Střílejte na pianistu

Tohle šlo naprosto mimo mě. Příběh mě minul obřím obloukem, scénář vypadal jako směs pěti různých filmů (drama, dobře skrytá komedie, krimi) a všechny ty žánrové kličky mě mátly. Truffaut se očividně pokusil kličkovat mezi žánry a drsný příběh semtam proložil nějakým vtípkem, ale působí to velmi nekonzistentně. Jako korejský Mutant. Nejen, že hlavní hrdina neudělal nic, čím by si zasloužil mé sympatie, ale celkově je to poněkud nudný film. Francouzská nová vlna, to byl svěží závan originality, ale tohle byl spíš dort od Pejska a Kočičky. Jedničkou nové vlny pro mě zůstává Godardovo mistrovské dílo U konce s dechem. (23.03.2010)

Truffaut poprvé! Pianista drobné postavy. Není radno se s ním zaplést, mít ho rád, nebo dokonce milovat. Nechte ho jen hrát a vzpomínat. Žánrová niť se vlní ve větru, protože François Truffaut nabízí od každého něco. Můžeš se smát, užívat si non stop dialogy všeho druhu (z gangsterské části se mohlo posléze inspirovat hodně mladších režisérů) nebo být ohromen silnou psychologií komplikovaného vztahu a celkově výborným dramatickým pojetím. (25.07.2015)

Můj obecný problém s francouzskou novou vlnou je, že ve snaze o realističnost postav je zbavovala osobnostní atraktivity. Pianista, kterého hraje Aznavour, má ve mně jako v divákovi vzbuzovat zájem o jeho osud, jenže po celou dobu filmu neudělá nic, čím by si ho zasloužil. Potácí se dějem jako bezkrevný panák beze špetky smyslu pro humor a já někoho takového prostě nedokážu mít rád. 40% (22.01.2007)

Neuspořádané, rychle tekoucí vyprávění o potulném pianistovi prodchnuté peripetiemi mnohdy na mysl zcela nepřicházejícími. A vlastně to není bizarní, neschází tomu nutná francouzská poetika (barové interlude mi přišly kouzelné), naivní romantika ani osudové konce a trocha realismu. Truffaut rok po jednom ze svých vrcholů (ad Nikdo mne nemá rád) ve velmi dobré formě, leč možná na žánrových -záměrných- pochybách (je taková tragika nevyhnutelná?). │80% (04.06.2008)

,,NECH SI ŽENSKÉ HOVORIA ČO CHCÚ, CHCÚ STÁLE LEN TO JEDNO." ,,A ČO CHCÚ?" ,,LEN TO JEDNO." __ O Truffautovom pomerne známom filme viem už dlhšiu dobu a dlhšiu dobu som ho nemal potrebu vidieť. Napokon ma zlákalo jeho avizované vysielanie na ČT 2 a v rozšíreniu mojich diváckych obzorov napomohol aj EdaS-ov krátky, výstižný a pritom nič dopredu neprezrádzajúci komentár. Sympatická dĺžka je veľmi vítaná, pretože film sa v polovici láme do ,,akejsi inej roviny" a dovtedajšie zrozumiteľné pohodové sledovanie začne strácať svoj koncept. Už týždeň po zhliadnutí filmu si preto z neho mnohé nepamätám. Zaujalo ma Truffautovo režijné experimentovanie, kvetnaté dialógy pripomínajúce mi trocha Hrabala a Charles Aznavour je v úlohe pianistu určite dobrou voľbou. Celkový komplexnejší pohľad na videné si budem vedieť urobiť pri ďalšej projekcii, ktorú niekedy v budúcnosti uvítam. (755. hodnotenie, 73. komentár k filmu) (18.05.2017)