Marná lásky snaha

Nejujetější, nejšílenější a kritikou nejvíce rozcupovaná (nebo spíše jediná rozcupovaná) Branaghova adaptace díla Williama Shakespeara. Tenhle film je tak zvláštní, že sama nevím, jak ho hodnotit. Rozpory do sebe narážejí tak silně, že mám jednu vteřinu chuť dát tomu tak dvě hvězdičky a v další bych to nejradši zvýšila na pět. Tak zaprvé Kenneth Branagh ve svých čtyřiceti hraje vysokoškolského studenta. Dobře, řeknete si, není to první přerostlý puberťák, kterého nám film kdy ukázal. Jenže tu máme problém. Branaghově úsilí omládnout o dvacet let příliš nepomáhá prostý fakt, že všichni přátelé z jeho univerzitní partičky jsou minimálně o deset let mladší. A že on naopak vypadá - jako ostatně vždy, když si nechá narůst knír - tak o deset let starší. (Kdo by tipoval, že mu při natáčení ještě nebylo ani čtyřicet?) Normálně byste řekli, ať si ve filmu najde roli zasloužilého profesora s doktorátem, mudrce, otce některé z postav, jenže... sakra, on z té čtyřčlenné skupiny zvládá svou postavu nejshakespearovštěji a nejzábavněji. Ano, zábavný. Takový ten film je. Všichni se pohybově snaží napodobit cosi mezi Genem Kellym a Fredem Astairem (které mám velmi ráda), hlasově se pokouší přivést k životu Franka Sinatru (kterého miluji) a i přesto, že ve zpěvu i tanci sekají chyby, se já bavím, což pro komedii není zrovna špatné znamení. Nevím, jestli to byl záměr, ale sotva se ozvala hudba, měla jsem chuť prohlašovat, že tohle je ta nejgeniálnější a nejoriginálnější Shakespearovská adaptace všech dob. Nejgeniálnější není. Nejoriginálnější ale rozhodně. Dodatek 29. dubna 2010: Přikláním se k tradici začaté pravděpodobně Isherwoodem a i přes některé nedostatky dávám tomuto Branaghově počinu nejvyšší hodnocení. Ne snad proto, že by se jednalo o mistrovské dílo, Kenneth má při tanci blíže k ženami oblíbenému označení "cute" než k Fredu Astairovi, jenže... měsíc před závěrečnou středoškolskou zkouškou nemám chuť sledovat nové filmy a je to právě tento Shakespearovský muzikál, co mi téměř dennodenně dokáže jednou či dvěma hudebními scénkami zvednout náladu. Pokud se do maturity nezblázním, bude to jen díky Love's Labour's Lost. A pokud neodmaturuju, bude za to moct Love's Labour's Lost taky. Dodatek 24. července 2012: Po zhlédnutí nezkrácené adaptace této hry v divadle, musím říct, že plně chápu Branaghovu snahu vyhodit polovinu textu. Jen zpětně lituju, že si trochu lépe nevybral herecké obsazení a že si, ať už z finančního nebo časového hlediska, nemohl dovolit strávit více času přípravami. Ve světě, kde herci před natáčením muzikálu běžně docházejí měsíce na taneční a pěvecké lekce, je totiž fakt, že Ken svému obsazení daroval sotva tři týdny, zatracené poznat. Škoda. I přesto, že se jedná o mé guilty pleasure, totiž musím uznat, že potenciál tohohle filmu byl míle nad konečným výsledkem. Nápad prolnout Marnou lásky snahu s muzikálem odehrávajícím se před druhou světovou je totiž geniální. A ta šílená nadsázka, kterou dokonale přes roli Tmothyho Spalla vystihl bogu, mi neskutečně sedí. (08.04.2010) (méně) (více)