Love's Labour's Lost
Peines d'amour perdues
Márne lásky snahy
Režie:
Kenneth BranaghKamera:
Alex ThomsonHudba:
Patrick DoyleHrají:
Kenneth Branagh, Alessandro Nivola, Alicia Silverstone, Natascha McElhone, Matthew Lillard, Adrian Lester, Timothy Spall, Nathan Lane, Stefania Rocca (více)Obsahy(1)
Král navarský a jeho tři přátelé se za účelem pilného studia rozhodli zříci se světských radovánek a ženské společnosti, a toho, kdo selže pvní, čeká tvrdý trest. Jako naschvál ale tehdy přijíždí na návštěvu francouzská princezna se třemi sličnými dvorními dámami. Po setkání s nimi začnou mladíci hledat skulinky ve svém ukvapeném slibu a za zády kamarádů píší milostná psaníčka vyvoleným dámám svého srdce. Vrtkavý osud a jeden popletený sluha ale zařídí, že se psaníčka dostanou do neprávných rukou, a začíná komedie plná omylů, citů a písniček, která potěší všechny, kteří ještě veří na sílu lásky, poezie a přátelství.
Zmodernizovaná muzikálová adaptace shakespearovské komedie z dílny Kennetha Branagha. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (40)
Mám rád swing a dobu čtyřicátých let, takže zasadit Shakespearovo dílo do tohoto období považuji za originální a vtipný počin. Samozřejmě je vždy risk když si režiséři berou pro předlohy divadelní hry takových ikon jako byl Shakespeare ad. a stylizují je... Už jsem viděl řadu jeho her moderně zasazených do různých období a leckdy to však bylo o dost horší. Je to podobné jako s filmem Titus (1999) . Po prvotním šoku a nutném přeladění z očekávaného na neočekávané je třeba nechat se unést novým pojetím hry. Já bych to tedy zas tak nestrhával. Ba co víc, mně se tohle líbilo. * * * ()
Propašovat do Williama Shakespeara ovci, která umře z lásky při vzletných verších o lásce ke sličné dívce z úst Kennetha Branagha a tvářit se přitom normálně a s nadhledem to chce odvahu. Ale udělat z toho jen tak mimochodem scénu, která Shakespeara okoření, ale nepopře nic z toho na čem stojí, tak to už chce skrytou genialitu a jestli jí někdo na Shakespeara má, pak je to Kenneth Branagh. Mně se to líbilo, pořád je v tom neskutečný cit pro Shakespeara říznutý nadhledem i lehoulinkou groteskou až kabaretního rázu, která se ale k dílu Marná lásky snaha celkem hodí. Dost se tady Branaghovi vyčítá, že si střihnul jednu z hlavních rolí – mladého zamilovaného přítele krále, byť mu zde bylo „již“ 39 let. Mně osobně to nevadí, protože pokud jde o Shakespeara věk postav neřeší skoro nikdo – v takovém Romeovi a Julii – má být Julii taky jen čtrnáct let, ale na divadle ji hrají herečky přes 25 let, Laurence Olivier si střihnul mladého dánského prince Hamleta v době, kdy mu bylo „už“ 41 let, jeho matku Gertrudu si přitom zahrála Eileen Herlie, která byla o dobrých jedenáct let mladší než Olivier. 80% ()
Muzikál nikdy nebyl má parketa a nic na tom nemění ani fakt, že Marná lásky snaha je dílem mého oblíbence Kennetha Branagha. Nicméně první hodinu jsem se celkem obstojně bavil. Častokrát však v takových situacích, kde to tvůrci zřejmě nezamýšleli. To se týká zejména až groteskně naivní choreografie tanců. Moc muzikálů sice nakoukáno nemám, ale tady mi ta choreografie přišla, jako by si ji vymýšlel na koleni někdo, kdo nemá s tancem nic moc společného (že by sám pan režisér?). Chvílemi jsem měl skutečně pocit, jako kdybych se díval na první kola Stardance. Na druhou stranu mě celkem potěšila povětšinou příjemná hudba. Z hereckého ansámblu mě naopak vůbec nezaujal jalový a prkenný Alessandro Nivola (jakého překvapení se mi dostalo, když jsem pak zjistil, že je to přeci "ten fotbalista"). Herecký projev mistra Branagha mě ale naštěstí nezklamal a třešinkou na dortu byl roztomile pitoreskní Timothy Spall :-) ()
