidskou nevěstu a u toho prozpěvují přeslazené písničky a kde je všechno tak strašně fejkové (mlýn, paruka Andrey Černé...), až to není možné. Irituje mě to i tím převzetím komunistického klišé z předrevolučních pohádek, že představitelé šlechty jsou zdegenerovaní směšní idioti, kteří jsou v tomto typu pohádek tradičně zobrazeni jako narcistní tyrani s patolízalskými lokaji, a všichni jsou navlečeni v kostýmech jak za časů Ludvíka XIV., ačkoli se děj (pravděpodobně) odehrává na českém venkově v 19. století. A korunu tomu nasazuje trapná Bílá, jakož i skutečnost, že Troška přišel po 6 letech s naprosto děsivým sequelem, který už v mých očích čistým odpadem je, a pro jeho pokleslost už nemám slov. Chápu, že u dětí je tahle sračka asi populární, ale osobně doufám, že už budu jejích dalších zhlédnutí navždy ušetřený. (28.12.2021)

Novodobá česká pohádkova klasika. Troška, který se držel na uzdě, vynikající Blanarovičová, k nepoznání namakeupovaná a tradiční storytelling "našich" pohádek. Na rozdíl od mnoha jiných "klasik" se na Princeznu ze mlejna dá podívat se špetkou sebezapření i po x letech, ale pouze v sentimentální náladě na vánoční svátky. (01.01.2023)