Dveře v podlaze

Vôbec mi to neprišlo také skvelé ako všetci píšu, a hlavne v tom nebolo nič, čím by som tento film zaradil do mysteriózneho žánru alebo dokonca do komédie. Nejako som celý čas čakal, že sa to začne postupne rozbiehať, alebo aspoň nejako zamotávať. A NIČ! Myslel som, že dvere v podlahe tu budú hrať väčšiu rolu - keď už nie aktívne, tak aspoň symbolicky. No a príbeh o manželstve, ktoré sa rozpadlo po traumatizujúcej strate synov? To by bolo celkom dobré, len keby v tom bola aspoň nejaká pointa, posolstvo, proste niečo. Zopár krát sa počas filmu začalo blýskať na lepšie časy, ale za každým to nejako upadlo. Tak veľa symbolov, ktoré sa núkali aby boli použité, a napokon taká bieda. Takže pre mňa dosť veľké sklamanie. V podstate vôbec neviem, čo chcel vlastne tento film povedať... (21.08.2013)

Od mrzutosti k melancholii. Od melancholie ke smutku. Dveře v podlaze nejsou film do mizerné nálady, protože vás z ní nevytáhnou, ale naopak vás v traumatech či mindrácích ještě pořádně vymáchají. Sexuální náboj, vydařený soundtrack nebo úžasné výkony osudové trojice nedají v atmosféře na věčném bodu mrazu ani na chvíli vydechnout. (02.03.2008)

„Co se všechno schumelí mezi dvěma manželi“ ve světě podle Johna Irvinga. Já bych to nazval spíš „Chumelenice“. S autorem předlohy jsem se vypořádal už dávno, a jen matně si vzpomínám, jak vypadají a mluví intoši, kteří tenhle druh literatury pokládají za zjevení. --- Podle mě je Irving povrchní a podbízí se. A ovšem dobře vydělává. --- (06.03.2013)

Kluk, který se octne uprostřed cizí rodinné krize. Žena hledající v něm náhradu za ztracené syny. Přišla jsem z kina a je mi všelijak. Zatímco kniha (Rok vdovou) byla mou kamarádkou a rozsteskňovala, dojímala i hladila mě několik dní, film na to měl jen 111 minut, a přestože končil asi ve třetině knihy, byla v něm táž něha, laskavost a přes hutný smutek i jistá naděje. Kim Basinger jsem dosud vnímala především jako krásku, ne jako herečku, za což se jí teď v duchu omlouvám. Taky se mi moc líbily citace z dětské knížky inspirované životem rodiny schovaným do jemných metafor, klavírní hudba, nekonečné moře, fotografie, symboly...... Klid a mír. (06.03.2005)

No už jsem myslel, že to bude zase o duchách a malé holčičce, co je jako jediná vidí. Na štěstí se tam nic takovýho neobjevilo. Bylo to sice zdlouhavý, ale nenudil jsem se u toho. Postavy byly fakt věrohodný, ukázaly jak kladné, tak záporné vlastnosti, u spisovatele třeba využívání modelek, toho kluka a náladovost, u ní zase psycho stav, když si vzpomněla na tu nehodu. Teda jako posuzuje se to těžko, když se mi nic takovýh nestalo, ale lidem se ve světě dějou horší věci a netočí o tom filmy. Snaží se to hrát na city, jak to jde, ale moje hodnocení to neobměkčí. A Basinger nemám rád! Bridges byl jak vystřiženej ze skutečnosti, ani nebylo poznat, že to hrál. (26.05.2006)