Náhodou tuhle hru jsem viděl z divadla tolikrát, že bych mohl snad i zaskakovat podle potřeby. Je to od Brannagh až příliš muzikál, taky zkrácený, jenomže režisér - i toho divadla- musí oslovit dnešního diváka, takže to je v pořádku. Je to ale nevyzrálý. Nedá se vžít do postavy za pár týdnů. Polovinu herců by se dalo klidně vyměnit. A když pak z tak rozsáhlého díla někdo dělá film fofrem, tak jasně že dopadne jen napůl. Ale to se ví už předem. Takže kritika na adresu Kennethe, nepotřebuji nutně všechno od Shakespeare vidět, klidně si dej čajíček, stačí mi méně, ale to kvalitně. 2,5/5 ()
Nejujetější, nejšílenější a kritikou nejvíce rozcupovaná (nebo spíše jediná rozcupovaná) Branaghova adaptace díla Williama Shakespeara. Tenhle film je tak zvláštní, že sama nevím, jak ho hodnotit. Rozpory do sebe narážejí tak silně, že mám jednu vteřinu chuť dát tomu tak dvě hvězdičky a v další bych to nejradši zvýšila na pět. Tak zaprvé Kenneth Branagh ve svých čtyřiceti hraje vysokoškolského studenta. Dobře, řeknete si, není to první přerostlý puberťák, kterého nám film kdy ukázal. Jenže tu máme problém. Branaghově úsilí omládnout o dvacet let příliš nepomáhá prostý fakt, že všichni přátelé z jeho univerzitní partičky jsou minimálně o deset let mladší. A že on naopak vypadá - jako ostatně vždy, když si nechá narůst knír - tak o deset let starší. (Kdo by tipoval, že mu při natáčení ještě nebylo ani čtyřicet?) Normálně byste řekli, ať si ve filmu najde roli zasloužilého profesora s doktorátem, mudrce, otce některé z postav, jenže... sakra, on z té čtyřčlenné skupiny zvládá svou postavu nejshakespearovštěji a nejzábavněji. Ano, zábavný. Takový ten film je. Všichni se pohybově snaží napodobit cosi mezi Genem Kellym a Fredem Astairem (které mám velmi ráda), hlasově se pokouší přivést k životu Franka Sinatru (kterého miluji) a i přesto, že ve zpěvu i tanci sekají chyby, se já bavím, což pro komedii není zrovna špatné znamení. Nevím, jestli to byl záměr, ale sotva se ozvala hudba, měla jsem chuť prohlašovat, že tohle je ta nejgeniálnější a nejoriginálnější Shakespearovská adaptace všech dob. Nejgeniálnější není. Nejoriginálnější ale rozhodně. Dodatek 29. dubna 2010: Přikláním se k tradici začaté pravděpodobně Isherwoodem a i přes některé nedostatky dávám tomuto Branaghově počinu nejvyšší hodnocení. Ne snad proto, že by se jednalo o mistrovské dílo, Kenneth má při tanci blíže k ženami oblíbenému označení "cute" než k Fredu Astairovi, jenže... měsíc před závěrečnou středoškolskou zkouškou nemám chuť sledovat nové filmy a je to právě tento Shakespearovský muzikál, co mi téměř dennodenně dokáže jednou či dvěma hudebními scénkami zvednout náladu. Pokud se do maturity nezblázním, bude to jen díky Love's Labour's Lost. A pokud neodmaturuju, bude za to moct Love's Labour's Lost taky. Dodatek 24. července 2012: Po zhlédnutí nezkrácené adaptace této hry v divadle, musím říct, že plně chápu Branaghovu snahu vyhodit polovinu textu. Jen zpětně lituju, že si trochu lépe nevybral herecké obsazení a že si, ať už z finančního nebo časového hlediska, nemohl dovolit strávit více času přípravami. Ve světě, kde herci před natáčením muzikálu běžně docházejí měsíce na taneční a pěvecké lekce, je totiž fakt, že Ken svému obsazení daroval sotva tři týdny, zatracené poznat. Škoda. I přesto, že se jedná o mé guilty pleasure, totiž musím uznat, že potenciál tohohle filmu byl míle nad konečným výsledkem. Nápad prolnout Marnou lásky snahu s muzikálem odehrávajícím se před druhou světovou je totiž geniální. A ta šílená nadsázka, kterou dokonale přes roli Tmothyho Spalla vystihl bogu, mi neskutečně sedí. () (méně) (více)