Poslední závod

Když tenhle film oznámili, tak jsem měl neskutečnou radost, že konečně někdo zfilmuje takhle důležitou legendu z hor, kam jezdím celý svůj život. U pomníku Hanče a Vrbaty jsem byl mnohokrát a pokaždé si vzpomenu na ten příběh, jak mi ho vyprávěla maminka. Vždycky mi bylo divný, že neviděl dál, dokud jsem takovouhle mlhu sám nezažil na vlastní kůži. Poslední závod však není jenom o legendě, ale i o příběhu, který mu předcházel a hlavně, který na něj i později navázal. A mě to zkrátka maminka vyprávěla jinak. Já samozřejmě cením, že česká kinematografie se vydává i tímto směrem a že se jí daří prosazovat i takovéto projekty. Ovšem mě vlastně Poslední závod nebavil. Nedokážu asi přesně vyjádřit čím to bylo, ale celou první část jsem se skutečně nudil a film si neužíval. Závod jako takový se tvůrcům povedl a klaním se za to, jakým způsobem tuhle legendu natočili. Možná mi vadí ta přílišná rozpolcenost příběhu s vyprávením z 50tých let, kdy lepí dva příběhy v jeden i když se navzájem maličko protínají. Já bych si to znova už nepustil. Očekávání jsem měl až příliš velká. (50 %) (17.09.2023)

„Nekřížit ski!“ Rekonstrukce největšího pořadatelského selhání od dob, kdy Feidippidés běžel z Marathónu do Athén, boduje svou autenticitou v exteriérových scénách, hřmotnou hudbou (úvod s horizontem připomínal něco mezi Vlčí boudou a Věcí) i odpočatě vypadajícím Oldřichem Kaiserem v roli smířlivého hlavního hrdiny, nicméně při zacházení s postavami (především těmi ženskými) si ty jasanky zasloužily o něco lépe promazat.. Apropo, určitě nejsem sám, kdo si u písňového souboje v krčmě vzpomenul na ten německo-francouzský v Casablance.. (11.04.2022)

Už dlouho jsem neviděla film takhle bezcílně bloumat - a to navíc film, kde v jedné scéně doslova natahují nápis CÍL. Poslednímu závodu nikdo neodpáře tvůrčí péči a zapálení pro věc, ale až moc tu jde poznat, že nikdo vlastně netuší, jaký/čí příběh se snaží vyprávět. Hančův? Rathův? Krkonoš? Nenávistného sváru místních Němců a Čechů? Nebo že by to snad všechno byla promyšlená metafora pro ztracení se ve sněhové vánici bez kabátu? Kdo ví. (23.03.2022)

Poslední závod je technicky velmi dobře natočený survival a na poli českého filmu rozhodně silný nadprůměr, který je třeba ocenit. Má jediná (ač obrovská) výtka směřuje k zvolenému stylu vyprávění, kdy se Tomáš Hodan zřejmě víc zabýval tím, jak harmonicky skloubit dvě časové linie, než aby se ujistil, že efektivně a srozumitelně odvyprávěl kritický okamžik celého dramatu. Místo toho před divákem v tu chvíli zatajuje informace, aby pak mohl rádoby překvapit prapodivným flashbackem ve flashbacku, u nějž jsem byl v jinak srozumitelném příběhu zmaten na druhou a místo dobrého pocitu z porozumění klíčového momentu mi mysl zaplnila řada všetečných otázek (Kde se tam Vrabata zničehonic vzal? Proč tam vůbec šel? Proč o tom nikomu neřekl? Proč daroval svůj kabát, který sám pro svou záchranu potřeboval? Jaká byla v tomto případě časová kontinuita? Proč absentoval většinu stopáže filmu, když jde najednou o tak zásadní postavu? Proč si Hodan zbytečně sabotuje vlastní film takovou podivnou scenáristickou kličkou?...). Prostě úplně zbytečná a blbá vada na kráse jinak dobrého a velmi zajímavého českého filmu, jemuž ty čtyři hvězdy nakonec ještě dám, ale teda... mohlo to být jinde. (18.04.2022)

Mýma očima mírné zklamání, ale je možné, že jsem se jen příliš těšila.. Životopisné drama z blízkých Krkonoš a mně důvěrně známých míst se určitě povedlo a stojí za to vidět, nicméně po celou dobu jsem vnímala poměrně dost negativně výměnu Václava Vrbaty za Emericha Ratha.. Tím ovšem nechci říct, že by Emerich Rath nebyl zajímavý, troufám si napsat, že to byl nepochybně výjimečný sportovec a pozoruhodná osobnost, se kterou komanči vytřeli podlahu tak, jak to uměli jen oni.. Pochvalu si nesporně zaslouží Oldřich Kaiser, Kryštof Hádek a líbili se mi i pánové Vladimír Javorský a Jan Hájek.. Silný příběh mě ovlivnil při hodnocení.. (10.08.2022)