Mezičas

Čekal jsem od toho víc. Když v hlavní role bratrů hrají Lutanský a Dlouhý, přičemž první z nich hraje černou ovci rodiny a má v oblibě box, myslel jsem si, že by to nemusela být nuda. Jenže je to nudně natočené. Občas přijdou dobré momenty když se blíží nějaký rodinný konflikt zavrhovaného syna se svým přísným a neoblomným otcem Haničincem anebo když Dlouhý uvěřitelně adoruje svého staršího bratra jako svůj nepřekonatelný vzor. Jenže takových silných scén je ve filmu nemnoho. Za nedostatek hlavně považuji to, že tvůrci příběh nijak negradovali a ani nijak nevyhrotili. Za dobré obsazení se to vyplatí vidět, ale jako psychologické televizní drama to přece jen selhává. 60% (08.01.2012)

Pokud se mezi tvůrci snímku vyskytne jméno Hubač, je to vždy známka vysoké kvality. Také tento televizní film to potvrzuje. Po stránce vztahů je to nadčasové drama o zklamání rodičů z neúspěchu svých dětí, které mnohdy vede k jejich zavržení. Tentokrát naštěstí nevraživost nepronikla do vzájemných sourozeneckých vztahů Vaška a Michala, které skvěle ztvárnila dvojice tehdy mladých herců - Luťanský a Dlouhý. Snímek možná nedosahuje v oblasti dialogů kvality Nezralých malin, Tažných ptáků či Ikarova pádu, ale pořád je to standard. Ukazuje se, že vzhledem ke svému věku si Hubač lépe rozuměl se seniory než s mládeži. Zaujaly mne dlouhé husté vlasy chlapců té doby. Dneska je většina mladých mužů vyholená nebo plešatá. Po letech jsem se ráda vrátila do časů, kdy měli kluci ještě bujnou kštici. (09.11.2017)

Skutečně tohle napsal Jiří Hubač?? Titulky tvrdí, že ano. Výchozí situace je jako z Čechova: mladší brácha se chce kamarádit se starším, ten ho ale nevnímá, protože se chce kamarádit se svým otcem, ten ho ale taky nevnímá, protože.. doplňte si dle své libovůle. Charaktery jsou načrtnuty ledabyle (otec svého syna zavrhl proto, že své boxerské umění využil pro pomoc člověku v nouzi, starší bratr nechce přijmout z neznámého důvodu půjčku od svého mladšího sourozence, ačkoli se předtím po telefonu dožebrával pomoci od téměř neznámých lidí, které potkal dvakrát v životě, z blíže nespecifikovaných důvodů nepřijme ani "fušku" od svého kamaráda - inu, asi charakteristika jakési pofiderní socialistické morálky), dějově je inscenace též chudá a zanedbaná, podivné jsou též vztahy u otce (jeho nová, mladá žena se veřejně potahává s milencem).. no, zkrátka idyla. Herci se snaží, co mohou, obzvlášť Luťanský a Dlouhý excelují, Haničinec se seč může pokouší oživit svou bezživotnou postavu... - Nevím, co to ČT popadlo, že pokaždé, když chtějí uctít odešivšího herce, vytáhnou takový slabý brak? Proč raději z úcty k Haničincově památce raději nepustí Vyloženě rodinnou historii? (09.11.2007)

Promarněný herecký potenciál na zbytečně dlouhou vztahovku, sepsanou podle všech možných klišé. Navíc prosadit se v boxu chtěli mladí někdy ve 30., 40. letech, ale tohle jsou raná léta osmdesátá, mankote! Kdyby Luťanský chtěl být třeba fotbalistou brankářem, a nešlo mu to a vždy zavinil gól do vlastní sítě, věřil bych tomu nějak víc. Také vztah s bratrem je podle všech klišé přihrádek, i když skvěle zahraný. Dobrá je i scéna se synem u klavíru při zpěvu lidových písniček (ačkoliv podezírám tvůrce, že ji tam museli dát, neb v té době komunisté zase razili lidové písničky pro soudružnost státu). Ale je toho zkrátka málo, čím film na té velké ploše nakonec zaujme. Navíc zbytečně dlouhý film klame tělem i pokud jde o téma - nakonec zjistíme, že celou dobu nešlo o vztah otce a syna, ale o vztah dvou bratrů. (11.03.2013)

Vždycky jsem si myslela, že má Ivan Luťanský o něco jemnější hlas. Ale to jenom takový drobný detail. Tomuto příběhu by sedlo, kdyby šel ještě více na dřeň. Některé situace mohly být ještě o něco vyhrocenější. Scénu Haničince a Luťanského u klavíru jsem sledovala téměř bez jediného dechu. Kdyby nebylo výkonů herců, tak půjdu se svým hodnocením dolů. (11.03.2013)