Poslední metro

"V Paříži se po jedenácté večer nesmí vycházet. Nikdo si nemůže dovolit zmeškat poslední metro..." V září roku 1942 byla polovina Francie okupována Němci a Truffaut do této doby zasadil jeden ze svých posledních filmů. Poslední metro je krásná variace na jeho starší snímek Americká noc; filmovou kameru vyměnil za prkna, která znamenají svět, a režiséra Ferranda vystřídal skrývající se ředitel divadla, autor a režisér Steiner. V tomto filmu však prim hraje především jeho manželka Marion (Catherine Deneuve) a mladý herec Granger (Gerard Depardieu). Snímek je metaforou přirozeného lidského odporu vůči utlačiteli a především také zobrazením obrovské lásky k divadlu, kterou "obyčejný" člověk chápe jen s obtížemi. Přitom právě kultura hraje nezastupitelnou roli v posilňování jakési národní pospolitosti. Podobně jako ve filmu Jules a Jim i zde se rozvíjí poutavý příběh vztahu trojlístku lidí - dva muži, jedna žena - který se odehrává na pozadí válečného strádání a zoufalé bitvy o divadlo, jehož přežití závisí na úspěchu připravované hry. Jako vždy vynikající režie (mého nejoblíbenějšího) Francoise Truffauta a skvělý Depardieu a Deneuve...v součtu pět hvězdiček. (03.08.2006)

Nemusím francouzský film od 60. let úplně milovat, ale pokud je zde autor, který vyniká, tak je to jednoznačně François Truffaut, který i filmem "Poslední metro" dokazuje, že měl neskutečný cit pro film a pro scény, stejně jako snahu přijít s něčím novým, zajímavým. Hlavně závěr snímku je naprosto geniální. Propojení života, divadla a filmu by asi nebylo možné vyjádřit lépe. (23.11.2015)

"Potvrdzujem svojim podpisom, že nie som Žid a pokiaľ je mi známo tak ani medzi mojimi rodičmi a prarodičmi žiadny Žid nebol..." Za vojnových čias bola takáto veta v pracovných zmluvách bežná a jednu takúto podpisuje i G. Depardieu ako nový herec v parížskom divadle. Depardieu opäť vo výbornej roli, kde sa s C. Deneuve výborne dopĺňajú. Dej sa točí okolo ich postupne rodiacej sa love story, ale i jej židovského manžela -majiteľa divadla, ktorý sa pivničných priestoroch ukrýva a roky čaká na koniec vojny. Vydarená a hlavne uveriteľná dráma z vojnového obdobia. 80%. (21.09.2014)

Co je to nespecifikovatelné NĚCO co mění klasický romantický příběh ve vynikající film?Je to vědomé jemné balancování na hranici divadelního kýče? Je to estetické a stylové propojení zkoušejícího se divadla s filmem samotným, díky kterému nerozeznáme realitu od divadla? Jsou to vynikající herci, jejichž charisma vám nedovolí z nich zpustit oči, ani když zrovna třeba jen nehnutě stojí? Je to asi všechno dohromady, ale pravý recept znal asi jen pan Truffaut... (16.07.2006)

Přestože Truffaut překvapuje jemnými zvraty i perfektním závěrem a dělá z Catherine Deneuve hereckou bohyni, je to právě oceňovaná divadelní vyprávěnka, která mě z režisérovy biografie příliš neoslovila. Možná za to může překvapení z nejednoznačné nálady a pocit, že si François s divákem občas hraje až moc a nebere se v klíčových okamžicích dostatečně vážně. Nenásilná satira tak podráží nohy příběhu a perfektní celkové uchopení pak vyzní trochu naprázdno. (27.04.2012)