Režie:
François TruffautKamera:
Henri DecaëHudba:
Jean ConstantinHrají:
Jean-Pierre Léaud, Claire Maurier, Guy Decomble, Albert Rémy, François Truffaut, Jean-Claude Brialy, Georges Flamant, Jeanne Moreau, Jacques Demy (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Francouzský širokoúhlý film průbojného režiséra Francoise Truffauta Nikdo mne nemá rád (původní název Čtyřista ran), je jedním z charakteristických děl tzv. nové vlny francouzské kinematografie. Ukazuje bludný životní kruh třináctiletého pařížského chlapce. Ukazuje nebezpečná úskalí chlapeckého dospívání, která sice dobře znají pedagogové a sociologové, ale která obvykle přehlížejí ti, kdož by měli nejspíše podat dítěti pomocnou ruku jeho rodiče. Truffaut používá na mnoha místech autobiografické metody a snad právě jí nabylo jeho dílo tak pronikavé sály a působivosti. Snaží se dokázat, že problém mládeže na scestí je spíše problémem dospělých. Jeho film je krutou obžalobou společnosti, v níž dítě vyrůstá bez lásky, společnosti, která zavírá třináctiletého chlapce společně s prostitutkami a v nápravném ústavu sním zachází jako s tím nejsprostším dospělým zločincem. Na MFF v Cannes 1959 byl film Nikdo mne nemá rád vyznamenán Cenou za režii. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (167)
Truffautův poetický, ale poměrně drsný snímek "Nikdo mne nemá rád" patří k tomu nejlepšímu z francouzské nové vlny. Na rozdíl od kolegy Godarda se Truffaut mnohem více zabývá řemeslem, tj. audiovizuální stránkou i scénářem svých děl a výsledkem je, že tyto jeho počiny jsou dnes stejně dobře sledovatelné jako před půl stoletím, aniž by za to platily originalitou (aby nedošlo k mýlce: Godard se mi líbí, ale potřebuji na něj mít správnou náladu). - Herci v Nikdo mne nemá rád jsou beze zbytku vynikající, zvlášť titulní klučina hraný Jean-Pierre Léaundem, za zmínku stojí i vynikající černobílá kamera. ()
Já ty francouzské filmy nové vlny moc nemusím. Jsou možná zajímavé a skvěle odtočené, ale chybí mi něco, co by mne do příběhu vneslo rychlostí blesku. Většinou zůstávám před branami filmu a nudím se. 400 Blows rozhodně není film poetický ani tvrdý, je to rádoby sonda do života třináctiletých děcek, kteří se neumí chovat. Spousta zvláštních momentů a víceméně prázdný děj. Čekal jsem teda větší terno. A rozpoložením to určitě nebylo. ()
Tak toto je prvy film, ktory som videl od Truffauta. Priznam sa, ze ho poznam skor ako herca zo Spielbergovho filmu BLIZKE STRETNUTIA TRETIEHO DRUHU (1977), ale netusil som, ze ma na CSFD kazdy jeho rezisersky pocin cerveny stvorec, az na dve vynimky, ktore asi nikto nevidel. A teraz naspät k filmu. Nikdo ma nema rad - uz len nazov napoveda, preco trinastrocny Antoine dopadol tak, ako dopadol. Nepochopenie zo strany dospelych, ci uz ucitelov, ale predovsetkym rodicov ma velmi negativny dopad na psychiku a spravanie chlapca. Skvela drama, treba vidiet... 12.06.2009 ___ Jean-Pierre Léaud - (Antoine Doinel) +++ Claire Maurier - (Gilberte Doinel) +++ Albert Rémy - (Julien Doinel) +++ Georges Flamant - (Pán Bigey) +++ Patrick Auffay - (René) +++ Robert Beauvais - (Riaditeľ školy) +++ Jeanne Moreau - (Žena so psom) +++ Produkcia: Francois Truffaut +++ Hudba: Jean Constantin +++ ()
První z Doinelovské pentalogie, první Truffaut, první Léaud a hned zásah na komoru. Nádherný film, tak jednoduchý, ale silný jak jen dokáže být. Je jiný než ostatní čtyři filmy a to hlavně díky věku Antoinea, nemůžu říci že nejlepší, ale rozhodně se Truffaut mohl těžko úvést mezi ty, jenž tak vytrvale kritizoval (nemyšleno pejorativně), lépe. ()
Bazin, ktorému je film v úvode venovaný, vo svojom vrcholnom románe Zmija v hrsti ešte svojmu detskému hrdinovi ešte dáva šancu na zmierenie a výchovný ústav použije len ako veľmi reálnu odstrašujúcu hrozbu. Truffaut vo filme podľa vlastného scenára, inšpirovaný detstvom, vymenil despotickosť matky za ľahostajosť zmiešanú s egoizmom a nezmyselnými príkazmi. Vo výslednici takýto prístup pôsobí ešte chladnejšie a necitlivejšie. Chlapec uniká zo stiesňujúceho prostredia výchovy-nevýchovy (terorizujúci učiteľ v škole, nefungujúca rodina) na ulicu, do kina. Dlhé zábery bez slov, úsporné dialógy sú vyjadrovacie prostriedky filmu, ukazujúceho ako dokáže spoločnosť zomlieť mierne neprispôsobivého jednotlivca. Pobiehanie medzi ulicami, občasné adrenalínové záškoláctvo, drobné krádeže, úteky z domova, falošné omluvenky - kto z nás nezažil aspoň niečo z týchto vzopretí sa systému, rodine ? Práve tieto šibalstvá sú v príbehu chlapca veľmi pekne ukázané , podopreté nezbedne pobehujúcou kamerou, spolu s hrdinami dynamicky obiehajúcimi parížske ulice. O to krutejší je spôsob, akým je tulácky život hrdinu zarazený. ()
Galerie (41)
Zajímavosti (46)
- Snímek získal cenu za nejlepší režii v Cannes a proslavil tak francouzskou novou vlnu. Mimo jiné umožnil Jeanu-Lucu Godardovi natočit jeho dlouhometrážní prvotinu U konce s dechem (1960). (Hwaelos)
- Scéna EPS se odehrává na levém břehu, zejména na rue de Vaugirard a rue d'Assas. (classic)
- Podle Jeana-Pierra Mockyho byl sledovací záběr na konci filmu, v němž Antoine Doinel (Jean-Pierre Léaud) běží, inspirován filmem Akiry Kurosawy Rašómon (1950), který viděl v kině s Françoisem Truffautem a Claudem Chabrolem a který na ně silně zapůsobil. (classic)
Reklama